Nástup

Další z celé řady   propagandistických filmů a   agitek. Film Nástup by se   mohl zařadit mezi ty pěkné,   barevné a výpravné. Už   jeho obsazení má vysokou   hodnotu. Tento se věnuje   vděčnosti českého lidu za   osvobození a ospravedlňuje   kroky, které byly   uplatňovány proti   německému obyvatelstvu,   které u nás po válce   zůstalo. No, chtěli do   Říše a tak tam po právu   šli. Avšak nešlo jen o   Němce. Tehdejší naši   předkové měli touhu   vytvářet i jiné pořádky,   a tak i na základě slov   jedné z hrdinek -   znárodňovalo se s chutí, od   rána až do večera.
Výkony některých   herců, především pana   Högera, byly takové   křečovitě pojaté. Film má   dnes svoji hodnotu. Ač je   agitkou, je natočen na   vysoké profesionální i   umělecké úrovni. A kdo se   mnou nesouhlasí, tak s tím   stejně nic nenadělá.

Nástup
Film nám ukazuje české   pohraničí po skončení   2.světové války a boj o   jeho další   žití.Osidlování   pohraničí a odsun obyvatel   německé národnosti.

Už u začátku jsem si   smíchy ulil do textilu.   Všude ruští vojáci v   absolutně neposkvrněných   krojích, jako kdyby vylezli z   prádelny a žehlírny. Nikde   ani smítko. Nebo jiná   scéna, čeští lidé   otevírají bránu továrny,   aniž se přesvědčí, kdo je   za ní. Tak proč ji bránili?   No, herci to žerou úplně   orgasticky, dá-li se to tak   vyjádřit. Takže z toho   udělali komunistickou agitku   se vším všudy. Přesto jsem   se podíval rád a je možné,   že se podívám zase, někdy,   za rok či dva. Ty hudební   náznaky ruské hymny se mi   asi jen zdály ne?

Přiznám se, že takhle   mladého Ladislava Chudíka   jsem v žádném filmu ještě   neviděla. Primář borské   ortopedie byl ještě v   nedohlednu a je docela   zajímavé, že se tady sešli   oba spolu - ten původní,   který nemocnici nedokončil -   Karel Höger a ten, který   nakonec celou roli v seriálu   odehrál. Obsazení dalších   rolí je nadstandardní,   například mladičká Jana   Štěpánková a vyděsila mě   Antonie Hegerlíková, která   by pořád něco   znárodňovala. Podle mého   názoru jeden z nejvíce   tendenčních filmů   režiséra Vávry, byť   barevný, výpravný, akční,   všichni soudruzi jsou si   rovni a někteří   rovnější....

Film byl natočen před 67   léty, já jsem jej viděl   poprvé a ze zvědavosti   dokoukal, v ději došlo k   nějakým frázím, Němci   při odsunu říkali, my se   vrátíme a vidíte, vrátili   se a opět na ně děláme   jako otroci. Jediný herec,   kterého bych vyzvedl je F.   Smolík, ostatním bych ten   jejich projev nevěřil.   Hegerlíková a Vášová se   také moc nevyznamenaly.   Zbytečně je film dlouhý.   Vávra má lepší filmy...

Druhá světová válka   skončila a následně začala   pomsta Němcům. Stejně jako   na začátku války byli z   pohraničí vyhnáni Češi,   byli po válce vyhnáni   Němci. Začalo tedy nové   osídlování Čechů na   území poválečných Sudet a   přísné budování   socialismu. Takzvaný   *Vítězný únor* se   blíží. Je to film plný   nadšení a ideálů,   samozřejmě poplatný své   době, který zpočátku   působí docela zajímavě,   zejména svou akční   atmosférou, ale následné   budování a komunistická   politická mašinérie všeho   možného i nemožného   bohužel nastupuje velmi brzy.   Navíc je do děje vetkáno   tolik motivů, že každá   časová etapa je ve svém   vývoji velmi zkratkovitá,   tudíž neúplná a jaksi bez   logiky. Jako velkofilm hodně   ztrácí, zejména po   scenáristické stránce.   Příběh ukazuje dobu   takovou, jaká byla. Nelehkou,   politicky přesvědčivou a   plnou sovětské   angažovanosti a vlivu. Dnes   se na tento film díváme s   plnou nenávistí, ale s   vlivem EU a USA to v době   dnešní není jinak.   Červená nebo modrá vlajka.   Dříve socialistické   výdobytky, dnes ty evropské.   Každopádně, Snímek právě   svou ideologií a přímou   oslavou socialismu, kvůli   které je nutné vnímat tento   aspekt s určitým odstupem,   dnes slouží především   jako vzpomínkový dokument o   poválečném osídlení   pohraničí a všech   politických událostech. Rysy   socialistického realismu jsou   nepopiratelné. Atmosféra   doby je tedy zachycena   věrně. A role komunistické   strany v osídlování   pohraničí. Atmosféra doby   je tudíž zachycená věrně.   A role komunistické strany v   osídlování pohraničí?   Jako kdyby si dnes vládnoucí   strana svou polívčičku na   ničem nepřihřívala. Že?   Inu, žádný politický film   to v daleké budoucnosti nemá   lehké.

Snad jen herecké obsazení...
...má nějakou tu hodnotu, za   kterou si tento snímek   zaslouží nějaký ten bodík   navíc. Jinak jde o klasickou   agitační záležitost, kde   bohužel ono budovatelství a   nenávist ke každému, kdo by   si dovolil mít zcela   nesocialisticky něco navíc,   je patrné skoro z každého   dialogu. Přitom kdyby drama   bylo zaměřeno opravdu na   poválečnou situaci a čistě   řešilo právě odsuny   Němců, výsledek by nemusel   být vůbec špatný. Malé   záblesky odrazu reálií   doby, kdy český národ, po   letech poroby pod Říší,   účtuje po osvobození s   obyvateli Sudet, jsou jen   drobné paprsky, na nichž   bohužel není stavěn celý   film. Budovatelské dialogy   jsou zde prioritním   scénaristickým cílem. Ač   uznávám režijní tvorbu   pana Vávry, zde bohužel si   troufám tvrdit, že šlo o   silné šlápnutí stranou. Za   vidění stojí snad jen z   čistě studijních důvodů,   mladý pan Chudík není k   vidění až tak často,   taktéž Jana Štěpánková,   takřka k nepoznání se svým   dívčím hlasem a ještě   ženským účesem narozdíl   od pozdější doby. Paní   Hegerlíková mne neoslovila v   žádné roli, snad vyjma   laskavé maminky v seriálu F.   L. Věk, pan Höger se   evidentně ve své roli   necítil dobře, alespoň tak   jeho projev působí. Opravdu   velmi slabý film, který   člověk dokouká snad jen ze   zvědavosti a s určitou   dávkou přemáhání,   přičemž neustále se   ujišťujíc, že opravdu dnes   již budovatelství a   rozorávání mezí jsou   skutečnosti naštěstí již   dávno minulé.