Případ dr. Kováře

Skutečně se jedná o pokus o   politickou agitku? On ten film   je možná aktuálnější   než si myslíme a než   tvůrci zamýšleli. A to po   šedesáti letech.
Děj se odehrává v roce   1935, tedy v době tuhého   kapitalismu. Film je natáčen   v době počátku tuhého   socialismu. Proto má svůj   pohled na několik zdánlivě   vymyšlených situací. Ale   mnohé tyto situace se   stávají vzhledem k dnešní   době čím dál tím více   reálnými. Tak za prvé v   jistě továrně, lakovně,   dojde k nehodě. Naštěstí   nikdo nezahyne, ale jeden z   dělníků je vážně   zraněn, popálen. Je odvezen   do místní nemocnice, kde se   jej ujímá hrdina, jehož   jméno zdobí název tohoto   filmu. Tento mladý lékař se   pokouší popáleného   dělníka Vášu zachránit.   Tedy nejen jeho život, ale i   jeho zdraví a jeho schopnost   v budoucnu opět pracovat.   Kdepak, že by tehdy existoval   nějaký nárok na invalidní   důchod. Tato léčba se   nelíbí Kovářovým   nadřízeným. Proplatí tu   léčbu vůbec pojišťovna? O   nějaké Hippokratově   přísaze nemůže být   řeči. Kšeft je   důležitější, než zdraví   člověka. Dělník Váša je   socka, póvl, spodina. Pro   pana primáře, nadřízeného   dr. Kováře, jsou lepší   jiní pacienti.
Druhým nešvarem, který   film kritizuje je způsob,   jakým probíhá   vyšetřování neštěstí v   továrně. Majitel firmy a   vedení porušuje všechny   možné předpisy. Když dojde   k průseru, svede se to na   dělný lid, na pěšáky.   Vyšetřovatelé neštěstí   jsou podplaceni. Politikové a   majitelé firmy si jdou   navzájem na ruku. Platí zde   rukarukumilství či   jánabráchubráchanaměismus.   To je i dnes dosti aktuální.  
V padesátých letech   se točily velice často   agitky. Byly různých   úrovní. O velice hloupých   propagand až po dobře   udělaná profesionální i   umělecká díla. Film   Případ dr. Kováře bych   osobně za agitku   nepovažoval. Tak jak to ve   své knize píše pan   Březina. Je to zdařilé   drama sledující několik   dějových zápletek.
Jednou z těch zápletek   je i téma interupce,   úplatkářství a třeba to,   že se nevyplatí donášet k   nadřízeným.
Ironicky působí   prostřih mezi informováním   dělníkům továrny o jejich   propouštění se scénámi z   lovu, kdy jsou odstřelování   zajíci.

Úplně agitka to není.   Výhodou je, že se to   odehrává ve třicátých   letech, což neumožnilo   natočit typicky rozjuchanou   poúnorovou taškařici.   Nicméně faktem je, že   několik více či méně   zdařilých zápletek se ve   finále slije v nechutně   optimistický závěr s jasně   odlišeným, kdo je špatný a   kdo je zlý. A krom toho,   nemám nic proti kouření,   ale tyhle nikotinový ataky v   českých filmech padesátých   let tady bezmála končí   zapálenou cigaretkou na   operačním sále. Vidět   víckrát doktora Kováře   nemusím, ale nijak jsem u   toho netrpěl.

Kdyby soudruh režisér nechal   na pokoji politickou stránku   a hnětl jako kuchař jen   jedno těsto, bylo by to   možná i za osmdesát   procent. Ale hňácat dvě   těsta dohromady, tím to   definitivně zasklil. Nu, asi   musel. Samostatný příběh   lékaře by byl zajímavý,   takto jen zapadá do soukolí.  
Přesto zde byli   vynikající herci a na film   se dívat dalo. Tu agitku   musí divák prostě   přijmout.