Opera ve vinici

Ve filmografii Jaromila Jireše představuje Opera ve vinici snadno přehlédnutelnou položku. Přesto jde o film svým způsobem pro režiséra symptomatický. Jihomoravskému folkloru se s obdivem věnoval už ve svých dokumentech Hra na krále (1967) a Dědáček (1968), v hraném Žertu (1968) pak přímo exponoval střet vroucnosti lidové hudby se soudobým pragmatismem. Látka písničkáře Vladimíra Merty mu proto musela přijít vhod, i když Merta byl jako absolvent scenáristiky a režie na FAMU dostatečně disponován k tomu, aby film realizoval sám. Příběh cesty jeho hrdiny za lidovou kulturou Podlužicka je do jisté míry příběhem i jeho vlastním, natočit jej však nesměl.
Také na této cestě dojde hned v začátku k netolerantnímu odmítnutí slovácké cimbálovky na koncertu Honzovy rockové kapely, kterou tu zastupuje Mišíkova Etc… Honza se tím nenechá odradit a díky náhodnému seznámení s profesorem etnografie i vlastní zvídavosti se pozná s Fanošem Mikuleckým, malířem pokojů a anonymním tvůrcem mnoha známých lidových písní. K jejich autorství se rázovitý Fanoš přizná až v předtuše smrti, než ho ale dostihne, stačí ještě pro celou vesnici složit zpěvohru, do níž promítne svůj svět. Ten ale vzápětí odchází s dálnicí v místě, kde chtěl být pohřben…
František Hřebačka-Mikulecký je reálná postava lidového tvůrce, autora asi 270 písní (např. Vínečko bílé, V širém poli studánečka ad.), k jejichž autorství se přihlásil až v roce 1958. Film jeho příběh posouvá do pozdější doby, s rizikem přímo v ději vysloveným, že bude „přelakovaný - Fanoše bude hrát hvězda z Národního". To se i stalo, Josef Kemr je ale ještě nejdůvěryhodnější tváří v ději, který trpí motivickou rozbíhavostí a kašírovanou nepřesvědčivostí, marně zastíranou efektní obrazovou složkou. Nicméně úvaha o autentických zdrojích spontánní lidové tvořivosti zůstává i dnes legitimním poukazem k inspiracím, z nichž za normalizace například těžilo nezávislé sdružení písničkářů Šafrán (V. Merta, J. Hutka, D. Voňková ad.).

Jan Lukeš
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016

POZOR SPOILER

Na Václavském náměstí poskakuje mladík v lidovém kroji. Je za to seřván svým profesorem, který jej málem přejel autem.

Týž mladík, který se jmenuje Honza, se ocitá ve volné přírodě. Zde vystoupil z vlaku, kde jej „přepadly“ fašankové masky. Spí pod širákem, a když vidí lidovou svatbu, začne fotit. Je to však jen natáčení filmu a jemu je vynadáno, že se motá v záběru. Pak končí v cele. Z této jej vytáhne až profesor etnografie, který tvrdí, že je Honza jeho asistent. Honza je pak na svém koncertu svědkem propadáku folklórní skupiny, která je vypískána publikem. On sám vede rockovou kapelu. Když je poté pozván sličnou slečnou na hody, neodolá. Přijede i s kapelou, která tu má hrát a je vyzván ke zpěvu nějaké lidovky. On však nezná slova, ale naštěstí mu tam nějaký děda napovídá. Honza se trošku se nacucá a jeho kapela mu ujede. On zůstává a je mladými vláčen k vodě. Všichni do ní naskáčou a Honza také. Po tomto mužném činu stopem odjíždí. Jenže se vrací pozdě a je z kapely vyhozen. Přidává se proto k etnografovi, nyní již doopravdy jako jeho asistent. A je zrovna přítomen, když se děda Fanoš, který mu napovídal, přiznává k autorství lidových písní. Honza si zjistí, kolik by asi měl dostat peněz a cifra je to neskutečná. Pošle dědu tedy do města. Zde se děda jen pohádá, ale zase zadarmo navštíví divadlo.

Staví se máj, ogaři se poperou a Honza si to užije s dívčinou na seníku. Ta jej prosí, aby ji vzal odsud sebou do Prahy. Honza pak dostává telegram a vrací se zpět do hlavního města. Zatím na vesnici opět probíhá fašank. Fanoš slibuje, že složí operu. A také tak učiní. Ale hned při první zkoušce se hlavní protagonisté poperou. Přesto se hrát bude. Jevištěm bude celá ves a herci všichni. A už se koná generální zkouška, až na malé drobnosti je všechno v pořádku. V Praze je přiznáno Fanošovi autorství 25 písní. Ale to by Fanoš musel přijít na „pohovor“. Jenže on se nedostaví, protože už nemůže…

Baladický příběh, vyprávějící o jihomoravském folklóru, o střetu současné městské a venkovské kultury a především o kořenech, z nichž spontánně vychází lidská tvořivost. I když nejde v pravém slova smyslu o životopisný film, děj se opírá o životní příběh a hlavně písničky mikuleckého autora lidových písní Fanoše Hřebačky-Mikuleckého. Vedle Fanoše je druhým protagonistou příběhu Honza, hudebník a nedostudovaný posluchač žurnalistiky...

Autor/Zdroj: /Popis
televizní program