Případ Sloane

PROCESOR!
Kdo chce víc, tak nemá nic. Tímto příslovím   bych začal komentovat tento film a myslím, že   to shrnuje dostatečně. Nemá smysl rozebírat   společnost a mocenské zájmy, ale podíváme se   na film samotný. Za mě spokojenost, napětí a   zvraty nechyběly.

Člověk = pouhý zdroj, čehokoliv.
Člověk =   pouhý stroj, dobře pracující, ale   poruchový.
Taková dobrá ukázka, jak se   někteří lidé nechali vycucnout tornádem   politiky, moci a peněz. Jsou ještě hodni obdivu   nebo už politování?
Výborně zpracovaný   příběh, ale to, oč tu běží, mě moc   nenadchlo...

'Lobbistka s přesvědčením může věřit jen   ve svou schopnost vyhrát. Lobbování je o   předvídání. O předvídání tahů našich   protivníků. A plánování protiopatření.   Vítěz vždy musí být jeden krok před   protivníkem. A ukázat své trumfy až poté, co   oni ukážou ty své. Musíte zajistit, že je   zaskočíte. A že oni nezaskočí vás.'

Svět   lobbingu není neznámý ani u nás. Kolik že   jich je ve vězení? Vazba hrozí i Madeline   Elizabeth Sloane, chytré, houževnaté,   tvrdohlavé, zásadové, posedlé vítězstvím a   překážky neznající lobbistce. Napínavý a   tematicky hodně silný politický thriller ze   světa lobbingu, jehož závěr dokáže vyvolat   husí kůži. Bezohlednost se skloňuje všemi   pády a jen chytřejší vyhrává. Jedná se o   zbraně v ulicích. Má mít veřejnost zbraně a   nebo ne? To je to, oč tu běží. Připravuje se   návrh zákona na zvýšení kontroly nákupu   zbraní a nastává boj za jeho prosazení. A je   to boj hodně těžký. Takovému tématu by lépe   slušela minisérie, ale i mírný přesah   dvouhodinové stopáže v takovémto provedení   kupodivu postačí. Mistrovsky pojatý scénář   byl mistrovsky natočen a Jessica Chastain v   hlavní roli předvedla mistrovský výkon. Tohle   je prostě film s velkým F, na který se   samozřejmě politicky také vzhlíží. Hodnotí   se jako levicový příběh v rámci   nemilosrdného veřejného mínění co se týče   Washingtonu D.C. kde jde o moc zbraňového   lobbingu, což z pravicového pohledu zrovna moc   radosti nenadělalo. Za scénářem stojí   bývalý právník Jonathan Perera a existují   informace, že se dostal na tzv. černou listinu   neprodukovaných scénářů. Když se to vezme   kolem a kolem, vzhledem k současné politické   atmosféře, by se nejednalo o nic překvapivého.   Tohle je film, který se prostě musí vidět.   Poodhaluje skutečnosti, o kterých nikdo nemáme   ani potuchy. Svým napětím, ohromnou energií a   úžasnou atmosférou se bude snímek líbit   hlavně těm, kterým se už líbila dodnes stále   nestárnoucí klasika z novinářského   prostředí 'Všichni prezidentovi muži' (1976).   Sice je to z jiné oblasti a o jiné tématice,   ale tak, jak je to zpracované, mají oba tyto   snímky hodně společné.

'Používají   zástupci lidu své hlasy podle svých   politických zájmů a nebo podle toho, jak   věří, že to bude v zájmu jejich vlasti? Náš   systém je prohnilý. Nikdo neodměňuje politiky,   kteří volí podle svého přesvědčení.   Odměňuje krysy, které jsou ochotné prodat svou   vlast za to, že zůstanou u koryta. A tyto krysy   jsou skuteční paraziti demokracie.'

Obsahově dostiučiňující... pro toho, kdo   ještě věří v pohnutky mocných jiné, než   požitkové. Jinak nečekaně poutavě podaný   raport o politických a marketingových   manipulacích, byť mírně zašifrovaný kadencí   dialogů na hranici srozumitelnosti tak, aby se   divák nestačil zorientovat v zajetých   praktikách typu: "Alexi, dej vědět   dodavatelům demonstrantů" a jiných   záludností určených k přetváření   veřejného mínění, přesto vnímavým   jedincům leccos našeptne. Samotná slečna   Sloaneová se zde stává odrazem doby v níž   žije a prostředí, ve kterém se pohybuje. Ke   zvýšené koncentraci pozornosti se tak nutně   přidává střídání pocitů obdivu,   opovržení i lítosti a vnitřní tahanice o   jejich převládnutí, neboť špičkové   pracovní nasazení, umocněné snováním intrik,   chorobnou touhou po vítězství a necitlivým   využitím všech dostupných prostředků,   nebývá slučitelné s normálním životem a   výsledkem je bytost tak osamělá, že by se i   džigolo ustrnul. Jako pozadí se už už   nabízela jedna ze srdceryvných traumošek,   kterými podobně nelítostní hrdinové   procházejí v dětství, budiž scénáři ke   slávě, že se tímto směrem neměl potřebu   vyjádřit - to však neznamená, že by si občas   nešikovně nevypomohl nějakou tou berličkou,   mírně urážející divákův ostrovtip, což,   alespoň mně, bohatě vykompenzovala strhující   Jessica Chastain a zážitek mi víceméně   nezkazilo ani finální novosvětské pozdvižení   v soudní síni, ba dokonce ani fakt, že se v   důsledku přijetí zákona vůbec nejednalo o   výhru...