Poštmistr

"Poštmistr". Krátká povídka Alexandra Puškina byla "přetavena" Gerhardem Menzelem, jako tvůrcem scénáře a Gustavem Ucickým, jako režisérem ve stejnorodé básnické filmové dílo. Ani když se tvůrci filmu v závěru odchylují od básnikovy předlohy, nepociťovali to diváci jako rušivé zasáhnutí, nýbrž jako přirozený, tragický důsledek tohoto osudového příběhu.Jen několika náznaky osamělé a ponuré krajiny, jednou široko zasněžené, jindy v nedohledných dálavách zešeřelé, uvádí režisér hned od počátku do oné nálady a onoho prostředí, které v živé a inteligentní dcerce ruského pošmistra, znající svět jen z vypravování častých hostí pojízdné pošty, vyvolala touhy po úniku z této osamělosti.

Petrohrad, to byl její sen a tento jí splnil jeden z náhodných cestujících, carský důstojník, který si jí tam odvedl se svolením dobráckého, důvěřivého otce, roztesknělého rozloučením, ale věřícího v dceřino štěstí. Její osud se ovšem vytvářel zcela jinak, až k oné chvíli, kdy štěstí poštmistrovo vrcholí účastí na domnělém dceřině sňatku, který je závěrem její životní tragedie.

Hýřivý život carského Petrohradu s jeho povrchovým leskem a mravní lehkosti kontrastuje s poctivostí starého pošmistra, jak jej diváci mohli poznat v podání Heinricha Georgeho v nezkrocených výbuších jeho přirozených citů, v mazlivé lásce k dceři, v tajené bolesti rozloučení, v bouřícím rozhořčení proti jejímu svůdci, v mladické radosti nad jejím domnělým štěstím.

Jeho dceru Duňu zahrála Hilda Krahlová, tvárná umělkyně, která se do té doby ještě neustálila na určitém typu, tu je bytostí, jež bojuje o splnění své touhy, zklamaná hledá štěstí v upřímné lásce k mladému poručíkovi (Hans Holt), silná ve chvílích zápasu mezi láskou k otci a tušením rozhodujícího zklamání. Touto svojí vídeňskou produkcí, se uvedla Ufa dílem, které šlo zhodnotit jako dílo umělecké. I po stránce hudební doprovodu se film povedl, neboť jej provázela vídeňská filharmonie.

Duňa (Hilde Krahlová), dcera osamělého poštmistra (Heinrich George), následuje okouzlujícího rytmistra Minského do St. Petěrburgu. Minskij ji však záhy opustí. Duňa nemá ve své zoufalé situaci jiné východisko než žít jako milenka vydržována různými kavalíry z vyšší vrstvy, dokud se nesetká s mladým důstojníkem, který má s ní vážné úmysly. Její otec, který nemá nejmenší tušení o jejím způsobu života, se nenadále objeví v St. Petěrburgu a Duňa musí pro jeho klid fingovat svatbu s Minským. Ale když se mladý důstojník dozví pravdu o její minulosti, rozejde se s ní. Duňa poté spáchá sebevraždu.

Přepis proslulé povídky Alexandra Sergejeviče Puškina se vcelku režiséru Gustavu Ucickému vydařil a slavil u německého publika velký úspěch.