Místenka bez návratu

Zajímavá psychovýpověď, související s 2.   světovou válkou a převýchovou českých   dětí, končící překvapivou pointou.   Kouzlící černobílá kamera plně ve službách   příběhu.

Marie Vláčilová je požádána, aby jela do   Západního Německa, svědčit jako korunní   svědek proti válečnímu zločinci Ericu   Nachtmannovi. Její dcéra Pavla, která byla   uloupená českým rodičům a dána na   převýchovu do německé rodiny, se po válce   vrátí k matce, ale časem využije skulinku, že   se po létech šikany od dětí, vdá za   německého občana Klause Hassnera a s matkou si   čas od času zatelefonuje. Pavla matce radí, ať   do Německa nejezdí, ta ze zdravotních důvodů   předčasně končí s prací ale vzpomínky se   jí vracejí. V rychlíku je nalezena   zavražděná žena, je bez dokladů a má   místenku na jméno Marie Vláčilová...Jiřina   Šejbalová je skvělá herečka, ale film je   hodně psychologický...

No, tak hlavně že na toto veledílo byli dva.   Umělci. Za použití neustálých retrospektiv   dokázali udělat v ději, no ději, ve filmu,   zmatek, takže divák neví, čí je. Jasně,   nevadí, umělci. Mně to tedy vadilo a iritovalo.   Skvělá herecká osobnost tak už jen svým   uměním zachraňovala, co se dalo a upřímně   řečeno, nedařilo se jí to. Pro mne nudné   drama, které být natočeno normálně, bylo by   stokrát lepší. Prostě metoda cinéma vérité   mne totálně zklamala.

Lze přisvědčit závěrům kolegy Curila,   opravdu jde o film velmi hodnotně obsazený, což   v dávných dobách nebylo něco vzácného,   dokonce i krimi zápletka není ani po mnoha   letech zcela vypšklá. Klein už tehdy naznačil   velky potenciál.

Dušan Klein, dá se říci specalista na   kriminální filmy, mě nezklamal ani ve své   prvotině. I když je to detektivka s politickým   námětem, což zase pro mě není nic moc, dá se   na film koukat. Navíc výborné obsazení   hlavních rolí.