Člověk z mramoru

Studentka filmové školy Agnieszka s bezmála detektivní pílí sbírá materiál pro diplomní práci, dokumentu o zedníku Mateuszovi Birkutovi, úderníkovi z padesátých let. S jeho pohnutým osudem, zrcadlícím v sobě šílenství doby, se seznamuje prostřednictvím pseudodokumentárních záběrů a retrospektiv, výpovědí těch, kteří jej znali. Z počátku se jí jeví jen jako mramorová socha, pro kterou stál v době své slávy jako model. Postupně v něm ale nachází člověka, jehož přirozená morálka a vědomí spravedlnosti v souvislosti s vykonstruovaným procesem přivedly do vězení.

Film významného režiséra polského i světového filmu, Andrzeje Wajdy (Popel a démant, Březový háj, Země zaslíbená, Krajina po bitvě, Danton, Katyń) hovoří otevřeně nejen o společensko-politických deformacích padesátých let, ale pokouší se k nim rovněž nalézt paralelu v letech sedmdesátých.
Legendární snímek Člověk z mramoru patří k mistrovským dílům polské kinematografie a byl vyznamenán Cenou kritiky na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes. Pro své společensko-politické kritické vyznění se jen obtížně dostával do kin doma, ale i v dalších zemích tehdejšího východního bloku. Pokud čas ubral snímku něco na jeho někdejší pronikavé aktuálnosti, rozhodně neubral nic na jeho uměleckém vyznění a hlubokém humánním sdělení.

V polském znění s titulky.
Zdroj: ČT

V Člověku z mramoru vytvořil Andrzej Wajda fascinující studii politického oportunismu. Pomocí kontrastu poválečného idealismu a kulturního klimatu sedmdesátých let v Polsku se Wajdovi podařilo brilantně zachytit tehdejší společenskou realitu a tragickou ironii, která byla důsledkem neustálých změn vládní politiky. Agnieszka (Krystyna Jandová) je nadanou a cílevědomou studentkou filmu a věří, že právě našla ideální téma své diplomové práce - investigativní film o Mateuszi Birkutovi (Jerzy Radziwilowicz), poválečném dělnickém hrdinovi, který se znelíbil vládě, a tudíž rychle upadl v zapomnění. I přes počáteční výhrady kvůli možným politickým následkům nakonec její producent (Boguslaw Sobczuk) souhlasí s tím, aby Agnieszka dostala jednadvacet dní na dokončení svého filmu. To, co následuje, je fiktivní příběh natočený v duchu cinéma vérité, jehož výsledkem je upřímný, soucitný a nevšední film, který demaskuje falešné politické ikony tehdejšího režimu - od národního hrdiny až po osobní boj idealistického, prostého člověka.
Kino AERO

Ocenění: Cena FIPRESCI na MFF v Cannes 1978, herecká cena pro J. Radziwilowicze na MFF v Bruselu 1979
Legendární film (myšlenkově souznějící s generací „filmu morálního neklidu") nemohl být u nás dlouho uveden pro svůj „protisocialistický" charakter: k deformacím 50. let hledá paralelu v 70. letech. Aktuální byl tedy právě v době svého vzniku. Studentka filmové školy se při sběru materiálu i k diplomce-dokumentu o úderníkovi 50. let-seznamuje s jeho pohnutým osudem, zrcadlícím šílenství doby. Zpočátku se jí jeví jako mramorová socha, pro kterou stál v době své slávy jako model. Postupně se z kamene vymaňuje skutečný člověk: usilovnost a nadšení doby vynesli pologramotného zedníka do funkce, přičemž neztratil vědomí přirozené morálky a spravedlnosti, které ho v souvislosti s vykonstruovaným procesem přivede do vězení; po pozdější rehabilitaci zapomenutý předčasně umírá. Snaha energické a nekompromisní Anežky o zveřejnění pravdy o minulosti je stejně marná jako někdejší Birkutovo úsilí. Závěr připomíná záběrem gdaňské loděnice smrt tří dělníků v r. 1970 a téměř prorocky otevřel cestu pokračovaní filmu, Člověku ze železa (1981), dokumentujícímu události z července 1980.
Kino ART

Autor/Zdroj: /

Legendární Člověk z mramoru (1976) Andrzeje Wajdy nemohl být v době svého vzniku uveden v našich kinech pro svůj' "protisocialistický" charakter. Ve své době diskutovaný snímek, v němž režisér myšlenkově souzní s generací "kina morálního nepokaje", se i k nám dostává se čtrnáctiletým zpožděním, které poněkud oslabilo jeho aktuálnost: hovoří totiž otevřeně nejen o deformaci padesátých let, ale pokouší se k nim rovněž nalézt paralelu v letech sedmdesátých. - Studentka filmové školy Anežka s bezmála detektivní pílí sbírá materiál pro svou diplomovou práci, dokument o Mateuszi Birkutovi, úderníkovi z padesátých let. S jeho pohnutým osudem, zrcadlícím šílenství doby, se seznamuje prostřednictvím pseudodokumentárních záběrů a retrospektiv podle výpovědí těch, kteří ho znali. Zprvu se Birkut jeví jako mramorová socha, k níž stál, v době své s1ávy modelem; Z kamene se však postupně vymaňuje skutečný člověk. Pologramotného zedníka píle a nadšení doby, s níž souzněl, vynesla do funkce; neztratil však vědomí přirozené morálky a spravedlnosti, které ho v souvislosti s vykonstruovaným procesem přivede do vězení. Pozdější rehabilitace už nic nezměnila na zničené,m osudu, jehož tragika se završuje předčasnou smrtí v zapomnění. Energická a nekompromisní Anežka se setkáním s tímto osudem "polidšťuje", její snaha po zveřejnění pravdy o minulosti je však stejně marná jako Birkutovo snažení. - Film měl končit scénou, v níž dívka marně hledá Birkutův hrob; Wajda se však rozhodl pro jiný závěr, připomínající záběrem gdaňské loděnice smrt tří dělníků v roce 1970. Bezmála prorocky tak otevřel cestu pokračování filmu, Člověku ze železa (1981), dokumentujícímu události z července 1980.

Autor/Zdroj: Prokopová Alena/Filmový přehled