Dobrodružství rabína Jákoba

Z uměleckého hlediska a kritérií společenského dopadu řadí odborníci DOBRODRUŽSTVÍ RABÍNA JÁKOBA (L'aventures de rabbi Jacob) mezi nejlepší Funesovy filmy, výjimečnému zájmu se komedie těšila i u fanoušků, z nichž mnozí ji považují za nejlepší komikův film. U zrodu filmu stál režisér Gérard Oury, který měl zkušenosti s provokujícími scénáři, a jeho cílem bylo natočit nejen dobrou veselohru, ale také satiru na současný stav xenofobní francouzské společnosti. Nesnášenlivost vůči jiným rasám a náboženstvím byla zosobněna karikaturou maloměšťáckého podnikatele Viktora Datla ve Funesově podání. Příliš ostré kritické tóny byly také příčinou ustoupení společnosti Gaumont od financování filmu (původní producent Alain Poiré pak nikdy nepřestal litovat, že film nemohl dokončit) a natáčení proběhlo pod vedením Bertranda Javala a záštitou společnosti Film Pomereau.

Dobové i současné prameny rády zdůrazňují, že DOBRODRUŽSTVÍ RABÍNA JÁKOBA byly prvním filmem, který měl být cíleně sólovým vystoupením Louise de Funese a že po jeho boku nestála žádná skutečná hvězda francouzského filmu. To je sice pravda, přesto má film silné herecké obsazení v čele s kdysi slavnou Suzy Delair v úloze jeho manželky nebo Claude Girauda, který je dobře známý i u nás, postavu dcery hlavního hrdiny ztvárnila začínající Miou-Miou. Natáčení začalo koncem března ve studích v Boulogne-Billancourt, později byly pořízeny exteriérové záběry na několika místech v Paříži, mimo jiné i na letišti v Orly, kde se točilo za plného provozu, poslední scény nasnímal Oury v New Yorku v červenci 1973 (tady ale již bez Funese). V rámci natáčení absolvoval Funes pravděpodobně své nejtěžší chvíle před kamerou; jednalo se o slavnou scénu v továrně na žvýkačky. Točilo se v poměrně chladném počasí v opuštěném cukrovaru a studená lepkavá hmota, do níž se Funes kvůli co nejlepšímu vyznění scény ponořoval dva dny, způsobila hercovi doživotní problémy se sluchem.

Uvedení filmu do kin bylo nečekaně ohroženo několika událostmi. V říjnu 1973 vypukl válečný konflikt mezi Izraelem a Egyptem a film s komickými narážkami vůči Židům a Arabům se najednou zdál být krajně nevhodný. V den premiéry pak manželka jednoho z distributorů, Danielle Craven, unesla letadlo v Orly a kvůli protižidovskému zaměření filmu požadovala jeho stažení. Sólová akce dosud spořádané ženy skončila její smrtí na následky zásahu protiteroristického komanda, celá událost ale hluboce zasáhla všechny zúčastněné včetně samotného Funese, který jen těžko vstřebával takovéto dopady své práce.

Film DOBRODRUŽSTVÍ RABÍNA JÁKOBA byl uveden do kin 18. října 1973 a zaznamenal mimořádný komerční úspěch. V Paříži se začal promítat ve třinácti kinech a během prvního týdne dosáhl návštěvnosti bezmála 200.000 diváků. O týden později premiérový film DVA MUŽI VE MĚSTĚ s Alainem Delonem a Jeanem Gabinem neměl zdaleka takový úspěch. I v následujících týdnech rabín Jákob suverénně převálcoval další premiérově nasazené filmy (například VLAK s J. L. Trintignantem). Teprve po dvou měsících klesl z první pozice na druhou, když zabodoval Belmondův film MUŽ Z ACAPULCA. Celkově dosáhlo DOBRODRUŽSTVÍ RABÍNA JÁKOBA návštěvnosti zhruba 7.300.000 diváků a šlo o bezkonkurenčně nejúspěšnější titul roku 1973.

Osudy dvou mužů z naprosto opačných konců tohoto světa se protnou - rabín Jákob jede z New Yorku do Francie, kde už několik desítek let nebyl. Zavítá sem kvůli Bar Micvah - židovskému náboženskému obřadu jeho mladého příbuzného - chlapce Davida. Naproti tomu Viktor Datel, který co nevidět provdá dceru, má úplně jiné starosti - spěchá ve svém autě s lodí na střeše (anebo obráceně) co nejrychleji domů, aby vše v pořádku stihl. Je to člověk bohatý a uspěchaný - ale také podezřívavý a netolerantní. Hodně se však změní, když je nucen se přestrojit za člověka, se kterým nemá naprosto nic společného, a prchat před mnohými lidmi, dokonce i před svou manželkou...

Komedie Dobrodružství rabína Jákoba, natočená režisérem Gérardem Ourym, je jedním z mála vynikajících filmů Louise de Funese, který nebyl v našich kinech uveden. Funes si v něm svým typicky žlučovitým způsobem zahrál bohatého francouzského podnikatele, který nemá nic proti cizincům, pokud to nejsou zrovna černoši, Židé nebo Arabové. Nejlépe by asi bylo, aby na světě žili jen samí čistokrevní Francouzi. V nejméně vhodnou chvíli se však dozví, že jeho šofér je Žid a že on sám se zapletl do jakési politicko-teroristické honičky kudrnatých Arabů. Aby unikl svým pronásledovatelům a zachránil si holý život, musí se převléknout za židovského rabína, a sehrát tak hlavní roli na oslavách pařížské židovské obce. A nejen to, musí podstoupit i koupel v kádi plné žvýkačky a sypajících se bonbónů. Je zřejmé, že různé zážitky a dobrodružství postupně otupí hroty jeho „předpojatosti“.

Zdroj: ČT