To je ale bláznivý svět

Velká motoristická honba za pokladem, která   paradoxně začala autonehodou. Velkolepý a velmi   zábavný road movie, který si i přes svou   obrovskou délku překvapivě drží otěže   zábavnosti. Pozadím filmu je prý pocta   podobným filmům z němé éry a něco na tom je.   Film předkládá spoustu automobilových gagů,   které jsou sice prokládány poněkud   nudnějšími pasážemi, ale to na věci, jako   celku, nic nemění. Ano, je to jedna velká   groteska, jen v moderním pojetí se zvukem a   dialogy. Takže přímočarost děje v plné   jednoduchosti je pochopitelná. Jediné, co   vzbuzuje obdiv, je nezvykle dlouhá stopáž,   která nutí člověka předem přemýšlet,   jestli to pouhé taškařice dokáží utáhnout.   A světe div se, ono to jde. Zábava je jak   vizuální, tak i slovní, takže celému tomuto   filmovému pojetí bylo dáno dost energie na to,   aby vše vydrželo. Hloupost, chamtivost,   nestydatost a dalších charakterových lidských   vlastností drží posloupnost všeho možného i   nemožného v rámci daných skutků dosáhnout   svého cíle tak okázale, že tu není nikoho,   kterému by divák fandil a kterému určitě ne.   Takže kladná či záporná postava? Ne, všichni   jsou tu na jedné lodi… pardon, na jedné   cestě. Později bylo na takové téma natočeno   více filmů, takže se nedá říct, že zrovna   tento je ten, ke kterému je třeba se vracet. No,   šanci si to určitě zaslouží.

Tak si krapet zavzpomínám. Byl to první   širokouhlý (70 mm - tak nějak se tomu říkalo)   film co jsem viděl. Kino Alfa na Václaváku   (Praha 1), lístek za 8 Kčs (korun   československých, tím se tenkrát platilo).   Během čtrnácti dnů jsem byl na tom filmu   šestkrát, sedmkrát?, už přesně nevím. A   stejně tak nevím, kde jsem na to sehnal peníze,   párkrát jsem i proklouzl kolem biletářky.   Klukovi, co měl za sebou 5. třídu ZDŠ   (Základní devítiletá škola) to občas   prošlo. Film mě zcela pohltil, hlavně humorem a   panoramatem pro mne vysnívané Ameriky. Nic   jného jsem v té době kolem filmů neřešil.   Československá produkce se v těhle letech   zabývala převážně budovatelskými motivy,   takže není divu. Jen jsem slintal, když se   otvíraly láhve s Coca-Colou a děsně těm   hercům záviděl. Jak to vlastně asi chutná?   Musím dát 10, není jiná možnost. Kromě Sedmi   statečných jsem do té doby fakt nic kloudného   neviděl. Zítra si To je ale bláznivý svět   pustím. Schválně, kolik po pětačtyřiceti   letech uberu hvězdiček? Možná jich pár bude,   ale ne moc.

Film je sice poněkud delší, ale to vůbec   nevadí. Pořád se něco děje. Ani po třetím   zhlédnutí nemám pocit, že by bylo dobré film   prostříhat a zkrátit. Velmi dobře jsem se   bavil od začátku až do úplného konce.

Na to, jak je to dlouhé, na chvíli se vzdálit,   divák o leccos přijde. Stále se něco děje,   zdaleka ne vždy úplně vtipného a   vypointovaného, ale film i po 50 letech stále   má šťávu.

Opravdu "vražedná " stopáž filmu,   který je ale jinak plný vtipných scének a   dialogů. Na druhou stranu tolik ukecaných,   uřvaných a uvřískaných lidí v jednom chumlu   se hned tak nevidí. Nejlepší z nich je   Terry-Thomas jako anglický plukovník, který   sbírá kaktusy, a sype ze sebe postřehy na   Ameriku a její obyvatelstvo.

Asi nejdelší komedie všech dob tak trochu   srovnatelná s novějším Miliónovým závodem.   Občas je to sranda ale je to šíleně dlouhý.

Typickej mainstream Hollywoodu 60. let, herci   strašně přehrávaj, příběh je dosti   debilní, "kupodivu" je to zase závod   lidí od bodu a do bodu b, prostě celkem velká   nuda - protáhnutej sitcom a to ještě s   debilnímy vtipy navíc se zaostalou kamerou a   jednoduchejma dialogama. Fakt, že film dostal   Oskara mě utvrzuje pouze v tom, že ceny akademie   jsou naprosto nevkusnou záležitostí!