Saturnin

Mladý muž dobrého společenského postavení a vychování, trochu konzervativní, získá, ne vlastní vinou, sluhu Saturnina. Ten se de facto stane pánem svého zaměstnavatele a způsobí v jeho dosud poklidném životě řádu překvapivých zvratů a situací. Ty by se bez Saturnina daly těžko zvládnout, už proto ne, že by bez něj pravděpodobně nikdy nenastaly.

Saturnin je sluha, který se stane pánem svého pána.
Nenápadný mladý muž dobrého společenského postavení a vychování, trochu konzervativní, získá, ne vlastní vinou, sluhu Saturnina. Ten se de facto stane pánem svého zaměstnavatele a způsobí v jeho dosud poklidném životě řadu překvapivých zvratů a situací. Ty by se bez Saturnina daly těžko zvládnout. Už proto ne, že by bez něj pravděpodobně nikdy nenastaly.
Saturnin je v Čechách pojmem již několik generací. V roce 1942 napsal spisovatel a novinář Zdeněk Jirotka (1911) knížku s tímto názvem a od té doby byla vydána dvanáctkrát. Čtenáři ji milují pro její suchý humor, ne nepodobný "anglickému", množství parodií a nadsázky a zejména pro absurdní situace, do kterých uvádí svérázný sluha Saturnin celé své okolí.

Humoristický román Zdeňka Jirotky Saturnin se těší už dlouho čtenářské oblibě, jež jej předurčovala jako vhodnou látku pro film. Kvůli kouzlu prvorepublikových zlatých časů, prostupujícímu jemně sofistikované vyprávění o nevýbojném mladém muži, který si pořídí výstředního sluhu, však opatrní cenzoři v době předlistopadové spolehlivě blokovali všechny snahy o případný filmový přepis. Dalším problémem pro adaptátory byla "nezfilmovatelnost" výrazně literární látky opírající se především o textový slovní humor. Přepisu se nakonec ujala Česká televize (TS Václav a Čapka a Pavla Borovana). Režisérem se stal známý televizní tvůrce Jiří Věrčák, který se s Magdalenou Wagnerovou podílel i na konečné verzi scénáře. Nakonec vznikl snímek pro kina, jehož rozšířenou verzi (160 minut) televize uvede v podobě stejnojmenného čtyřdílného seriálu. Autoři se rozhodli vytvořit věrný přepis, maximálně vycházející vstříc co nejširšímu okruhu milovníků Jirotkovy knihy. Odchylky od originálu jsou minimální a v zásadě se týkají jen zjednodušení složitého literárního materiálu pro potřeby filmového příběhu.
Literární Saturnin je text, postavený na vyprávění, celý příběh čtenářům zprostředkovává jeho hrdina, navíc jsou do něj vloženy další příběhy, vyprávěné jinými postavami. V knize vypravěč nemá jméno, ve filmu se jmenuje Jiří Oulický. Podobné konkretizaci podléhá celá předloha, její slovní gagy a vypravěčské zkratky dostaly ve filmu vesměs podobu situačních vtipů a poměrně rozměrného komentáře. Atmosféru starých zlatých časů evokuje hudba v dobovém stylu (Josef Spitzer) a selankovitá stylizace obrazu (Josef Špelda). Kladem snímku je herecké obsazení v čele s přesným Oldřichem Víznerem jako Saturninem, profesionálně dobovým Ondřejem Havelkou jako Oulickým a s výbornou Janou Synkovou v roli protivné tety Kateřiny. Přes jistou roztříštěnost a nutné úlitby televizní poetice si profesionálně dobře zvládnutý snímek jistě najde své publikum i v kinech.

-ap-, Filmový přehled 1994/5/29