Kluci na řece

Příjemný film s Jindřichem   Plachtou, kde hlavní roli   hrají chlapci od řeky. Film   má své kouzlo a diváka   nechá snít po dobu filmu,   kdy matka čeká na syna,   který odešel z domova a on   má strach jí přijít na   oči. Báječná Terezie   Brzková a syn v podání   Eduarda Kohouta v době, kdy   za okny stále ještě zuřila   válka a každý měl strach z   agentů a pánů v kožených   kabátech...

Myši, žáby, jepice, Bukouni jsou opice...
Můj oblíbený film pro   pamětníky - hlavně díky J.   Plachtovi,coby laskavému   hokynáři Timtělovi s fezem   na hlavě a milým úsměvem   na tváři. Krásné je   nejenom jeho pochopení pro   klukovské rošťárny, ale i   celá ta nezaměnitelně   nostalgická atmosféra   Krškova líbezmého Pootaví.

Poetický příběh nejen   pomalu dospívajících   chlapců, ale také prvních   nesmělých lásek, i pocitu   viny a strachu z   neodpuštění. Výborný J.   Plachta.

Ve válce asi opravdu mlčí   múzy. Film má sice všechny   potřebné náležitosti, aby   upoutal romantikovu poetickou   duši, ale přesto mu cosi   chybí, co by bylo jaksi   navíc. Zřejmě to bude   absence podílu nějakého   geniálního básníka, např.   Šrámka (při vnucujícím se   srovnání se Stříbrným   větrem nebo s filmem Řeka   zpívá). Už úvodní   prozódie na řeku dětství a   mládí je při vší snaze   velmi slabá a zbytek   jakbysmet. Marná snaha po   vyjádření nějakého   sublimnějšího citu byla   patrná u postav   ztělesněných E. Kohoutem a   Zorkou Janů, ale první měl   pitomý text a druhá svým   kopírováním herectví své   starší sestry L. Baarové   také zklamala. Povedl se   však dlouhý smutný záběr   na vzpomínající babičku,   při němž pomalu jedoucí   kamera nakonec skončí u   podobizny ztraceného syna.   Vůbec byly interiéry lepší   než venkovní sekvence. Múzy   mlčely. Právě tehdy   probíhající válka dala za   pravdu i válčícím   "120 klukům" a   také někdy v té době si   zřejmě začali lidé po   soudružsku třást pravicemi,   namísto dřívějších   úklon, pukrlat a líbání   dámských ruček. Dříve se   děti posmívaly těm, co   nosily boty, dnes by to už   bylo také naopak. A malá   klukovská válka vejde s   jejími dětskými aktéry do   věku dospělosti a přeroste   ve válku velkou, skutečnou;   vždyť i ta není koneckonců   nic jiného než klukovina   velkých dětí s prapory a   indiánskými totemy.

Film pro kluky, který mne   nebavil ani jako kluka.   Pořád jsem očekával   nějakou legraci a ono nic. Na   staré roky už nebudu názor   měnit. Proč nedokončili   autoři linii se ztraceným   synem, nechápu.