Komentáře k filmu Mais ne nous délivrez pas du mal
Počet komentářů k filmu: 3
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 29.9.2017
Spíše než o horor jde o sociální drama. Film i po letech neztrácí nic na své výpovědi, dnes by byl natočen s obtížemi. Některé scény by určitě byly napadeny ochránci zvířat anebo náboženskými fanatiky. Obě dívky vypadají velice mladě, zvláště představitelka Lore, ale film se natáčel v průběhu dvou let, a herečkám již bylo dvacet a jednadvacet let. Představitelka Anne Jeanne Goupil se vdala za režiséra tohoto filmu a vytvořila několik dalších hlavních rolí v jeho filmech. Naopak Lore - Catherine Wagener zahrála neúspěšně několik úloh v erotických filmech a zemřela v zapomnění a chudobě v padesáti osmi letech. I při svém uvedení byl film ve Francii částečně zakázán, i když nahota ve filmu není vůbec okázalá, ale decentní, ale celkové vyznění chování mladistvých dívek bylo pro tehdejší společnost nepřijatelné.
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 28.9.2020
Na můj vkus až příliš rozvláčné, s místy zmateným střihem, nicméně příběh o dvou náctiletých kamarádkách, které chodí do katolické školy a letní prázdniny tráví na rodinném sídle na venkově jedné z nic má své opodstatnění a hlavně neskutečně silnou pointu. Ta zamrazí v zádech! Děj se odehrává během oněch prázdnin, kdy se Anne (dominantnější povahy) a Lore (andělská tvářička) zřeknou Boha a svoje duše zasvětí Satanovi. Začnou dělat věci, které se neslučují s křesťanskou vírou, jako třeba zabíjet ptáčky, pálit stohy, dráždit a provokovat mužský, přičemž nejednou dojde až k znásilnění. Nakonec se stane to nejhorší, kdy zlo nabírá na síle a v té chvíli film začíná gradovat a znepokojeně pulzovat. Co bych určitě vypíchl, jsou hlavní představitelky Anne a Lore, které se nebojí odhalit a některé scény jsou nejen na svou dobu velmi odvážné. Další silná stránka je hudba, která působí jemným barokním dojmem, v kontrastu s rouháním, mučením a znásilňováním. Rozhodně hodně zajímavý počin, který bych nenazval hororem, ale spíš psychologickým dramatem.
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 19.2.2014
Sedmikopřivy.
Omlouvám se oběma Sedmikráskám Věry Chytilové, že jsem je kdysi považoval za zkažené a zlomyslné spratky. Kdepak. Světice to byly! Nanejvýš byly jen maličko „down“. Zato tyhle dvě francouzské dívenky, to je úplně jiný level . Od (byť trochu dětské) satanské mše, přes mordování ptáčků a žhářství až po vraždu člověka, to už je páchání zla na plný úvazek. V očích Anne to zlo chvílemi i probleskuje, ale Lore... Tak sladká a nevinná! Tvářička andílka, přitom své tělo používá jako zbraň. Koketování až na hranici znásilnění (zajímavý adrenalinový sport) a sněhobílé kalhotky jako rudý hadr na býka, zde starého vola, pasáka krav. Můj ty smutku – a přece mi jich bylo TAK líto! Navzdory své naprosté zparchantělosti byly v hloubi duše zoufalé a toužící po citu.
A co že to vlastně bylo? Horor ani omylem. Sociální drama? Obžaloba šosácké a nudné společnosti, tíseň z dospívání a obavy z kyselého dospělého života, ubíjejícího a odporně sladkého, jak zápach tlející mrtvoly? Nebo jen režisérovo vyznání víry - krvavá olejomalba na mladou a zpocenou kůži? Brutálně živočišná zábava, radostná jako jízda na kole bez šlapání - se široce roztaženýma nohama, kdy vítr fouká pod sukýnku a milosrdně vysouší zvlhlý rozkrok... Pot smrtelného strachu z nudy a nicoty versus důvěrné holčičí špitání po večerce pod peřinou. Jako v životě - každému, co jeho jest. Anne a Lore si zvolily cestu absolutní svobody a ve finále nechaly své city doslova vzplanout...
Poznámka: Komentáře jsou řazeny podle počtu dosažených bodů jednotlivých členů, kteří je psali. To znamená, že čím více bodů má člen, tím je jeho komentář výše.