Rukavička

Něžná Nataša Gollová...
...je asi to nejkrásnější   na celém filmu. Rukavička je   zvláštní snímek. Nemohu   říci, že by patřil mezi   mé vysloveně oblíbené   černobílé, ale své kouzlo   nepochybně má. Na plátně   se zde sešly dvě dámy,   které byly ročník 1912.   Jednou z nich byla již   zmíněná Nataša, druhou   byla Vlasta Fabiánová.   Celoživotní herectví obou   dam jistě zaslouží hluboké   smeknutí a obdiv, nicméně i   přes respekt k paní   Fabiánové, neboť se   bezesporu jednalo o jednu z   našich nejlepších   charakterních hereček, v   poměru ke své vrstevnici   Nataše Gollové postrádala   něžný dívčí půvab a   tudíž se nikdy nestala   vyloženě filmovou   "milovnicí".   Kontrast obou významných   hereček, stejně starých,   ale přitom tak odlišných ve   své vizáží i hereckém   projevu - i v tom je snímek   Rukavička výborným   dokumentem. Herectví Otomara   Korbeláře bylo vždy   výborným prvkem českého   filmu, snad jen pan Vnouček   mi nikdy příliš nepřirostl   k srdci. Vím, že není   dobré soudit někoho, kdo   již není mezi námi, ale   přesto musím podotknout, že   František Vnouček na mne   působil dost nepřirozeně,   prkenně, jakoby svou roli   odříkával bez hlubšího   prožitku. Rukavička není   komedií, je spíše   melodramatem, bez sice   výraznějších dramatických   zvratů, ale ani bez   humorných prvků. Za   chvílemi bezbarvý filmový   scénář dávám 70 procent.