Konečně si rozumíme

Zdravě průměrná rodinná   komedie Jaroslava Papouška o   citových trablech jednoho   dospívajícího chlapce. Pan   Papoušek si opět napsal   námět a podle něj i docela   solidní scénář a obsadil   si řadu kvalitních herců do   "dospělých" rolí,   když hlavní party   dospívající dvojice   svěřil rutinérům v této   kategorii Richardu Medkovi a   Zuzaně Bydžovské. Všechny   zúčastněné ale spolehlivě   trumfuje Jiří Pleskot v roli   donchuánského dědečka. Je   to dost slušná oddechovka   ale Jaroslav Papoušek   natočil hezkých pár o dost   lepších věcí.

Období dospívání není ti do zpívání
Celkem pohodový laskavý   příběh. Příběh   dospívajícího kluka, který   to nemá lehké,   "poněvadž ho nikdo   nechápe". Ve filmu je   řada humorných situací ne   sice k popukání, ale přsto   milých, kdy si člověk   uvědomí že něco takového   prožil a prožívá tisíce   kluků nebo aspoň tehdy   prožívalo. Za povšimnut   stojí především hlavní   hrdina filmu, který to snad   ani nehrál ale učinkoval za   sbe, tka byl jeho výkon   skutečný a taky určitě   "nemrava děda ve filmu,   který stále nahání někde   nové "tedy" a jedna   jeho dáma ho prohání na   pochodová cvičení. Ve filmu   si střihla roli i   "filmová maminka"   paní herečka Hadrbolová a   jako vždy ji to slušelo.

Cílovým publikem tohoto   snímku byla spíše mládež.   Tahle mládež dnes slaví už   více než padesát let věku   svého života. Film přišel   na svět v polovině   sedmdesátých let. Má   humorné prvky. Asi   nejvtipnější je ta žlutá   bunda, kterou nosí hlavní   hrdina. Dneska by si to snad   nikdo nevzal na sebe. Tehdy.   Asi normální součást   chlapecké garderoby.
Film je to o dospívání.   Pavel má lásku, Pavel je   nucen dva měsíce ze   zdravotních důvodů strávit   v lázních. Když se vrátí,   tak jeho dětská láska jej   přeroste o hlavu a stane se z   ní žádaná Barbína. Už   svého nového milého má v   podobě Vladimíra Dlouhého.   Ten tu hraje jen epizodní   roli. Ve svých snových   představách mu Pavel dává   do těla. V reálu je to   naopak. První láska je   první láska. Tu má Pavel za   sebou. Z jedničkáře se tak   pomalu stává chlapec hodný   reparátu.
Rodinu   Pavlovu doplňuje otec a   matka, kteří ve scénách v   průběhu filmu stále   tapetují. Řeší záhadu, co   se to s jejich chlapce děje.   Např. se v jedné scéně   řeší vážná věc, co je   na chemii úsměvného.   Vzoreček, bublinky. Jsou to   ty bublinky. Scéna typická   pro běžnou domácnost   rodičů a dětí, které jsou   základní školou povinné.  
Je tu ještě děda v   podání Jiřího Pleskota.   Ten asi předvádí nejlepší   herecký výkon tohoto   průměrného snímku. Dědy,   vdovec, šachista a proutník.   Každý den má domluvené   rande s jinou dámou.
Hlavní hrdina netrpí   dlouho zklamáním z lásky.   Jako náhradu dostane   Bydžovskou. Tehdy ji v době   natáčení bylo 13 let. Ten   čas letí.

"Poslyš, Zdeňko, není   v těch Pavlovejch potížích   nějaká holka, nějaká   nešťastná láska, co   říkáš?" -   "Prosimvás, dědo,   neblbněte nám hlavu, dyť je   to pionýr."