Psí dny

Je horký, dusivý víkend na předměstí Vídně, kdesi mezi dálnicí, supermarkety a novými sídlišti. A právě zde, během těch několika letních "psích dnů", se odvíjí šest příběhů, šest sond do osamělých duší, odhalujících svět ILUZE/DEZIULZE.Zatím co hodiny dne se líně vlečou v melancholickém tónu a dají se trávit pouze ve spodkách a bikinkách, noci se plní alkoholem, sexem a píseň láká k rozpoutání násilného běsnění živočišných emocí. Horko je skličující, napětí roste a nálada stoupá k bodu agrese. I toto je život, jeho nejzranitelnější a nejintimnější podoba.

Příběh dokumentaristicky laděného filmového debutu se odehrává během jednoho víkendu na anonymní periferii Vídně. V jakési zemi nikoho mezi dálnicí, hypermarkety a skladišti sledujeme monotónnost víkendových prací a činností, jež lidé vykonávají bez jakékoli známky radosti či potěšení. Je strašné horko a lidé, kteří na sobě mají jen málo oblečení, se postupně obnažují nejen fyzicky, ale i psychicky. Teplota stoupá, atmosféra víkendového podvečera houstne a agrese se stupňuje. Večer je plný her, sexu a násilí. Režisér nás konfrontuje s osudy několika lidí, které se různě protínají. S jejich zoufalou touhou po lásce a s téměř beznadějnou nemožností ji nalézt a udržet. Režisér k natáčení filmu dodává: "Film Psí dny je takzvaným ‚skutečným filmem‘– se skutečným scénářem, příběhem a opravdovými herci. Ale zároveň je mnoho věcí, které jsou odlišné. Existoval sice scénář, ale bez psaných dialogů. Ve filmu hrají herci, ale také spousta neherců, a navíc jsme se striktně drželi dokumentaristického přístupu k filmování." Snímek získal Velkou cenu poroty na MFF v Benátkách 2001.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora


Příběh, jenž se odehrává na jednom vídeňském předměstí v horkých letních dnech, je zaplněn několika vyhraněnými lidskými typy: učitelka, která je v područí pasáka, velmi dotěrný stopař, soukromý detektiv pátrající po jakýchsi vandalech, pár s velmi problematickým manželstvím a starší muž, jemuž již před dávnem zemřela žena, když si chtěla sexuálně povyrazit. Tito lidé žijí své životy a jejich příběhy se čas od času protnou. V poněkud nezvykle otevřeném a nic neskrývajícím snímku rozehrávají tito antihrdinové své osudy, které jsou plné zkažených charakterů, ponižujících vztahů a krutých výjevů. Divák by chvílemi mohl nabývat dojmu, že se jedná o soutěž typu "kdo se dokáže chovat hůře". Režisér Ulrich Seidl, který je známý především jako dokumentarista, však tvrdí: "Samozřejmě, že se v tomto filmu vyskytují kruté okamžiky. Ale spíše je to velmi jemný film. Je to především film o lásce. Herci se na ten film nedívají jako na krutý, protože v těch scénách je mnoho pravdy, něco hřejivého, lidského a láskyplného." Při výběru herců nezáleželo režisérovi, zda se jedná o profesionála či amatéra, jediným hlediskem byla autentičnost, s jakou byli schopni své role hrát. Výsledkem je velmi intenzivní snímek, který porota festivalu v Benátkách v roce 2001 ocenila Velkou cenou.

Autor/Zdroj: /Kino AERO


Je horký, dusivý víkend na předměstí Vídně, kdesi mezi dálnicí, supermarkety a novými sídlišti. A právě zde, během těch několika letních psích dnů, se odvíjí šest příběhů, šest sond do osamělých duší, odhalujících svět iluze/deziluze. Zatím co hodiny se líně vlečou v melancholickém tónu a dají se trávit pouze ve spodkách a bikinkách, noci se plní alkoholem, sexem a píseň láká k rozpoutání násilného běsnění živočiných emocí. Horko je skličující, napětí roste a nálada stoupá k bodu agrese. I toto je život, jeho nejzranitelnějí a nejintimnějí podoba.

Autor/Zdroj: /Febiofest

Snímek Psí dny je prvním celovečerním hraným filmem známého dokumentaristy Ulricha Seidla. Jeho děj se odehrává během subtropického víkendu na vídeňském předměstí u dálnice, v odcizeném prostředí parkovišť a supermarketů. Je až s podivem, jak nemilosrdně dokáží Rakušané vidět a karikovat sami sebe. V této sebereflexi film vzdáleně připomíná snímky Americká krása (1999, FP 2/2000) či Štěstí (1998, FP 8/99). - Spalující vedro v lidech probouzí netušené, mnohdy zvrácené (a takřka vražedné) choutky. Příběh dokumentaristicky laděného filmu se dotýká vzájemně se prolínajících osudů několika lidí, a je překvapivě naplněn násilím, nechutnými žárlivými scénami, sexuálními hrátkami i deviacemi, ale (v daleko menší míře) také touhou po porozumění a lásce. Převládajícím dojmem zůstává pocit odcizení, beznaděje, znechucení a ošklivosti, jakoby vše bylo předem dané a nedalo se měnit… - Sám režisér, který na nesporně zajímavém a nevšedním projektu pracoval několik let, označuje své provokující dílo jako „takzvaný skutečný film“.
-kat- Filmový přehled 2002/10,

Autor/Zdroj: -kat-/Filmový přehled