Počestné paní pardubické

Na práci kata bylo dříve   pohlíženo jako na člověka,   kterého si nikdo nevážil a   přesto pomáhal na druhý   svět, zločincům, kteří   loupili a vraždili. V našem   příběhu, kdy si počestné   paničky hrály na počestné   a při tom vymetaly lůžka   možná i zajíčků a anebo v   tom viděly nějaký osobní   prospěch. Katova žena je   rázná žena a velice je jí   líto, jak měšťané se   chovají k muži, mistra   ostrého meče a při tom i za   ní se v noci plíží o radu,   jen aby je nikdo neviděl. A   při tom poctivé a vážené   ženy platí za nějaký kus   cáru papíru peníze svých   mužů, a kdyby to bylo málo,   i vyhřátou ložnicí   darebákovi, kterému velice   zdatně pomáhá i falešná   komtesa. Kat toto spiknutí   odhalí, podvodník i komtesa   by si zasloužily šibenici,   ale co je důležité,   všichni si kata a jeho ženy   Rosiny začnou vážit a baby   vážených konšelů mohou   prasknout vzteky když katova   žena se objeví v novém,   moderním ohozu. Film   výtečný, herci do   posledního výborně   vybráni, nezapomenout, že   film je nadčasový a baví   nás i po sedmdesáti   letech...

Historická komedie natočené   ještě v době válečné   patří mezi perly   československé   kinematografie. Je divácky   přitažlivá. Neuvěřitelný   je opět pan Marvan. Zde ve   svých 42 letech opět   vytvořil postavu muže o   mnoho let starším. Svůj   komentář si zaslouží   každá role. Snad jej ještě   doplním.

"Ať mi neleze na kůži!"
- aneb hláška, která se   nesmazatelně spojuje s tímto   roztomilým filmečkem s   báječnou herečkou Jiřinou   Štěpničkovou v roli   energické a konvencemi   pohrdající katovy manželky.   Počestné paní pardubické   mají skoro lechtivý náboj,   no, řekněte, není to docela   odvážné na rok 1944, kdy   záletná panička vykřikuje   z okna: "To je hrůza,   takhle rušit poctivé   spaní..." - že by se o   "poctivém spaní" v   jejím případě daly vést   sáhodlouhé diskuze, o tom   není pochyb. A což teprve   chudák manžel, který se   dojímá, jak jeho žena sama   ve studené posteli musí   chudinka lehat. Třeba ta   postýlka není tak studená,   jak se na první pohled   zdá:-)) Krásná česká   komedie baví i po dlouhých   letech od svého vzniku, jsou   zde vtipné a přirozené   dialogy a herecké výkony.   Prostě se neokouká!

asi nejlepší z historických   komedií natočených do konce   války.Výborné herecké   obsazení,nejlepší   Plachta,Smolík a rázná   Štepničková.Film   ukazuje,že se vlastně za   tech skoro 400 let vlastně   nic nezměnilo.Zajímavostí   je Role paní Brzkové ,která   po rolích laskavých žen   hraje dost protivnou   hraběnku,ovšem také   výborně.Jedna z prvních   rolí Dany Medřické.
"Zatracený ženský   pokolení".

Vtipná, hravá a   inteligentní komedie se   spoustou známých tváří.   Jiřina Štěpničková jako   rázná katovka, která vede   svůj ženský boj proti   závistivým pardubickým   paničkám a skvělá Terezie   Brzková, jako tvrdohlavá,   nekompromisní a lakomá   hraběnka. Kdepak Babička,   tady to je úplně jiná   ženská, bravo! Mimochodem,   všimli jste si, jaká je to   krásná stará dáma?

Tento film je veselé   poukazování na lidskou   hloupost a   pámbíčkářství. Něco   podobného jako všeobecně   známá Bára. Rozumná a   inteligentní žena kata je   zavrhována jen pro   zaměstnání jejího   manžela. Takzvaně počestné   paničky se navenek tváří   jako slušné a zbožné, ale   ve ksutečnosti jde o drbny a   závistivky, které udělají   cokoli, aby měly všechno, co   jim jejich chabé mozečky   napoví.
Hloupost v   humorném podání - to je   vždy dobrá podívaná

Počestné pani...
Komediálně dobře vyladěný   film o pardubickém mistru   ostrého meče (František   Smolík) a jeho upřimné,   leč nekompromisní ženy,   která s oblibou škádlí   místní měšťačky (Jiřina   Štěpničková)....ve filmu   hrála i dcera známého   režisera Mace(Martina)   Friče, baletka Marta   Fričová spolu s oblíbeným   Gustavem Nezvalem..

Prima film o mistru ostrého   meče.Velice zdařilý film na   svou dobu a myslím,že   neurazí ani nyní.Paní   Jiřina Štěpničková jako   rázná a rozvážná žena   kata byla skvělá. Celý   příběh byl i napínavý.   Já mám tento film rád.

Pro mě je tohle opravdu   mimořádně povedený   historický film (není divu,   když ho režíroval Mac   Frič), kde je k vidění   celá plejáda našich   předních herců. Je taky   zcela zřejmé, že se při   jeho realizaci nijak   nešetřilo a to ve smutné   době jeho vzniku nebylo   úplně běžné. Když   připočtu skrytý   vlastenecký nádech, který   pozornému divákovi neunikne,   vychází mi z toho jeden ze   špičkových filmů   natočených během   2.světové války a   nacistické okupace.

Ať mi neleze na kůži!...
Hláška, která jasně   znamená tento film a Jiřina   Štěpničková je v něm   úžasná. Přesně takovou   ženu si mohl kat jen   přát.
Stejně jako   Škola, základ života a   Cesta do hlubin študákovy   duše jsou podobné filmy tak   Počestné paní a Cech panen   kutnohorských také - oboje   je o ženských:-) Pardubické   paní se možná berou více   vážně, ale obsazení je   úžasné a je hodně humorné   vidět, jak ženské plémě   řídí běh města i světa.  
Vidět možno kdykoli   opakovaně.

Veľmi precízne spracovaný   film o majstrovi ostrého   meča (F.Smolík) a jeho   nebojácnej, ale v hĺbke   srdca dobrej, milej a citlivej   ženy (J.Štěpničková),   ktorá s trpezlivosťou a   odvahou čelila útokom   miestnych meštiačok. Je to   film nabitý hereckými   osobnosťami, ktoré opäť   ukázali svoje vysoké   kvality. Tu možno spomenúť   spravodlivého purkmistra   (J.Marvan), čestného   richtára (J.Plachta), či   odvážneho pisára Prokopa   (G.Nezval). T.Brzková hrala   nekompromisnú až   nepríjemnú hraběnku. K   vysokej kvalite filmu prispeli   aj Z.Kabátová, M.Fričová,   F.Filipovský a ďalší. Ako   tradične - starý film =   dobrý film.

Trochu vážněji pojatý   snímek, nežli Vávrův   „Cech panen   kutnohorských“. Já raději   legraci, a proto se mi   „cech“ líbil více.   Ovšem i tento snímek má   spoustu dobrých herců a   kostýmů. Jen ten scénář   už není tak skvělý.   Přesto se mi snímek líbil a   jistě jej mohu vidět   vícekrát.