Můj miláček Klementina

Černobílé westerny se   přinejmenším vyrovnají   barevným nebo později   kolorovaným. Fordovo   Přepadení, Jízda do Ox-Bow,   Texasští jezdci, Šerifská   hvězda, Fort Apache a snad   nejlepší western všech dob   V pravé poledne. Naopak   náměty těchto filmů a   použité nápady byly   mnohokrát opakovány právě   v těch dalších, barevných.   A vůbec nechápu, že někdo   hodnotí filmy podle doby   vzniku. Na rok 1946 ještě   docela dobrý? Právě ještě   starší dobré filmy, které   dodnes obdivuje spousta   diváků, dokazují svou   kvalitu, že se dodnes   promítají v kinech a mnohdy   válcují současnou produkci.   A co takhle filmy němé?

Těšil jsem se na Waltera   Brennana v roli otce Clantona,   vskutku pravý a nefalšovaný   ďábelský taťka a jeho   banda vražednických kluků   mi i po letech připadala jako   filmové koření.

I bez barvy prašného písku,   tolik charakteristické pro   Divoký západ, patří   Clementina jednoznačně k   tomu nejlepšímu, co daný   žánr v historii poskytl. Za   vyzdvihnutí stojí zejména   lepší práce s charaktery   postav, které nejsou tak   hloupě černobílé, jak   bývá zvykem.

Dobře natočený film...
...který sice má místy   poněkud rozvleklejší   místa, ale jinak k němu   nemám výrazných výhrad. Na   rok svého vzniku je natočen   velmi slušně, líbí se mi   kombinace prvků love story a   dramatu. Ocenila jsem   výborný český dabing,   který mi umožnil   "sledovat" film   převážně sluchovým   vjemem, neboť rodinné   povinnosti nedovolují   sledování i vizuelní.   Charakteristické hlasy   Jiřího Plachého či   Svatopluk Skopala mi umožnily   se orientovat v ději. Jinak   souhlasím s komentářem   Mlapisky, že westerny jsou   spíše lepší jakožto   barevné než černobílé,   ale...vzhledem k tomu, že   jsem měla film částečně   jako kulisu, tak to v tomto   případě u mne nebylo tak   rozhodující.