Rozpaky kuchaře Svatopluka [TV seriál]

Svou podstatou volby diváků   sice inovativní, ale   zaměřením děje do   určitého prostředí mi   přijde jako agitačka ve   stylu Plechové kavalerie,   Copak je to za vojáka, Druhý   dech, v podstatě i Nemocnice   atd. Jestli si mysleli, že   podobně laděnými pořady   nalákají lidi, mládež do   daných profesí, či co...

Někde jsem četl, že   Jaroslav Dietl napsal   šikovně scénář tak, ža   ať diváci hlasovali ano nebo   ne, po třech minutách   pokračoval děj stejně.   Když jsem si dával pozor na   pokračování po hlasování   je to zřejmé. Jinak před   téměř třiceti lety jsem   byl ze seriálu nadšen.   Plejáda českých herců v   akci a Josef Dvořák. Když   nyní sleduji několikáté   opakování, které bylo jen   vynecháno v ČTV několik let   po emigraci Waldemara   Matušky, jsem zklamán.   Ještě prvních šest dílů   ano, to bych hodnotil za 8,   další díly za dva, a   vychází mi průměr, ke   kterému přidám 2 body za   Mistra Dvořáka.

Seriál již od začátku,   natočen zbytečně, kde   prošlo množství   populárních herců. Seriál   byl vysílán po   smyčkách,poté moderátor   Josef Dvořák nabídl pro   diváky možnosti v   hlasování, jak která   scénka má dopadnout. Také   jedno hlasování probíhalo   tak, že diváci u televizorů   měli osud kuchaře Svatopluka   ve svých rukách, tím, jak   dali svůj hlas spotřebou   elektřiny v domácnosti, ale   na znamení...

Příběhy Sváti Kuřátka   mne osobně nijak zvlášť   nezaujaly ani v době   premiéry a vypínačem jsem   tehdy rozhodně necvakala.   Nedávné opakování seriálu   jsem zhlédla jen tak letmo a   ujistila se, že to opravdu   byla ptákovina 1. řádu,   kterou už vážně vidět   nemusím.

Viděla jsem každý díl a   vždy jsem je hltala.   Rozhodování diváků, jak   bude děj pokračovat, je   originální a já jej   vítám. Je to takové   zpestření celého seriálu.

Ve své době věhlasný   seriál a to jenom proto, že   se diváci oblbovali údajným   hlasováním pomocí blikání   světla v domácnostech. Že   je to totální nesmysl, však   bylo každému šumafuk. Bylo   i prozrazeno, že ať se   vybralo pokračování jaké   chtělo, v obou případech se   děj během dvou tří minut   zase sjednotil. Inu, proti   gustu žádný dyšputát.   Hlavně, že to mělo   úspěch. Při dnešním   pohledu se jednalo o   příběhy typicky   socialistické. Někdy se   odehrávali tak pochyderné   zápletky, že to spíše   budilo úsměv. Nereálnost   určutých dějství musí   být dnes už víceméně   jasná. Ale co. Jako estráda   dobrý a z nostalgie se lze na   to podívat i dnes.

V době premiéry to muselo   být pro televizní diváky   přinejmenším zajímavé,   když mohli sami rozhodovat o   tom, jak bude seriál   pokračovat.
To první   vysílání si nepomatuju, byl   jsem malý soplivec - bylo mi   asi pět let.Ovšem ta   repríza se mi hodně   líbila.Ani ne tak kvůli tomu   hlasování, jako spíš to   prostředí té kuchyně,   hlavně asi proto, že jsem   už v té době měl s tím   také jisté zkušenosti.

Pohodový seriálek
Jedním souvětím - pohodový   seriálek, ve kterém se   nestřílí, nevraždí ani   neřeší nic zásadního, ale   přesto, nebo právě proto   se dá na seriál dívat v   klidu a pohodě - prostě   situace z obyčejného života   jednoho kuchaře.

V seriálu učinkuje   plejáda výborných   herců..., kteří nás   zavedou do kuchyně - mňam -   nejradší mam bramborový   salát, řízek, okurku a   vepřo knedlo zelo a   tvarohový buchty a... mňam   :-)

Ve své době celkem ojedinělý projekt...
...který dnes už vzbuzuje   spíše úsměv. Přesto se v   současné době při jeho   reprízování člověk   neubrání trošku pocitu   nostalgie, kdy si vzpomínám,   kterak v mém dětství, kdy   seriál běžel, moje rodina   "hlasovala" na pomoc   kuchaři Svatoplukovi   rozsvěcováním světel. Být   to dnes, hlasuje se již   pomocí sms:-))) Po   scénáristické stránce   není seriál žádný velký   zázrak, ale kdo si od něj   nebude nic moc sledovat a   spíše se kochat přehlídkou   našich výborných herců, z   nichž mnozí již bohužel   nejsou mezi námi, může mít   i docela fajn zážitek. Za   velmi zdařilou považuji   titulní píseň v podání   Waldemara Matušky.

Záčátky v hotelu v   Krkonoších ... paráda,   klídek, dovolená, idilka ...   dál už je ten seriál moc   pracovní a s odpočinkem   nemá už nic moc   společného. Takže od   desíti k pěti ... dávám   průměrnách osm.

Rozporuplný a dramaturgicky   poměrně nevyvážený   Dietlovský seriál. Prvních   8 dílů je vcelku   koukatelných a v rámci   prostředí, v němž se děj   odehrává i zajímavých,   titulní píseň je chytlavá.   Ovšem díly 9 - 12 jsou   neskutečná nuda, takřka nic   se v nich neděje a s   kuchařinou mají pramálo   společného. Ono skoro hodinu   sledovat úvahy o tom, jestli   umístit sporák doprostřed   místnosti nebo do rohu, jak   jezdit s vozíkem do zatáčky   a nebo kam se zašantročil   špalek není zrovna dvakrát   poutavé. A nezachrání to   ani poslední díl, který se   opět více věnuje   kuchařskému řemeslu. Navíc   považuji za velkou chybu, že   Sváťa Kuřátko dost často   střídal své působiště.   Divák si pak musí co chvíli   zvykat na jeho nové kolegy a   za těch pár dílů si   nedokáže k vedlejším   postavám vybudovat nějaké   sympatie či antipatie. V   době, kdy měl seriál   premiéru jsem ho nesledoval,   tudíž atmosféru diváckého   hlasování nemohu do   hodnocení zahrnout. Celkově   hodnotím jako slabý   průměr, kdyby se i zbylá   třetina seriálu nesla v   podobném duchu jako prvních   8 dílů, dal bych 6 *, takhle   je to pouze 5.

Někdo mi může tvrdit ,že   diváci hlasovali Možná ti   ve studiu, ale podle měření   spotřeby energie. Nic, je to   blbost. I na tu dobu. Snad jen   ti herci byli výborní a že   si to užívali. Jinak to   vyprávění je místy   trapný. Ovšem na pobavení   dobrý, ale jinak ztráta   času.

A zase Jaroslav Dietl
Tento seriál vlastně   způsobil, že jsem se rozhodl   stát kuchařem. Tak na mě   zapůsobil. Ještě, že na   mě tak nezapůsobila   Nemocnice na kraji města. To   by bylo mrtvých...
Faktem je, že   scénárista Jaroslav Dietl   odvedl opět skvělou práci.   Zřejmě dostal k ruce   výborné odporné poradce,   protože jednotlivé figurky,   jako vypadly z mého   profesního života. Ať už   je to neschopný tlučhuba,   lakomý číšník, alkoholik,   pruďas, nebo třeba babky od   nádobí. Všechno jsou to   brilantně napsané postavy,   kterým člověk jejich   postoje uvěří. Stejně tak   příhody a tzv. rozpaky,   věrně kopírují realitu   pohostinského byznysu.   Samozřejmě, dnes už by   rozpaky byly trochu jiného   rázu, ale jako úsměvná   vzpomínka seriál poslouží   velmi dobře. Současní   číšníci by si třeba mohli   tréninkově spočítat s   kolika talíři běžně   odcházejí číšníci v   karlovarském hotelu na zhruba   dvousetmetrovou štreku. Je   jich kolem dvaceti. Dnes má   většina číšníků   problém i se čtyřmi.
V seriálu byl použit   systém tzv.kinoautomatu, kdy   si diváci sami zvolí, pro   jakou možnost se má hlavní   hrdina rozhodnout. Většinou   však nejde o fatální   rozhodnutí, neboť po pár   vteřinách se obě dvě   možnosti opět spojí ve   stejný děj. Dnes už tato   část působí poněkud   rušivě, ale bohužel, už je   to tak natočeno. Nicméně   skvěle natočeno.
Obzvlášť bych chtěl   vyzdvihnout výkon hlavního   představitele Josefa   Dvořáka , který svou roli   zvládl skvěle jako herec, i   jako kuchař.
Speciálně ve druhém   díle má běžný člověk   možnost poznat, jak to   vypadá v kuchyni, když na   oběd, snídani, či večeři   přijde třeba třicet,   čtyřicet lidí najednou a v   kuchyni stojí JEDINÝ !!!   kuchař. To není filmařská   nadsázka. To se opravdu   děje. A i když někdy své   povolání nenávidím, díky   pánové Dietle a Filipe za   tento náhled na něj.

Nepříliš zdařilá   parafráze Kinoautomatu. I   když na seriálu se podílelo   mnoho skvělých tvůrců,   výsledek je matný. Kuchař   Svatopluk Kuřátko diváky   obvykle žádal o pomoc v   situacích nepříliš   důležitých, zatímco řadu   jiných rozhodnutí, těch   důležitějších nebo těch,   které nesly v sobě větší   míru dějového napětí,   rozhodl sám.

Jedna z mála hlavních rolí   J.Dvořáka, který je stále   ještě nevyužitým komikem v   Čechách. Role kuchaře mu   sedla. Jen se dneska divím,   kolik lidí tenkrát cvakalo s   vypínačem a hlasovalo. No   já byl jeden z nich...

Tak po letech byl tento   seriál opakován (2008)
Pamatoval jsem si z   mládí pouze matné   části.
Záčátek   seriálu výborný postupem   slabší a slabší...

Tak tenhle seriál má   nasvědomí moji profesi.Psal   se rok 1984 když byl   premiérově vysílán v   tehdejší československé   televizi.Já,v tu   dobu,šestileté nesmělé   dítko,školou skoro   povinné,když jsem viděl   Sváťu Kuřátko,jak se   ochomítá kolem hrnců,tak   jsem si řekl,že budu,až   budu velkej taky kuchař a   budu všem vařit dobrůtky   jako "můj"   Sváťa.Rok se dal s rokem,já   celou dobu žil   kuchařinou,vystudoval jsem ho   a nedám na svou práci   dopustit.Pravda,televizní   realita si tu s tou pravou   nemůže zadávat,v kuchyni   panuje obrovský stres,ale   neměnil bych.Takže Sváťo i   pane Josefe Dvořáku, DĚKUJI   za inspiraci.