Den cvoka

..... „Bojím se ráno   vstát, bojím se dne. Každý   den se ráno bojím otevřít   oči.Ze strachu před   světlem. Vůbec nevím co s   novým dnem. Nemůžu... O   kurva! Ve jménu Otce i Syna i   Ducha svatého Amen. Mám sice   nějaké závazky, ale   ...prázdnota. Jako by vůbec   nemělo význam, jestli   vstanu, nebo nevstanu, jestli   budu nebo nebudu něco dělat.   Do hajzlu. Hygiena, jídlo,   práce, jídlo, práce,   kouření, prášky, spánek.   Kurva, do prdele.“ Tak   začíná velmi hořká,   místy velmi vulgární   Komedie/Drama?! Těžko   říct. Každodenní zvyky, ta   rutina, ke které každý   jednou dospěje, nutkavé   rituály (to naštěstí   postihne jen někoho). Prostě   jeden den života, viděný z   té beznadějné strany.   Politika : „Tolikrát jsem   si sliboval, že se tím   vším nebudu nervovat. Proč   se zabývat problémy téhle   země, které i tak nemůžu   ovlivnit.“ Výplata :   „Neuvěřitelné. Ne, to   nemůže být pravda.. tohle   mi platí. Jako by mi někdo   dal přes hubu! Do prdele,   kurva!“ Budoucnost:   „Nevidím žádnou   budoucnost. Jsem na prášky,   úplně rozložený. Smrtelně   unavený i když jsem v   životě vlastně nic   nedokončil.“Atd. Atd. A ode   mě už jen doporučení   „Dzien swira“ musíte   vidět a hlavně ti trochu   dospělejší. Tak snad   ještě malá modlitbička na   dobrou noc „Prosím Boha,   Ježíše, Marii a Syna.   Zničte toho zkurvysyna, toho   hada souseda, rodáka a vraha.   Aby mu vykradli garáž, aby   mu zahýbala žena. Aby mu   vypálili obchod. Aby dostal   cihlou po palici. Aby si jeho   dcera vzala Cikána. Aby měl   AIDS a rakovinu“.

Poznal jsem se:))
Naprosto jednoduchý,ale   geniálně lidsky a humorně   zpracovaný příběh jednoho   "nerváka".Bavil   jsem se snad i proto,protože   jsem se tam také našel:)
Nejhezčí scény:v   ordinaci při vyšetření   konečníku a potom cesta   vlakem (hlavně stopování   frekvence mluvení).

Překvapuje mě, kterak   diváci i tvůrci obsahu   blahosklonně přehlédli   jednu zásadní věc: Zdrojem   kompulzivních obsesí i   dalších neuróz Adaśe není   panelák, nízký plat,   společenská nedoceněnost,   všudypřítomní psi a   politický marasmus. Je jím   pedantské peskování ze   strany Adaśovy matky. Není   těžké se domyslet, že vše   výše uvedené psychické   pohodě také zrovna   nepřidá, avšak Adaś do   paneláku dorazil již   výtečně a hlavně   doživotně   "naladěn" svou   drahou mamá.

Zajímavý pohled do nitra   zajatce svých obsesí, s   kterým jsem se mohla   ztotožnit jen na úrovni   zkušebních pokusů,   týkajících se zamčených   dveří, ale o tom to vlastně   ani není (i když rovněž   pochybuji, že by se bavili   postižení, co mají denně   na starosti podobný rozsah   kompulzivních úkonů),   takže pro jedny ne až tak   dramatické a pro druhé ne   až tak zábavné - zbývá   třetí skupina, ta, která s   gustem pronesenou, jadrnou   nadávku v každé druhé   větě, s vděkem přijímá   jako dokreslovací náhražku   vtipných situací i   konverzačních obratů, žel,   mně je to na osm hvězd kurwa   málo.