Jan Cimbura

Nečetl
jsem nikdy knižní předlohu,   tak nevím jestli scéna s   židem byla až dopsaná do   scénáře, ale silně to   připomíná tzv.   křišťálovou noc. Ale v   době natáčení se psal rok   1941.Takže se tato scéna   hodila tehdejšímu   protektorátnímu režimu.   Jinak pěkně natočený film.

Klasická venkovština se   vším všudy. Milá   vzpomínka na dětství a   mládí. Nemá to sice   „jednolitý“ děj, jsou   to spíše drobné příhody,   ale vůbec to nevadí.   Výborně strávené   dopoledne.

Zdařilý film. Paní   Štěpničkovou mám   nejradši a tyto filmy s ní   také. Osobnosti, které   zákeřně záviděli této   dámě její UM. patřila   Hana Vítová, Mandlová a   další banda až jí zničily   celé její mládí. Jiřina   se tak nemohla dopracovat k   dalším rolím jelikož   dramatické pole jí   přebírala před nosem Hana   Vítová. Štěpničková   však stihla natočit skvělé   snímky, které se nerovnají   žádnému herci její   generace.

Jan Cimbura je velice   romantický, ale také velice   nacistický film - dokonce i s   nezbytným malým   protižidovským pogromem,   když ženy svých mužů   přepadnou ve spravedlivém   hněvu Židovu nálevnu,   srovnají ji se zemí a jeho   vyženou... a "věčný   Žid" putuje světem dál   kazit zas jinou obec a   korumpovat jiný národ...   Hlavní hrdina Jan Cimbura je   ztělesněním árijského   nadčlověka: je silný,   rovný, čestný, poctivý,   pracovitý, neohrožený, je   trochu samotář, ale nad   nikoho se nevyvyšuje, nepije,   nehýří a nekouří,   ovládá a krotí své   vášně, myslí na zadní   kolečka i dopředu, projevuje   cit ke zvířatům, nejen jemu   hospodářem svěřeným, ale   i k divokým, je sečtělý...   - je to zkrátka ideální   muž, ideální sedlák,   spjatý krví s půdou a   srdcem s venkovem; města   nenávidí a žít by v nich   nemohl, ale je dojat krásou   hlavního města, uvědomuje   si jeho slavnou historii - je   to tedy zároveň i film velmi   český, vlastenecký,   oslavující českou   státnost: není tedy asi   pravda, že němečtí   okupanti potlačovali   národní sebeuvědomění -   spíš naopak, pokud se jim   nestavělo do cesty. Přes   toto všechno, co nás nyní   učí nenávidět, je to   stále krásný, chvílemi i   dramatický, ale v jádru   poetický film, jakých je   málo. Zamrzí pouze kaňka v   podobě zpotvořených   exteriérových   postsynchronů: zřejmě je   natáčeli v nějaké   prázdné nezařízené   místnosti, protože   výsledný zvuk zní   nepřirozeně dutě, jako   zevnitř kovového sudu.

Velmi zdařilá adaptace Baarova románu.
Jana Cimburu bych zařadila na   přední místa v   kinematografii doby   protektorátu. Stejně jako   při adaptaci Babičky od B.   Němcové, i zde tvůrci filmu   dodávali českému národu   povzbuzení v podobě ukázky   našich starých tradic a   českého venkova. Gustav   Nezval byl nepochybně   vynikající herec, také   velmi charismatický muž   /věřím, že prožívat   mládí v dobách mé babičky   budu jistě zamilovanou   divačkou do tohoto velmi   hezkého herce:-))/, ale   ještě možná lépe nežli   role milovnické, mu sedla   tato - role sedláka Cimbury,   jehož osud svede dohromady s   ovdovělou Marjánkou. Také   obsazení role Marjánky   Jiřinou Štěpničkovou byla   výborná volba, tato krásná   a velmi talentovaná herečka   dokázala zahrát jak děvče   z venkova, tak i roli   mondénní zhýčkané dámy   (např. Barbora Hlavsová). V   neposlední řadě bych ráda   vyzdvihla celkově výborně   nasnímanou kameru u Jana   Cimbury a také kostýmní   pojetí.

Protektorátní klasika, kdy   bylo potřeba ukázat   divákům, že dobrý český   člověk ještě žije. Jan   Cimbura jako předobraz   poctivého Čecha,   jednodušší příběh   hrající na nostalgickou   strunu a po válce velmi   diskutovaná scéna s   vyhnáním lichvářského   Žida.Filmeček pro   pamětníky na sobotní   odpoledne.