Ginger a Fred

Je jasné, že filmy Felliniho   nejsou pro každého   příjemce. Nejde o filmy   třeba bez děje nebo akce, to   tam všechno je, ale vtip je v   tom, že jde takřka vždy o   nějakou symboliku. Tenhle   klíč k otevření myšlení   Felliniho je nezbytný. Je to   jako obraz, který se musí   roztajnit, to je mnohdy   stejně obtížné, jako   zatjnění do symboliky.   Většinou jde o kontrasty a   nostalgii. V tom je Fillini   velemistr.

Ten Fellini mi prostě   nesedí. Já nevím proč ale   u jeho filmů se bezmezně   nudím. Herci jsou skvělí   ale film mě prostě nechytl.   Všem milovníkům tohoto   režiséra se omlouvám ale   více dát opravdu nemohu.

Měl jsem tenhle film v   paměti jako nemilosrdný,   sarkastický pohled na svět   televizní zábavy. Když jsem   se na něj po letech zase   podíval, už se mi to tak   jednoznačné nezdá. Televize   tu sice ztělesňuje povrchní   necitelný stroj na   krátkodechou zábavu, ale má   i druhou tvář továrny na   splněné sny, novodobé   cirkusové manéže, kde je   možné všechno a čerta   sejde na tom, že to nemá   valnou hodnotu. Stejně i film   jako takový je nejen   kritický, ale i plný   melancholie, hořkosladkého   ohlížení po starých   romantických časech.   Nechybí felliniovský   karnevalový kaleidoskop   neuvěřitelných figur, ale   převládá pocit   nostalgického loučení.