Pan Smith přichází

Kdo viděl Caprova   dvoudílného Pana Smitha,   který přichází do   Washingtonu s Jamesem   Stewartem v hlavní roli   mladého, poctivého,   čestného leč ještě velmi   nezkušeného a značně   naivního senátora...., s   úctou smeká. Tento film   patří mezi ty nejlepší,   které jak Capra režíroval,   tak pozoruhodně zahrál   Stewart spolu s výbornou Jean   Arthur v roli novinářky   Clarissy, která mu zdatně   sekunduje.Mimo to,film je   velmi dobře obsazen a má i   současnému divákovi opravdu   hodně co sdělit i   dát....

MHCB

James Stewart je právě tím   hercem, kterého si cíleně   vybral pro roli pana   Jeffersona Smithe režisér   Frank Capa, pro roli pravého   Američana. Doslova   vesnického balíka, kterého   vpustil do světa politiky,   sváru mezi republikány a   demokraty. Tento film byl v   podstatě chvalozpěvem na   americký politický systém.   Fil zaznamenal několik   nominací na Oscara, zejména   pan režisér, herec James   Stewart a ještě za scénář   Sidney Buchman další a   další.

Pan Smith přihází
Patří mezi 501 filmů,   které musíte vidět.
Nominace na Oscara v roce   1940 - Nejlepší herec v   hlavní roli (James Stewart),   Nejelpší herec ve vedlejší   roli (Claude Rains a Harry   Carey), Nejlepší výprava a   dekorace, Nejlepší režie,   Nejlepší střih, Nejlepší   hudební aranžmá, Nejlepší   film, Nejlepší zvuk,   Nejlepší scénář.
Jedna proměněná soška,   Osar za Námět (pro Lewise R.   Fostera).
Politicky   orientovaná dramata nepatří   zrovna k mým oblíbeným   žánrům a ani Mr. Smith Goes   to Washington (Pan Smith jde   do Washingtonu) nebyl   výjimkou. Hereký projev   hlavního hrdiny, balíka z   venkova který se dostane do   vysoké politiky, se mi zdá   až příliš afektovaný.   Chvílemi ze sebe dělá   úplného blbce, poté se   rozhodne všechny zmlátit (i   ty kteří za to vůbec   nemohou), pak brečí, pak   zase bojuje. Mno, trága.   Nějaké poselství zde ale   skryto je. Korupce a   prosazování vlastních   zájmů je v politice   odjakživa, stejně tak jako   úplatná média. Proto jestli   si myslíme, jak je na tom   naše země se svojí vládou   bídně, věřme, že je to   bohužel normální...

Americká verze pohádky   "O hloupém   Honzovi", který si v   zajetí svého zápecnictví   nevidí na špičku nosu a po   výpravě do světa je   konfrontován se zlem, aby se   za přítomnosti   nadpřirozených úkazů (tím   největším je on sám)   neodchýlil od výstavby   žánrového syžetu ani o   krok, a to včetně   zázraků... Patrně právě   tenhle pan Smith přišel,   viděl a zvítězil jako   průkopník rétorického   patosu s náplní   neuskutečnitelných ideálů   a ti, co přišli po něm,   povýšili koncepci   oblbování lůzy na vrcholné   umění... Inu, nebýt   bombastického zakončení,   mohla to být krásná   konspirační teorie,   aplikovatelná na naši   současnost, neboť všechny   tyto pohádkové výdobytky   dorazily i do našich   končin... ale to už je jiná   pohádka - aneb jak pravil   sám Smith - jsou to všechno   žvásty.