Battle Royale

Na tento snímek už jsem se chystal hodně   dlouho. Jako základ pro Hunger games nebo Squid   game jsem očekával totální kultak. Ale asi   jsem si to moc namaloval...Kdyby byl film z   osmdesátek ci devadesatek, asi bych to i vzal,   ale na poměrně "nový" film 2000 mi   tam jak efekty, tak trochu smysluplnější   scénář . Naopak nedá šému upřít myšlenka,   spád a několik skvělých, ale často   absurdních scén :) Zajímavé, ale jsem rád že   jsem ho viděl, ale určitě naposledy...

Tak studenti byli vysazeni na ostro a postaveni   před klasickou vyvražďovačku. Vyhraje jen ten   nejlepší.

No, já z toho tak vodvázanej zas až tak nejsem.   Člověk se úplně neubrání to srovnávat s HG   (jedničkou) a z toho srovnání mi vychází   líp HG1.

Flashbacky byly naprosto zbytečné, jako vždy to   zbytečně zdržovaly a zvýšily stopáž. Za to   mínus čtyřicet. Za jakés takés trapné pokusy   dělat z toho psychologickou sondu také mínus.   Mohl to být dobrý film, ale takto to vyznívá   do prázdna, a ve spoustě pasáží se divák,   tedy já určitě, nudí. Takže s bídou za   dvacet za občasné gore.

Naprostou originalitou příběhu je   apokalyptická myšlenka lidského zvratu   směřujícího ke zhroucení a její nápravy.   Taková vzdělávací reforma by mnohdy   neuškodila už teď. Zde však nejde jen o   bezduchou střílečku, jak by se mohlo zdá. Tady   jde o nalezení sebe samého, o mezilidských   vztazích, o zamyšlení nad celou situací. Pokud   stojí každý sám za sebe na prahu smrti a kdy   je v boji o přežití naprosto sám, hned se mu   ukáže jeho pravé já.Teď přijde na to, jak s   tím naloží. Přežít může jen jeden. Dobře   propracovaný scénář, dobře natočené akční   scény, dobře zachycené charaktery jednotlivých   postav, výborný soundtrack. Vážnost situace   uvolňuje jednoduchost děje, takže nějakou   hloubku příběhu tu bohužel očekávat nelze.   Je to zkrátka taková jednoduchá hraná akční   Manga mající dokonce i myšlenku.

´The   Hunger Games´ s tímto nemá vůbec nic   společného. ´The Hunger Games´a ´Battle   Royale´ jsou dvě zcela odlišné knihy, tudíž   tak i filmy.

Tam, kde údajný remake Hunger Games selhával na   plné čáře, tady ho, jak se dalo čekat přímo   válcuje originál z Japonska.
Amíci nejsou   akční, krvaví ani zábavní-americkému   diváctvu to evidentně stačí a k tomu PG-13 se   není čemu divit.

Abych to neprotahoval,   Battle Royale je kultem mezi   "vyvražďovačkami" studentů a   žádný novodobý nástupce ho nemá šanci   napodobit natož překonat.

K filmu by se dali   napsat pouze dvě slova: Kurva nážez.

Balloooooon paaaartyyyy, BASKETBAAAAALL   FLAAAAASHBAAAACK!.......no.

Tarantino o tomhle   filmu onehdá pravil, že neexistuje žádný   jiný snímek, u kterého by si tak moc přál,   aby jej natočil sám (v tom smyslu, že se mu to   opravdu hodně líbilo). A já bych byl rád,   kdyby to natočil Quentin, protože si jsem   naprosto zcela jistý, že by to dopadlo daleko   líp. V téhle formě je Battle Royale sice   solidní masakr, ale postavy to má absolutně   neprokreslený a šablonovitý (a když už se to   s nějakým backstory u někoho obtěžuje, tak to   dělá formou flashbacků, a činí tak pouze u   těch postav, které to vydrží skoro do konce,   nebo úplně do konce, což je vyloženě   samoúčelné a líné...vedlejší postavy tu pak   neslouží jako nic víc, než prachsprosté maso   na odpis, a to je na přesdržku vždycky),   dialogy v tom jsou jenom z povinosti, a na rok   vzniku to má hodně slabé efekty (kor na film,   který by ve výsledku měl být exklusivně o   efektech). A co měl proboha znamenat ten konec?   Ta kresbička podbarvená pomalou vážnou hudbou?   To zmrtvýchvstání? Ten konečný flashback? Je   fakt, že asijské filmy nijak zvlášť   nevyhledávám, ale i tak mám pár převelikých   oblíbenců, ale tohle bylo bohužel...jenom   divný.

Velmi zajímavý zástupce japonské   kinematografie. Začátek byl vskutku strhující,   pak však BR trochu polevilo. Chladnokrevné   jednání některých -náctiletých a způsob, s   jakým se zhostili likvidace svých spolužáků,   se jen tak nevidí. Mrazivou atmosféru vyvolá i   hudební podkres, především klasická hudba,   která v přesném načasování vytváří divy.   Máte možnost se zasmát, ale také   zapřemýšlet a alespoň po dobu BR odhodit   všechny morální zásady.

Jednoduše geniální film. Každých 5 minut jsem   si říkala "to je fakt úlet". Na to,   že japonský filmy moc nemusím, tak tenhle si   mě opravdu získal. Dlouho jsem neviděla nic tak   jedinečného, originálního a šíleného.   Nemůžu jinak než 100 %.

Teenagerovské vyvražďovačky si mě nikdy moc   nezískaly, ale tahle je přeci jen trochu jiná.   Nejen tím, že je klasicky japonsky krutá, ale   taky atmosférou, která je nečekaně   podmalovaná hudební klasikou od Bacha, Verdiho,   Schuberta a Strausse mladšího i staršího.