Místenka bez návratu

Zajímavá psychovýpověď,   související s 2. světovou   válkou a převýchovou   českých dětí, končící   překvapivou pointou.   Kouzlící černobílá kamera   plně ve službách   příběhu.

Marie Vláčilová je   požádána, aby jela do   Západního Německa,   svědčit jako korunní   svědek proti válečnímu   zločinci Ericu Nachtmannovi.   Její dcéra Pavla, která   byla uloupená českým   rodičům a dána na   převýchovu do německé   rodiny, se po válce vrátí k   matce, ale časem využije   skulinku, že se po létech   šikany od dětí, vdá za   německého občana Klause   Hassnera a s matkou si čas od   času zatelefonuje. Pavla   matce radí, ať do Německa   nejezdí, ta ze zdravotních   důvodů předčasně končí   s prací ale vzpomínky se jí   vracejí. V rychlíku je   nalezena zavražděná žena,   je bez dokladů a má   místenku na jméno Marie   Vláčilová...Jiřina   Šejbalová je skvělá   herečka, ale film je hodně   psychologický...

No, tak hlavně že na toto   veledílo byli dva. Umělci.   Za použití neustálých   retrospektiv dokázali udělat   v ději, no ději, ve filmu,   zmatek, takže divák neví,   čí je. Jasně, nevadí,   umělci. Mně to tedy vadilo a   iritovalo. Skvělá herecká   osobnost tak už jen svým   uměním zachraňovala, co se   dalo a upřímně řečeno,   nedařilo se jí to. Pro mne   nudné drama, které být   natočeno normálně, bylo by   stokrát lepší. Prostě   metoda cinéma vérité mne   totálně zklamala.

Lze přisvědčit závěrům   kolegy Curila, opravdu jde o   film velmi hodnotně   obsazený, což v dávných   dobách nebylo něco   vzácného, dokonce i krimi   zápletka není ani po mnoha   letech zcela vypšklá. Klein   už tehdy naznačil velky   potenciál.

Dušan Klein, dá se říci   specalista na kriminální   filmy, mě nezklamal ani ve   své prvotině. I když je to   detektivka s politickým   námětem, což zase pro mě   není nic moc, dá se na film   koukat. Navíc výborné   obsazení hlavních rolí.