Psí dny

Ejhle, člověk 21. století!   Výborní (ne)herci v zajetí   blahobytných strázní... Co   jiného říct, než že toho   má pan Seidl hodně co   říct. Totiž, tak nějak   čekáte, kdy děj vyústí v   tragédii a až s koncem si   uvědomíte, že to CELÉ byla   tragédie, která si navíc   dál žije svým vlastním   životem, patrně řízeným   podprahovými signály z La   Cucarachy :-)

Heimat bist du großer Söhne,   Volk, begnadet für das   Schöne ( Tys domovem velkých   synů, lid nadaný na krásu )   – jak paradoxně zní tato   slova rakouské hymny, z úst   jednoho z protagonistů ve   scéně, která ji tak činí   tou nejlepší a   nezapomenutelnou . Ve filmu je   představen pravý opak, o   krásu a ušlechtilost se tu   ani nezavadí. Jen ty   nejnižší charaktery,   nehostinné prostranství   kolem průmyslových zón, i   stejně depresivně a   uniformě působících   novostaveb a jejich   (ne)normálních obyvatel.   Zajímavá sonda do několika   životů, někde tak   blízko…nebo tak daleko?

sonda do života několika   lidí na předměstí   rakouského velkoměsta,kde   vše vypadá idylicky pouze   zvenčí.Místy až   dokumentární ráz   filmu.Rozhodně ne snímek pro   každého.

docela zajímavý pohled na   obyčejné lidi(nejde zde o   žádné hrdiny, ani o   nějaké silné zážitky)   kteří mají svůj život a   všechno ostatní s ním   spojené.

Spíše než film je to   takové šmírování   "normálních"   lidí. A ne vždy to jsou   hezké pohledy. Vskutku   depresivní podívaná, která   rozhodně není pro každého.