Den, kdy se zastavila Země

Zápis z mého soukr. film.   deníku ze dne 22.X.1994.
Slabý a nudný snímek s   perfektní myšlenkou světa   bez válek. Efekty poplatné   své době na slabší   úrovni. (9202)++++++

Souhlas s mým   starším zápisem.   Málokterý film, pokud vůbec   jaký, začíná takto   přímo. Většinou by se   začalo u kluka, matky a   milence. U každé této   postavy by následoval dvaceti   minutový psychologický   rozbor, , načež by se to   zabývalo vztahy a pak teprve   by přiletěl talíř. Je to   dobrý film, ale po začátku   nejde poznat, že by šlo o   sci-fi. Takže s hodnocením   před lety souhlasím, stejně   jako ve starém, za čtyřicet   ze sta.

Film jsem viděl tak před   deseti lety a docela mě svým   způsobem uhranul. Na první   pohled působil tak trochu   naivně a směšně, ve   skutečnosti jsem se   neubránil pocitu, že se to   dramatické a nutící k   zamyšlení, odehrává kousek   ode mne.

Den, kdy se zastavila Země
Abych pravdu řekl, jako   první jsem viděl remake s   Keanu Reevesem, který mě   donutil podívat se i na   originál. Porovnám-li teď   tyto dva kousky, musím uznat,   že jsou oba velmi povedené   (shodně hodnotím 80 %) a   hlavní myšlenka je obsažena   zcela totožně (i když   Klaatu byl v roce 1951 o   hrozně moc hodnější, než   jeho o 57 let starší   nástupce). Ve verzi z roku   2008 se projevuje více   akčnosti a armáda se chová   trochu logičtěji než zde,   přesto je ale originál velmi   povedený a myslím, že jde i   více do hloubky.
Po   druhé světové válce byl   svět rozdělen na dva   nepřátelské tábory a   hrozila atomová pohroma. The   Day the Earth Stood Still se   snaží upozornit na tuto   hrozbu a ukazuje, jak   malicherné mohou naše spory   být, zobrazuje neschopnost na   čemkoliv se domluvit,   ignoraci a xenofobii ze všeho   nového. To je hlavní věc,   kterou na Dni, kdy se   zastavila Země, oceňuji. A   pro svoji tehdejší   aktuálnost zapadá více než   dnešní uvedení.
Nechybělo zde napětí,   nezaznamenal jsem žádná   extra hluchá místa a   celkově jsem se při   sledování bavil. Uteklo to   jako voda a i přes více jak   půl století staré efekty   nejsme ani v nejmenším   zklamán...

Temná 50. léta, USA,   Washington DC. Studená válka   je v plném proudu a vládní   propaganda neustále udržuje   americkou populaci v obavách   z útoku Sovětského svazu.   Hrozba jaderné války hrozí   z obou stran barikády. A do   takové atmosféry náhle   přiletí kosmická loď, ze   které vystoupí muž a prosí   lidstvo a mír a porozumění,   jinak v opačném případě   za své činy bude pykat.   Takové je politické pozadí   filmové sci-fi klasiky   natočené dle románu Harryho   Batese 'Farewel to the master'   vydaného v roce 1941. Dnes   už vcelku těžkopádný   konverzační snímek o   soucitném mimozemšťanovi   snažící se pochopit   nelogický lidský sklon k   násilí. Byla v jeho   osobnosti snaha vytvořit   symbol spasitele podobného   Ježíši Kristu? Těžko   říct. Jeho inteligentní   vystupování a myšlenkové   sounáležitosti k daným   skutkům a jednoznačnostem k   tomu skutečně inklinují. Je   tady spousta vyřčených   věcí k zamyšlení. Když si   vezmeme jenom senzacionismus   médií a způsob, jakým   strach ovládá životy těmi,   kteří je ovládat chtějí,   je nejen stále aktuální,   ale i nadčasový. Snímek byl   natočen naprosto jednoduchou   cestou. Minimum speciálních   efektů a velmi často   statická kamera. Po herecké   stránce také není o co   stát. Herci jen na určitých   místech od říkají svůj   text a je hotovo. Napětí   tedy žádné, o nějaké   atmosféře nemůže být   řeč už vůbec. I tak se v   rámci žánru jedná o   klasiku, která by se měla   velmi často připomínat v   rámci osvěty   protiválečných skutků.