Obsah filmu Opera ve vinici
Ve filmografii Jaromila Jireše představuje Opera ve vinici snadno přehlédnutelnou položku. Přesto jde o film svým způsobem pro režiséra symptomatický. Jihomoravskému folkloru se s obdivem věnoval už ve svých dokumentech Hra na krále (1967) a Dědáček (1968), v hraném Žertu (1968) pak přímo exponoval střet vroucnosti lidové hudby se soudobým pragmatismem. Látka písničkáře Vladimíra Merty mu proto musela přijít vhod, i když Merta byl jako absolvent scenáristiky a režie na FAMU dostatečně disponován k tomu, aby film realizoval sám. Příběh cesty jeho hrdiny za lidovou kulturou Podlužicka je do jisté míry příběhem i jeho vlastním, natočit jej...
Ve filmografii Jaromila Jireše představuje Opera ve vinici snadno přehlédnutelnou položku. Přesto jde o film svým způsobem pro režiséra symptomatický. Jihomoravskému folkloru se s obdivem věnoval už ve svých dokumentech Hra na krále (1967) a Dědáček (1968), v hraném Žertu (1968) pak přímo exponoval střet vroucnosti lidové hudby se soudobým pragmatismem. Látka písničkáře Vladimíra Merty mu proto musela přijít vhod, i když Merta byl jako absolvent scenáristiky a režie na FAMU dostatečně disponován k tomu, aby film realizoval sám. Příběh cesty jeho hrdiny za lidovou kulturou Podlužicka je do jisté míry příběhem i jeho vlastním, natočit jej však nesměl.
Také na této cestě dojde hned v začátku k netolerantnímu odmítnutí slovácké cimbálovky na koncertu Honzovy rockové kapely, kterou tu zastupuje Mišíkova Etc… Honza se tím nenechá odradit a díky náhodnému seznámení s profesorem etnografie i vlastní zvídavosti se pozná s Fanošem Mikuleckým, malířem pokojů a anonymním tvůrcem mnoha známých lidových písní. K jejich autorství se rázovitý Fanoš přizná až v předtuše smrti, než ho ale dostihne, stačí ještě pro celou vesnici složit zpěvohru, do níž promítne svůj svět. Ten ale vzápětí odchází s dálnicí v místě, kde chtěl být pohřben…
František Hřebačka-Mikulecký je reálná postava lidového tvůrce, autora asi 270 písní (např. Vínečko bílé, V širém poli studánečka ad.), k jejichž autorství se přihlásil až v roce 1958. Film jeho příběh posouvá do pozdější doby, s rizikem přímo v ději vysloveným, že bude „přelakovaný - Fanoše bude hrát hvězda z Národního". To se i stalo, Josef Kemr je ale ještě nejdůvěryhodnější tváří v ději, který trpí motivickou rozbíhavostí a kašírovanou nepřesvědčivostí, marně zastíranou efektní obrazovou složkou. Nicméně úvaha o autentických zdrojích spontánní lidové tvořivosti zůstává i dnes legitimním poukazem k inspiracím, z nichž za normalizace například těžilo nezávislé sdružení písničkářů Šafrán (V. Merta, J. Hutka, D. Voňková ad.).
Jan Lukeš
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016 < Zobrazit méně
oficiální text distributora, zobrazit všechny obsahy (3)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 3 / 10
Přidáno: 16.12.2020
Když jsem to před lety letoucími viděl poprvé byl jsem z toho mírně řečeno hodně rozpačitý ale říkal jsem si, že jsem možná na podobné věci ještě nedorostl. Je to ale o dost jednodušší. Tenhle film se prostě nepovedl. Prapodivný slepenec národopisu a bigbítu oblečený do prošoupaného a děravého kabátku filmového dramatu může snad potěšit amatérské etnografy ale milovníky dobrých filmů sotva. Jednu ze tří hvězd jsem dal jen z čirého patriotismu rodáka z Brna.
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 28.12.2017
Ten děj tedy nestál za nic. Ale hezké písničky a prostředí hází filmu záchranný kruh. Velká škoda zabitého scénáře. Velká škoda, že „opera“ v závěru nebyla celá bez rušivých elementů. Já bych za ni dost přidal. V každém případě by se na to možná dalo mrknout podruhé. Proč vybrána zrovna tahle hlavní představitelka dívčí role, to ponechávám stranou.
Hodnocení: 2 / 10
Přidáno: 21.12.2014
Pro mě osobně absolutně nezajímavý a nudný film jak po stránce příběhu tak hudebním doprovodem,lidové písně moc nemusím takže mě snímek ničím nezaujal.
Hodnocení: 3 / 10
Přidáno: 2.9.2014
Myšlenka snad byla správná, ale to zpracování je velice tristní. Jako hudební film plný lidových písniček se tento snímek vlivem poetičnosti vůbec nejeví a fakt, že by byl nějaký bigbíťák najednou okouzlen lidovkami se mi taktéž zdá velmi nevěrohodný. Těžkosti se s takovou hudbou pro skladatele prosadit však jsou trefné a i po byrokratické stránce na svou dobu velice reálné. A tak co s tím? Pro Moraváky bude tento počin asi velice příjemným pokoukáním, ale pro ten zbytek však velmi těžkopádným. Ony písničky značně převyšují děj a posouvají ho značně do pozadí. A tak se tu neustále zpívá a zpívá, až je najednou konec.
Reklama
Hodnocení: 3 / 10
Přidáno: 9.5.2009
Fiktivní příběh se odehrává v několika rovinách. Až dokumentaristické zachycení zvyků a obyčejů, slovácké lidové hudby. Jaromil Jireš uměl takové filmy dobře natočit. Komentátorem baladického vyprávění o Fanošu Mikuleckém je Honza, jenž díky náhodnému setkání objeví svět moravského Slovácka.
10 filmů, které komentovali někteří uživatelé co tento film