Přímo nad hlavou

Toto je příběh 8. letecké armády z U.S. Army Air Forces působící v roce 1942 na letišti Archbury v Anglii.
918-tá bombardovací skupina provádí nálety za denního světla na nepřátelské cíle jen za cenu těžkých ztrát. Když se z poslední mise nevrátí pět bombardérů, je velitel skupiny, plukovník Davenport, zproštěn velení, a na jeho místo přichází generál Savage. Generál zavede u letky šokovou terapii – zakáže alkohol, zruší dovolenky a zpřehází osádky, což má za následek, že osádky letadel hromadně zažádají o přeložení k jiné skupině. Drsný generál své chování k podřízeným změní, muži stáhnou žádosti o přeložení a dostaví se první úspěchy. Generál ale nevydrží maximální nasazení a před odletem na nejdůležitější misi zkolabuje.
-----
Písně (text, hudba):

Don't Sit Under the Apple Tree - (Lew Brown, Charlie Tobias, Sam Stept)
Bless 'Em All - (Al Stillman, Jimmy Hughes, Frank Lake)
The Whiffenpoof Song - (Meade Minnigerode, George Pomeroy, Tod Galloway)
Home on the Range - (Daniel Kelly, Brewster Higley)
Deep in the Heart of Texas - (June Hershey, Don Swander)
-p-

Válečný film Přímo nad hlavou (1949) vznikl podle stejnojmenného románu, jehož autoři Beirne Lay Jr. a Sy Bartlett vycházeli z vlastních zážitků. Společnost 20th Century Fox zakoupila práva na knihu v říjnu 1947, tedy ještě před jejím vydáním, a režií pověřila svého kmenového tvůrce Henryho Kinga. Snímek líčí osudy amerických letců v Británii, kteří se zúčastňovali pravidelných denních náletů na Německo. Na podzim 1942 to byli jediní Američané bojující v Evropě. Hlavní úlohu jejich nového velitele generála Savage vytvořil Gregory Peck, známější spíš jako představitel romantických hrdinů (viz např. pozdější Prázdniny v Římě). Film byl původně naplánován jako barevný, ale nakonec se natáčel na černobílý materiál, především kvůli začlenění dokumentárních pasáží. Vůbec poprvé byly v hraném americkém filmu využity záběry bojových akcí pořízené německou Luftwaffe. Mimořádně zdařile je v něm zobrazen každodenní život letecké základny během války, stres posádek bombardérů B-52, trávících značnou část svých dnů v přímém ohrožení života, i jejich velitelů pod tíhou někdy až nesnesitelné zodpovědnosti. Poprvé se tak na plátně objevily důsledky psychologických vlivů na vojáky ve válečné situaci. Zajímavý je také fakt, že byl později využíván obchodními firmami (např. Coca-Cola) při kurzech výchovy vedoucích pracovníků. Film získal dva Oscary, za vedlejší herecký výkon Deana Jaggera (zástupce velitele major Stovall, který je také vypravěčem příběhu) a za práci zvukařů. Nominaci měl za hlavní úlohu Gregory Peck, pro něhož se určitou kompenzací stala neméně prestižní Cena newyorských filmových kritiků, a film jako takový. Na motivy snímku vznikl s časovým odstupem stejnojmenný TV seriál (1964–67).

Zdroj: ČT

Príbeh filmu je situovaný do prostredia posádok amerických bombardérov, ktoré za cenu veľkých strát vykonávajú denné nálety na územie okupované Nemcami. Najväčšie straty zaznamenáva 918. skupina, ktorej veliteľ je príliš stotožnený so svojimi podriadenými a súcíti s nimi. Z tohoto dôvodu je vystriedaný novým veliteľom Frankom Savageom (G. Peck), ktorý je však veľmi krutý a preto väčšina letcov žiada o prevelenie. Po čase sa však zisťujú, že prístup nového veliteľa prináša zlepšenie bojovej pripravenosti a tým aj nižšie straty počas náletov. Počas jedného ťažkého náletu na továreň v Nemecku však zažijú znovu veľké straty. Savage prepadá rovnakej chybe ako jeho predchodca - súcitu s posádkami, nervove sa zrúti a je zbavený velenia. Tvorcovia pri písaní scenáru čerpali z vlastných vojnových skúseností a preto príbeh vyzerá veľmi presvedčivo, čo uznávajú aj mnohí veteráni bombardovacích náletov v Európe.