Maniak

Snímek je vynikajícím   příkladem exploatační   kinematografie B-grade své   doby, která je už pro   filmové fanoušky daného   žánru bohužel už dávno   nenávratně pryč. A je to   snímek, při kterém si   obzvlášť fanoušci   greenhouse kinematografie   užijí své. Vypráví o   schizofrenikovi Franku Zitovi,   kterého pronásledují běsy   po úmrtí své matky a   vybíjí si to na mladých   bezbranných ženách. Je   neustále centrem dění,   čímž máme možnost   sledovat jeho činy. Určení   oběti, pronásledování,   vražedný čin a šílený   monolog. A zase znova s   další obětí. Snímek tedy   především epizodický,   takže vlastně ani nemá   žádnou dějovou linku. Co   epizoda, to oběť. Nic víc,   nic míň. Nejde tedy o nic   jiného než o vraždy,   nevynechávající patřičné   gore. I přes děsivou   atmosféru není o napětí   nouze. Psychologicky podaná   scéna oběti během   pronásledování v metru se   dá považovat za vrcholnou   scénu všeho. Vlivem   nadměrného násilí snímek   rozhodně není pro slabé   povahy. Jak dopadla hlava po   výstřelu z brokovnice   raději nepopisovat. Pečlivě   vykreslená charakterizace   narušeného Franka, kterého   výborně pojal Joe Spinell,   podílející se také na   scénáři, může po   duševní stránce skutečně   leckoho i zasáhnout, byť je   na veřejnosti podán jako   obyčejný přátelský   člověk. Přátelský, ale v   jádru duše velice zrádný.   Herecké výkony jsou po   psychologické stránce tak   dobře odvedené, že to, až   vypadá, že své role herci   skutečně pro větší   věrohodnost prožívali.   Snímek je tedy stejně tak   šílený, jako je šílený   vrah. Skutečný maniak.   Inovativní a šokující.

Silné dílo, které vyniká   jednak bravurním hereckým   nasazením hlavního   anti-hrdiny, jednak skvěle   zvládnutým vizuálním   zpracováním jeho řádění.   Atmosféra je nanejvýš   ucházející, takže   neváhejte a vstupte na   exkurzi do světa úchylného   maniactví, jednoho z   nejlepších, jaké můžete   vůbec vidět. Jen dodatek,   některé scény nejsou   vhodné pro slabé žaludky   :-).

Osmdesátkové hororoy jsou   prostě parádní a tento je   dalším takovým příkladem.   Film skvěle balancuje na   hraně psychologického hororu   a klasické vyvražďovačky,   přičemž po celou dobu   sledujeme hlavního záporáka   (a že je opravdu dobře   zahraný). K tomu si   připočtěte gore efekty   mistra Saviniho a o dobrý   film máte postaráno.

Sběratel ženských skalpů...
Pokud bych měl jmenovat jednu   z nejlepších gore scén v   historii tohoto subžánru,   pak scéna s brokovnicí z   tohoto psycho horroru bude   zcela určitě mezi žhavými   kandidáty. Něco tak   perfektně a působivě   natočeného už jsem dlouho   neviděl. Skvěle   psychopatický Joe Spinell.   Klasika z archívu hrůzy...