Kovář z Podlesí

Recenze převzatá z csfd
Sandiego

všechny komentáře   uživatele

Kritický humbuk, který   se strhl kolem této nové   pohádky a označil ji za   nesmyslnou podivnost,   selhávající v   nejzákladnější schopnosti   vyprávět a "udržet   nit", osobně vnímán   jako dosti nemilý omyl.   František Fuka si zakládá   svoji kritickou   "osobitost" na tom,   že co nejpodrobněji sleduje   děj a hledá sebemenší   skulinku, kde dramaturgovi či   skriptce něco uniklo. Tím   dokazuje jen to, že je velmi   pozorným divákem, který se   ale bohužel zajímá o   naprosté malichernosti a ne o   podstatné rysy zhlédnutých   filmů. Zde jeho přístup,   který lze těžko označit za   plnohodnotnou kritiku   (naštěstí vše probíhá v   rámci blogu, takže není   třeba s pojmem kritika tak   doslovně pracovat), ovšem   příliš na místě není.   Zatímco Fuka vše vidí skrze   neprůstřelné zákony logiky   a racionalismu, Kovář z   podlesí a jeho svět prostě   na tyto návyky moderní   západní civilizace nehrají   a dobře si to uvědomují.   Vezmeme si třeba Fukův útok   na mechanismus, skrze nějž   byly zaklety tři houbové   víly. Ano, tento proces   neodpovídá přírodním   zákonům tak, jak se s nimi   každodenně setkáváme a   nedá se vysvětlit   psychologicky/sociologicky/mat   ematicky/anatomicky a   bůhvíjak jinak. Je třeba   ale vzít v potaz, že jde o   zkazku, která nejprve   ožívá skrze stylizované   obrazy Laterny Magiky, a je   povídačkou, které věří   jen na první pohled naivní   Bětka. Jenže hlavní   osobitost světa Kováře z   Podlesí tkví v tom, že v   něm dávné povídačky a   pověsti náhle začnou   ožívat, stávat se   skutečností a postavy se s   tím musí nějak vyrovnat či   spíše smířit. Zajímalo by   mě, co si František Fuka   myslí například o   staletých příbězích o   bílých paních, které   fungují na stejném principu,   nad nímž se nikdo   nepozastavuje, i když je   holým nesmyslem. To, s čím   se první kritiky musely   střetnout a v čem selhaly,   byla nutnost vyrovnat se s   velmi otevřenou fantazií,   která absorubuje dobové   vnímání světa. Kovář z   podlesí bere v potaz nutnost   vesničanů najít si k novým   jevům iracionální   vysvětlení, v němž hrály   roli pověry a stále bujná   představivost a tento velmi   zajímavý aspekt v absurdní   nadsázce rozvíjí a   nachází tak řadu   vděčných situací.   Vyprávění má tedy dosti   hluboký a obhajitelný smysl   - sice je netradiční a   vybočuje z tradičních   motivů daného žánru,   věnuje více prostoru popisu   osobitého světa než   dějovým peripetiím, ale   rozhodně není slepencem bez   ladu a skladu, bez   kontinuitního vývoje.   Zápletka je natolik   jednoduchá a přímočará,   že i přes vkládání   prapodivných vynálezů,   bytostí, historických   odkazů i pomrkávání na   dospělého diváka   vyprávění nevybočuje z   nakročené cesty a   zachovává základní   přehled o dění a   motivacích postav, neustále   směřuje k závěrečnému   sepjetí několika dějových   linií. V tomto ohledu je   vidět péče dramaturga,   který se dokázal vyrovnat s   netradičním Göblovým   přístupem. Ten totiž občas   brání rozvoji zápletky a   uchyluje se k ornamentálnímu   popisu. Podle mě je hlavní   slabinou snímku právě   určité "drhnutí"   a nevyrovnaný rytmus:   rozhodující situace jsou   často postaveny na dlouhém a   poměrně statickém dialogu v   jediném prostředí (i přes   střihy na rozpohybované   loutky, malebné detaily   architektonicky a výtvarně   pozoruhodných kreací), a   tím je kraden prostor pro   bohatší rozvíjení motivu   putování, kterému jaksi   schází   "dobrodružnost" a   spíše je podáno v   zkratkovitých situacích,   čímž trpí i charakterizace   postav. Göbl zde odhalil   "spisovatelské   střevo" - užívá si   dialogů, slovních her,   vtipných pointací a   průpovídek, avšak tato   slovní přeplněnost   zastírá menší schopnost   fabulace, vytvoření   vděčnějších i   dramatičtějších situací,   které by utáhly pozornost a   občas trochu popohnaly někdy   až příliš   "pohodové" tempo.   Této pohádce tedy ve zkratce   jaksi chybí "krev v   žilách", což je vidět   i na pojetí postav (proslule   líný kovář, civilní   působení ústředního páru   jako téměř současné   mládeže, která si s ničím   moc neláme hlavu a nedává   okázale najevo své city,   bodře filosofující drak).   Naštěstí pocitu   dotírající nudy zabraňuje   precizní a vskutku   pohádková výprava,   působivě zvolené   exteriéry, nadmíru   vydařené animované vložky   a především profesionální   triky z dílny UPP. Tahle   pohádka může být sice   dějově chudá, ale   vizuálně tak rozhodně   nepůsobí a každou chvíli   nabízí nějakou   "atrakci". Ve   srovnání s Troškovou   Čertovou nevěstou či   dalšími pohádkami z   poslední doby je vidět   markantní rozdíl i přes   obdobnou výši rozpočtu.   Takto poctivým přístupem   nakonec vzniká plnohodnotná   atmosféra, dojem uzavřeného   světa umocněný zmíněným   podložím "jiného   vnímání". Nakonec   musím konstatovat, že i   když Kovář z podlesí z   hlediska fabulace a lehkosti   vyprávění zůstává ve   stínu pohádek Anděl páně   či Čert ví proč, je co se   týče svéráznosti a   "pohádkovosti"   nejprogresivnějším   porevolučním počinem.

Pohádkový příběh tak   trochu jiného ražení.   Žádný humor, žádná   kouzla (skoro), žádné   napětí, žádné juchání   ..., zkrátka snímek pro   děti, kteří se při   sledování nemusí ničeho   bát. Vyprávění příběhu   lehce plyne jako vánek a   vytváří tak atmosféru,   jaká tu dlouhá léta nebyla.   Zajímavostí je, že tvůrci   použili starou filmovou   školu, tedy to, že   zvířátka jsou animované   loutky, což vytváří dojem   nostalgie. Tedy až na draka.   Ten je již vytvořen ve 3D. A   tak se stala nevídaná věc.   V jednom filmu se střetla   animace klasická s tou   současnou. Ale nedopadlo to   zase až tak zle. Těžko   říci, jak se na to dívají   děti, ale dospělý divák   nad tímto počinem pouze   nechápavě kroutí hlavou. A   já říkám; konečně   nějaká změna. Poslední   dobou byly pohádkové snímky   tvořeny podle jedné stejné   šablony a už to mnohé   přestávalo bavit. Mezi   diváky si bude velmi   složitě hledat cestu, ale   myslím, že se přesto   neztratí. Ale to ukáže   čas.

 
Některé scény   jsou dokonale pokažené   špatnými dialogy.   Například u víl. Je to jako   špatně čtený text. Děj   jede ve dvou liniích, což je   občas rušivé. Ovšem při   diskuzích s drakem jsem se   opravdu bavil.  
 

Pohádka stojí především   na Bolku Polívkovi. Dalším   plusem je jeho invalidní   vozík na živočišný   předkusový pohon a tři   víly, které stojí trochu   mimo zavedených pořádků.   Na animovanou část   příběhu nebudu žehrat,   naopak zvířátka působí   celkem mile. I dialogy jsou   občas vtipné, ale přesto   celkově na mě pohádka   nezabrala. Ze zkušenosti   vím, že po druhém, třetím   shlédnutí často názor   přehodnotím, tak uvidíme.

Já nevim. To se rozhodlo na   nějaký schůzi, nebo jak?   Že se od jistý doby budou u   nás točit jenom hloupý,   nezajímavý, nudný, herecky   špatně obsazený a vůbec,   prostě naprosto zbytečný a   nekoukatelný pohádky?
Tohle jsem viděl cca od   poloviny, ale stačilo.   Taková píčovina :(

bohuzel
bohuzel ani ja jsem nejak   nepostrehl smysl tohoto   snimku.Poprve jsem to musel s   nechuti vypnout asi po 10ti   minutach a ani napodruhe jsem   to nedal do konce.