Mais ne nous délivrez pas du mal

Sedmikopřivy.
Omlouvám se oběma   Sedmikráskám Věry   Chytilové, že jsem je kdysi   považoval za zkažené a   zlomyslné spratky. Kdepak.   Světice to byly! Nanejvýš   byly jen maličko „down“.   Zato tyhle dvě francouzské   dívenky, to je úplně jiný   level . Od (byť trochu   dětské) satanské mše,   přes mordování ptáčků a   žhářství až po vraždu   člověka, to už je   páchání zla na plný   úvazek. V očích Anne to zlo   chvílemi i probleskuje, ale   Lore... Tak sladká a   nevinná! Tvářička   andílka, přitom své tělo   používá jako zbraň.   Koketování až na hranici   znásilnění (zajímavý   adrenalinový sport) a   sněhobílé kalhotky jako   rudý hadr na býka, zde   starého vola, pasáka krav.   Můj ty smutku – a přece mi   jich bylo TAK líto! Navzdory   své naprosté   zparchantělosti byly v hloubi   duše zoufalé a toužící po   citu.

A co že   to vlastně bylo? Horor ani   omylem. Sociální drama?   Obžaloba šosácké a nudné   společnosti, tíseň z   dospívání a obavy z   kyselého dospělého života,   ubíjejícího a odporně   sladkého, jak zápach   tlející mrtvoly? Nebo jen   režisérovo vyznání víry -   krvavá olejomalba na mladou a   zpocenou kůži? Brutálně   živočišná zábava,   radostná jako jízda na kole   bez šlapání - se široce   roztaženýma nohama, kdy   vítr fouká pod sukýnku a   milosrdně vysouší zvlhlý   rozkrok... Pot smrtelného   strachu z nudy a nicoty versus   důvěrné holčičí   špitání po večerce pod   peřinou. Jako v životě -   každému, co jeho jest. Anne   a Lore si zvolily cestu   absolutní svobody a ve   finále nechaly své city   doslova vzplanout...

Spíše než o horor jde o   sociální drama. Film i po   letech neztrácí nic na své   výpovědi, dnes by byl   natočen s obtížemi.   Některé scény by určitě   byly napadeny ochránci   zvířat anebo náboženskými   fanatiky. Obě dívky   vypadají velice mladě,   zvláště představitelka   Lore, ale film se natáčel v   průběhu dvou let, a   herečkám již bylo dvacet a   jednadvacet let.   Představitelka Anne Jeanne   Goupil se vdala za režiséra   tohoto filmu a vytvořila   několik dalších hlavních   rolí v jeho filmech. Naopak   Lore - Catherine Wagener   zahrála neúspěšně   několik úloh v erotických   filmech a zemřela v   zapomnění a chudobě v   padesáti osmi letech. I při   svém uvedení byl film ve   Francii částečně   zakázán, i když nahota ve   filmu není vůbec okázalá,   ale decentní, ale celkové   vyznění chování   mladistvých dívek bylo pro   tehdejší společnost   nepřijatelné.

Na můj vkus až příliš   rozvláčné, s místy   zmateným střihem, nicméně   příběh o dvou náctiletých   kamarádkách, které chodí   do katolické školy a letní   prázdniny tráví na   rodinném sídle na venkově   jedné z nic má své   opodstatnění a hlavně   neskutečně silnou pointu. Ta   zamrazí v zádech! Děj se   odehrává během oněch   prázdnin, kdy se Anne   (dominantnější povahy) a   Lore (andělská tvářička)   zřeknou Boha a svoje duše   zasvětí Satanovi. Začnou   dělat věci, které se   neslučují s křesťanskou   vírou, jako třeba zabíjet   ptáčky, pálit stohy,   dráždit a provokovat   mužský, přičemž nejednou   dojde až k znásilnění.   Nakonec se stane to   nejhorší, kdy zlo nabírá   na síle a v té chvíli film   začíná gradovat a   znepokojeně pulzovat. Co bych   určitě vypíchl, jsou   hlavní představitelky Anne a   Lore, které se nebojí   odhalit a některé scény   jsou nejen na svou dobu velmi   odvážné. Další silná   stránka je hudba, která   působí jemným barokním   dojmem, v kontrastu s   rouháním, mučením a   znásilňováním. Rozhodně   hodně zajímavý počin,   který bych nenazval hororem,   ale spíš psychologickým   dramatem.