Ostrov

Typická Kim Ki-dukovština -   absurdní, brutální,   sexuální, ale přitom všem   také poetická, krásná a v   konečném výsledku   geniální. Tohle všechno   natočeno s minimálními   prostředky, téměř beze   slov, ale s úžasným   vizuálním zážitkem.

Hodně zajímavý příběh o   dvou nešťastných lidech   hledájící útěchu v   samotě. Skvěle natočený   (hl. hrdinka neřekne ve filmu   ani slovo) položený do   netypického prostředí.   Velmí emotivní, od pomalého   zájmu dvou hlavních   protagonistů až po nechutně   ztvárněnou zavislost po   jejich zblížení (na háčky   asi jen tak nezapomenete),   asijské filmy mají vždy   jakousi exotickou   přitažlivost pro evropského   diváka zejména po umělecké   stránce a to potvrzuje i   tento počin.

Tento film je opravdu   skvělý.Příběh je   dramatický, místy napínavý   a dramatický. Žena,která je   v podstatě majitelkou   plovoucího hodinového hotelu   se seznámí s mužem, jejich   vstah je velmi zajímavý(   např. ty háčky ,jak psal   kolega, jsou opravdu   neobvyklé) a má skvělou   zápletku.

tuším že němá hee nemohla   být tak celkem němá,pokud   svému milému objednávala po   telefonu prostitutku,to se   znakovou řečí dělá velmi   těžko,film je   ponurý,nepředvidatelný,zaj?   ?mavý,pro evropana je film   exotický nejen díky jemně   podaným sexistickým   scénám,ale jejich mentalita   je taková   .......rychlejší?nekdy se   jeví až jako   cholerická,rozhodně je film   zajímavý a stojí za   podívání,nudit se   nebudete,naopak občas budete   překvapeni,zajímavým   způsobem jsou používány   otvory v podlaze na   plovoucích domcích,zároveň   jako vykonávání potřeby a   na chytání ryb

Prý poetický film...?
Hmm, myslím, že ta ryba, z   níž si ten dobytek zaživa   ukrajoval sushi, si poetiku   představovala trochu jinak.   Ale zase v tom němém   objíždění plovoucích   chatek a rozdávání radosti   osamělým a potřebným   mužům svým tělem, v tom   jistá poetika byla. Ano, na   světě je spousta holek,   které šlapou. Hee-Jin ale   spíš jen šlapala vodu, aby   se v životě neutopila. A   její nečekaný úlovek   Hyun-Shik na tom nebyl o moc   líp. Opravdu kvalitně   citově vnitřně rozervaný   mladý muž, řekl bych   (omlouvám se za černý humor   s tím “vnitřně   rozervaný“ :-). No jo, i   já se cítím poslední dobou   nějak osamělý, tak jsem si   koupil ve Zverimexu od   šikmookého prodavače sadu   rybářských háčků a teď   už jen přemýšlím, do   kterého tělního otvoru si   je mám strčit... Po hladině   jezera plula spousta   působivých obrazů, to zase   jo, ale nějak se mi je   nedařilo poskládat k sobě,   aby to dávalo nějaký   hlubší smysl.

Čím více filmů od Kim   Ki-duka znám, tím více   začínám pochybovat o jeho   „normálnosti“. Velká   frekvence záběrů na   vyměšující lidi, časté   scény v nichž dochází k   týrání zvířat,   sebepoškozování,   trýznění, násilný sex   atd., a to vše nejenom v   tomto jeho filmu. V podstatě   žádná z důležitějších   postav všech jeho filmů se   nechová normálně. Že by   traumatizující dětství,   úchylka, nebo jen snaha   vyčlenit se za každou cenu?   (c je spávně). Tyto úzké   mantinely sloužící k   vyjádření se k určitému   tématu se nutně musí stát   stereotypem. Jediné   stereotypy jež se mně   osobně neomrzí, jsou   málomluvné či úplně   nemluvné postavy, poetika a   dokonalá vizuální stránka,   jež dokáže částečně   utlumit zobrazované, mnohdy   morbidní, skutečnosti.   Samozřejmě, že kontrast   krutosti a poetiky má svoje   opodstatnění a to   především ve východní   filosofii, bez zla nemůže   existovat dobro, všem jistě   známý princip jing a jang,   ale v Kim Ki-dukově   následné tvorbě se z toho   stává již poněkud   „obehraná písnička“.   Silnou stránkou filmu je   bezpochyby kamera a hudba,   taktéž typická Kim   Ki-dukovština, ale raději   mám jeho pozdější snímky,   kde mimo nezbytných   surovostí je i náznak   nějakého řešení, pokání   či vykoupení jako např. v   Jaro, léto, podzim, zima…a   jaro a dalších. Přes   všechny možné i nemožné   klady mám u Ostrova pocit   pouhého záznamu událostí,   byť nadprůměrně   natočeného. Největším   záporem bylo ovšem zcela   zbytečné násilí, že si   dvě hlavní postavy nastrkaly   rybářské háčky do krku a   do vagíny je jejich problém,   ale řezat zaživa ryby, topit   v kleci zavřeného ptáčka a   jiné, to je již perverznost.   Sis je to, v návaznosti s   dějem, symbolické, ale tohle   si mohl odpustit. Zřejmě se   nebudu mýlit, když řeknu,   že Kim Ki-duk patřil ve   škole k těm dětem, co   chytají mouchy a trhají jim   nožičky. Samotné   vytahování Hyuk-shika a   následně Hee-jin pomocí   udice je taktéž symbolické,   ale protože se opakuje,   působí poněkud trapně.   Zajímavé je, že největší   rozruch způsobil Kim Ki-duk s   tímto filmem především v   Evropě, běžného diváka   šokoval a intelektuálové   vrněli blahem, v Koreji   snímek zcela propadl, jak u   kritiky tak i u diváků. Mě   nešokoval a do vrnění jsem   měl dost daleko. Nevidět od   tohoto režiséra nic jiného,   možná bych mu dal poněkud   vyšší hodnocení, avšak v   porovnání s jeho ostatní   tvorbou je poněkud je   slabší.