Nejkrásnější věk

Film, který mě vždycky   dostane.   "Sochaříci", jak   oslovuje profesor Šmeral své   studenty. Nebo pan Šebánek a   Jožka Mrázek-Hořický ve   svých nejlepších rolích.   Moc pěkný, pohodový film.

Ryze Formanovská škola je na   tomto fenomenálním snímku o   typickém češství velice   znát. Výborná práce s   neherci, byť už nějaké ty   zkušenosti v této době   před kamerou měli, je   základem celého projektu.   Snímek ukazuje svět jednoho   uměleckého studia, kde se   studenti učí vytvářet   sochy a několik charakterů   postarších lidí chodící   si tam přivydělat jako   modelové. Přijde tam dokonce   i jedna mladá maminka s   malým dítětem v kočárku.   Byť to vůbec nevypadá,   skutečně tu jsou dohromady   tři příběhy, tedy tři   osudy lidí, právě coby   modelů. Život plný   starostí, nevraživostí, ale   i radovánek a lumpáren,   které jakoby nezestárli a   byli stále na pořadu dne.   Ano, snímek představuje   obyčejný syrový lidský   život a to zcela bez jediné   přetvářky. A v tom je celé   to kouzlo celého počinu,   stejně jako mají Formanovi   snímky. I tento má v   dnešní době hodně co   říct.

Film v jisté fázi   nepříjemně připomíná   film ve filmu Absurdistán s   názvem "Prdel".   Také se tu zobrazovala jenom   ta prdel a nic jiného. A   také ten film získal cenu za   nejlepší scénář jako   tento!