FDb.cz > Opera ve vinici (1981) > Tisk

Opera ve vinici (1981)

Ve filmografii Jaromila Jireše představuje Opera ve vinici snadno přehlédnutelnou položku. Přesto jde o film svým způsobem pro režiséra symptomatický. Jihomoravskému folkloru se s obdivem věnoval už ve svých dokumentech Hra na krále (1967) a Dědáček (1968), v hraném Žertu (1968) pak přímo exponoval střet vroucnosti lidové hudby se soudobým pragmatismem. Látka písničkáře Vladimíra Merty mu proto musela přijít vhod, i když Merta byl jako absolvent scenáristiky a režie na FAMU dostatečně disponován k tomu, aby film realizoval sám. Příběh cesty jeho hrdiny za lidovou kulturou Podlužicka je do jisté míry příběhem i jeho vlastním, natočit jej však nesměl.
Také na této cestě dojde hned v začátku k netolerantnímu odmítnutí slovácké cimbálovky na koncertu Honzovy rockové kapely, kterou tu zastupuje Mišíkova Etc… Honza se tím nenechá odradit a díky náhodnému seznámení s profesorem etnografie i vlastní zvídavosti se pozná s Fanošem Mikuleckým, malířem pokojů a anonymním tvůrcem mnoha známých lidových písní. K jejich autorství se rázovitý Fanoš přizná až v předtuše smrti, než ho ale dostihne, stačí ještě pro celou vesnici složit zpěvohru, do níž promítne svůj svět. Ten ale vzápětí odchází s dálnicí v místě, kde chtěl být pohřben…
František Hřebačka-Mikulecký je reálná postava lidového tvůrce, autora asi 270 písní (např. Vínečko bílé, V širém poli studánečka ad.), k jejichž autorství se přihlásil až v roce 1958. Film jeho příběh posouvá do pozdější doby, s rizikem přímo v ději vysloveným, že bude „přelakovaný - Fanoše bude hrát hvězda z Národního". To se i stalo, Josef Kemr je ale ještě nejdůvěryhodnější tváří v ději, který trpí motivickou rozbíhavostí a kašírovanou nepřesvědčivostí, marně zastíranou efektní obrazovou složkou. Nicméně úvaha o autentických zdrojích spontánní lidové tvořivosti zůstává i dnes legitimním poukazem k inspiracím, z nichž za normalizace například těžilo nezávislé sdružení písničkářů Šafrán (V. Merta, J. Hutka, D. Voňková ad.).

Jan Lukeš
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016

režie:
Jaromil Jireš

hraje:

Karel Bělohradský (Kentaur), Josef Kemr (Fanoš Hřebačka-Mikulecký), Jan Hartl (Honza), Lenka Sedláčková (Eva), Radovan Lukavský (etnograf), Svatopluk Skopal (zpěvák Adámek), Oldřich Navrátil (Ondra), Václav Babka (předseda), Lubomír Kostelka (Kocfelda), Helena Trýbová (Fanošova žena), Miroslav Zounar (právník), Rudolf Pellar (šéfredaktor), František Ringo Čech (konferenciér-kapelník), Zdeněk Kampf (poslanec), Jitka Zelenohorská (technička), Hana Čížková (redaktorka), Petr Zenkl (punkáč), Zdeněk Blažek (Mosela), Stanislav Bruder (příslušník VB), Ríša Novák (přítel Jiří), Vlastimil Pešta (archivář), Podlužánek

námět:
Vladimír Merta

scénář:
Vladimír Merta, Jaromil Jireš (technický), Emil Sirotek (technický)

kamera:
Emil Sirotek

hudba:
Zdeněk Pololáník, Vladimír Mišík, Fanoš Hřebačka-Mikulecký

výprava-architekt:
Jindřich Götz

kostýmy:
Irena Greifová

střih:
Josef Valušiak

zvuk:
Ivo Špalj, Antonín Kravka

vedoucí produkce:
Eliška Nejedlá

zpěv:
Národopisný soubor Polajka, Lenka Králová (sóla), Zdeněk Baťka (sóla)

II. kamera:
Martin Benoni

masky:
Jiřina Pahlerová

dramaturgie:
Pavel Hajný

zástupce vedoucího výroby:
Jana Koubová, Jarmila Tomišková

pomocná režie:
Michal Vostřez

odborný poradce:
Jan Maděrič, Pavel Popelka, Maryška Kotásková, Pravomil Kotásek

fotograf:
Jan Kuděla

nahrál:
Cimbálová muzika Slovácko, Venkovanka, ETC