Hodiny

Psychologické drama Hodiny vzniklo podle bestselleru amerického spisovatele Michaela Cunninghama. Ač se jeho téma jeví jako obtížně zfilmovatelné, detailně a pečlivě vystavěný film byl postupně oceněn nejprestižnějšími filmovými cenami: Oscarem za ženský herecký výkon, Zlatým glóbem a Stříbrným medvědem pro nejlepší herečku. Autor v něm zpracoval osudy tří žen z různých časových období, přičemž těžil ze života a díla anglické spisovatelky Virginie Woolfové (1882 – 1941) a zejména pak z knihy Paní Dallowayová (1925). Příběh spisovatelky, která v prvním časoprostoru prožívá svůj těžký boj s psychickou chorobou a nepochopením (fenomenální výkon Nicole Kidmanové), a z těchto pocitů osamělosti a vykořeněnosti píše svůj životní román Paní Dallowayová, je zde zdánlivě „bez klíče“ kombinován s paralelními „jednodenními „ příběhy prosté hospodyňky z losangeleského předměstí Laury Brownové (Julianne Moore) z roku 1951 a vzdělané nakladatelky Clarissy Vaughanové (Meryl Streep). Do vyprávění vstupují další postavy, zejména manžel Virginie Leonard a Clarissin přítel, básník Richard (Ed Harris). Sofistikovaný film, jehož scénář poskytl vynikající hereckou příležitost pro tři velké americké hvězdy, otevírá řadu otázek na téma osamělosti, práva na smrt, odpovědnosti k rodině a blízkým lidem i práva na nekonformitu a výlučnost. Přestože je příběh hrdinek spojen křehkou nití, podobnými citovými vztahy a emocemi, věcmi zdánlivě neuchopitelnými, zkušený divadelní scénárista David Hare poskytuje divákovi ve své skládačce silný divácký zážitek, který vrcholí v okamžiku, kdy se tři roviny příběhu proplétají a proměňují v bolestnou katarzi. K atmosféře pozoruhodného snímku patří i vynikající hudba Philipa Glasse.

Zdroj: ČT

Virginia Woolfová začíná v létě 1923 v azylu svého venkovského domu v Richmondu psát jedno ze svých nejintimnějších děl - Paní Dallowayovou. V Los Angeles roku 1951 si její knihou prosvětluje depresi všednodenního stereotypu Laura Brownová, těhotná žena v domácnosti, připravující narozeninovou oslavu pro svého manžela. Také moderní paní Dallowayová - Clarissa Vaughnová, emancipovaná nakladatelka z New Yorku roku 2001, chystá oslavu pro muže, kterého miluje: pro básníka Richarda, umírajícího na AIDS. Adaptace románu Michaela Cunninghama vyznamenaného Pulitzerovou cenou obměňuje, splétá a konfrontuje motivy vycházející z knihy Paní Dallowayová. Líčí jeden den ze života tří žen obývajících tři různé časoprostory a nabízí jejich prostřednictvím úvahu nad problémy moderní ženskosti. Nicole Kidmanová získala za roli v tomto filmu Oscara, Zlatý glóbus a cenu BAFTA. Spolu s Julianne Mooreovou a Meryl Streepovou obdržela Stříbrného medvěda na MFF v Berlíně, kde snímek získal nominaci na Zlatého medvěda a cenu Berliner Morgenpost.
zdroj: katalog MFF Karlovy Vary

Virginia Woolfová začíná v létě 1923 v azylu svého venkovského domu v Richmondu psát jedno ze svých nejintimnějších děl - Paní Dallowayovou. V Los Angeles roku 1951 si její knihou prosvětluje depresi všednodenního stereotypu Laura Brownová, těhotná žena v domácnosti, připravující narozeninovou oslavu pro svého manžela. Také moderní paní Oallowayová - Clarissa Vaughnová, emancipovaná nakladatelka z New Yorku roku 2001 -, chystá oslavu pro muže, kterého miluje: pro básníka Richarda, umírajícího na AIDS. Adaptace románu Michaela Cunninghama, vyznamenaného Pulitzerovou cenou, obměňuje, splétá a konfrontuje motivy vycházející z knihy Paní Dallowayová. Líčí jeden den ze života tří žen obývajících tři různé časoprostory a nabízí jejich prostřednictvím úvahu o problémech moderní ženskosti. Nicole Kidmanová získala za roli v tomto filmu Oscara, Zlatý glóbus a cenu BAFTA. Spolu s Julianne Mooreovou a Meryl Streepovou dostala Stříbrného medvěda na MFF v Berlíně.
38. MFF Karlovy Vary

Richmond, Anglie, 1923. Spisovatelka Virginia Woolfová píše v azylu svého venkovského domu jedno ze svých vrcholných, nejintimnějších a vnitřně nejkomplikovanějších děl – „Paní Dallowayovou“. V Los Angeles roku 1951 si touto knihou prosvětluje depresi všednodenního stereotypu těhotná žena v domácnosti Laura Brownová připravující narozeninovou oslavu pro svého manžela. Také moderní paní Dallowayová - Clarissa Vaughnová, emancipovaná nakladatelka z New Yorku roku 2001 - chystá oslavu pro muže, kterého miluje: pro básníka Richarda umírajícího na AIDS.Jeden den ze života tří různých žen obývajících tři různé časoprostory nabízí meditaci nad nejistotami i bolestnými vítězstvími moderní ženské feminity: nad jejími pochybnostmi ohledně seberealizace v soukromí i práci, nad jejími milostnými pouty k mužům a ženám …a také nad jejím děsem tváří v tvář uplývajícímu času pustošícímu květiny ve váze stejně jako všechny lidské jistoty.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora

Psychologické drama Hodiny je výjimečným tvůrčím počinem, opírajícícím se o nevšední zpracování nevšední látky. Na počátku byl zdánlivě nefilmovatelný stejnojmenný bestseller amerického spisovatele Michaela Cunninghama (Pulitzerova cena, PEN/Faulkner Award). Autor zpracoval osudy tří žen z různých časových období, přičemž těžil ze života a díla anglické spisovatelky Virginie Woolfové (1882-1941) a zejména z její knihy Paní Dallowayová (1925). Ta se v románu s pracovním názvem Hodiny pokusila zachytit jeden zdánlivě obyčejný den titulní hrdinky (přesně 13. červen 1923). Cunningham přijal její schéma a naplnil je příběhem spisovatelky (v prologu její sebevraždou z roku 1941 a pak vyprávěním z jednoho dne roku 1923, kdy zahájila práci na románu) a paralelními "jednodenními" příběhy prosté hospodyňky z losangeleského předměstí Laury Brownové z roku 1951 a vzdělané nakladatelské redaktorky Clarissy Vaughanové z roku 2001. Vedle sofistikovaně vybudovaného vyprávění, do nějž vstupují další postavy (zejména manžel Woolfové Leonard a Clarissin přítel - a zároveň Lauřin syn - básník Richard, umírající na AIDS), jsou neméně důležité tematické okruhy: osamělost, úvahy o smrti a sebevraždě, feministické problémy, homosexualita, vztahy mezi pohlavími i mezi rodiči a dětmi. Britský scenárista a dramatik David Hare se vypořádal s obtížnou předlxohou s grácií a s režisérem Stephenem Daldrym (který debutoval sociálně laděným snímkem Billy Elliot) domyslel zajímavé detaily. Tvůrci se vypořádali s problémem paralelního vyprávění s různých dob bez oslích můstků a těží i z textu mimo obraz. Daldry jako divadelník ví, že východiskem pro zdar jsou herecké výkony, proto se opřel o vynikající představitelky, jež často snímá v detailech. Za zmínku stojí proměna Nicole Kidmanové, daná nejen falešným nosem, ale zejména procítěním tragické postavy.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2003/8

Autor/Zdroj: Bartošek Tomáš/Filmový přehled