Ovoce stromů rajských jíme

Já nejsem vyznavačem   odporných exhibic paní   režisérky, až na Kalamitu i   Bohúša. Pokud něco   natočím pro náročného   diváka, by se neměl film   vysílat během dne.   Chytilová na co sáhla, to   podělala. Ovoce jsem sledoval   15 minut, hudba děsná až mi   z ní bolela hlava, děj   žádný a vůbec se nedivím   režimu, že Chytilovou   nepouštěli moc před   kameru...

Hernajs to musel být matroš   na kterém jeli. Tedy   minimálně půlka štábu   včetně paní Věry. Tento   snímek je chvilku tak, a   chvilku zase tak. Jednou dole,   a jindy zase dole. V   maličkostech nedává smysl,   v celkové souvislosti také   ne. Pomineme-li otázku   hudební, pokud to tedy místy   hudba vůbec je, můžeme se   soustředit na stránku   výtvarnou. Ta je přímo pod   psa, ale někdy, v některých   záběrech nestojí za nic.   Dějově je to rozmatlané,   ale zato lehce   nepochopitelné. Herci   nehrají, ovšem je třeba   vyzdvihnout, že si dělají,   co je momentálně napadne.   No, nebudu hrát machra, že   jsem to plně pochopil. Něco   mi zcela jistě uniklo.   Upřímně napsáno, já jsem   se to ani moc pochopit   nesnažil. Jsem zvyklý, že   se na mne mluví   „srozumitelštinou“. Toto   dílo si zaslouží jak plný   počet bodů, tak i nulu.   Takž já dám přesný   průměr s tím, že podruhé   jen v nejvyšší nouzi a   velkém hladu po jakémkoli   filmu. Tak aha, průměr   nemohu dát, neb jsem použil   rychloposun. Takže za dvacet.   Když zmatený film, tak   zmatený koment, ne?

Prvotřídní umělecká   fantazie. Líbí se mi   zvolená hudba, práce se   symboly, barvami, obrazovými   kompozicemi. Výkony herců   zde nejsou až tak   důležité, protože oni sami   ustupují do pozadí a sami se   stávají pouhým symbolem   uměleckého vyjádření   (Promiň, uctívači   filmových hvězd!).   Chytilovou vždy zajímal   především vztah mezi   pohlavími, zde nejinak.   Avšak zařazení některou z   televizí do hlavního   večerního času by bylo   podnikatelskou sebevraždou;   je to totiž svého druhu   umělecká onanie. Ale copak   pohledná dívka na internetu   masturbuje jen pro své   vlastní potěšení? I divák   z toho může mít potěchu.

Když
(podle mého náhledu) někdo   chce točit brizantní   alternativu, měl by na to   být dost šílený, ale   současně udržet vniřní   kázeň. To první autorka   možná splňovala, ale to   druhé už ne. Síla   výrazových prostředků mi   přišla zmrhána v   cikcakoidním pojetí, které   je sice plnokrevné, ale   koncepčně rozhárané do   všech směrů. Naprosto jsem   nepostřehl gradaci - samotné   kupení (fantas)magorických   scén ve stylu symbolismu   nijak nezaujme. Negativní   dojem hodně podtrhla zvuková   složka, kterou (navzdory   jiným kladným ohlasům)   považuji za hodně   nezvládnutou, obzvlášť v   úvodní části. Projevovat   snahu o excentricitu   disonancí se dá tolerovat v   gradačních momentech, ne ale   jako nosné téma. Možná že   mi uniklo něco podstatné;   ale oproti jiným   alternativám které mě   potkaly, a u nichž se (byť   třeba se zpožděním)   dostavil onen okamžik   "wow", teď se u mě   nedostavilo nic.

Víc ujeté mi od Věry   Chytilové přišlo už jen   první porevoluční "Mí   Pražané mi rozumějí   (1991)" a téměř hned   mě napadlo, že přelomy   epoch jsou u paní Chytilové   trochu rozpačité a je to   jako když někdo v rámci   úklidu vyhází bordel a vás   v něm nechá vymáchat a k   tomu s tou nenapodobitelnou   štiplavostí a sarkazmem.   Tohle rozhodně naní pro   každého.

prekvapeni
petr , kdyz jsem to videl   poprve v tv .nedavno vubec   jsem to neznal , ovsem asi   nejsem jeste uplne narocny   divak,protoze toto dilo me   velmi prekvapilo a to ne   zrovna prijeme. ahoj cau.