Člověk bez osudu

Neumím napsat co tomu   chybělo. To, že je to   obehrané téma je snad   zbytečné psát. Aha. Už   vím, co tomu scházelo.   Jakýkoli nový pohled,   cokoli. Protože takto to   prostě bylo o ničem. Mimo   velmi dobré hudby jsme   sledovali jen další a   další z mnoha a mnoha osudů   několika tisíc lidí.   Natočeno to však bylo velmi   dobře. Jenže stokrát nic i   osla umořilo.

Výborný film! Už dlouho   neběžel na České televizi   tak silně emotivní film,   který by mne zcela dokázal   pohltit. Naprosto   neuvěřitelná výpověď o   životě (resp.   přežívání) v peklech   koncentračního tábora   očima mladého hocha, jehož   bezstarostnost, mládí a   touhy přervala krutá realita   fašismu, stejně jako mnozí   další lidé židovské   národnosti je internován v   koncentračních táborech,   zažívá zde nelidské   zacházení, tvrdé pracovní   podmínky, hlad,   vyčerpanost...paradoxně   však právě v tomto   hrůzyplném místě, pro   které je snad i označení   peklo mírný výraz,   poznává i vzácné chvíle   štěstí. On sám po   osvobození koncentračního   tábora Buchenwald a po   návratu do rodného   Maďarska, zpětně   rekapituluje vzpomínky na   spoluvězně, lidi, kteří   sami nasazovali často   vlastní život, aby mladíka   ochránili. Přátelé z   Budapešti, s nimiž se po   návratu setká, se   nedokážou a ani nemohou   vžít do pocitů chlapce, z   něhož měsíce strávené v   místě hrůzy udělaly   člověka duševně   dospělého o mnoho let   dopředu a vidícího svět   naprosto jinýma očima.   Téměř se stydím přiznat,   že jsem původně tento   vynikající film začala   sledovat spíše z dlouhé   chvíle, aniž bych si od   něho příliš slibovala. Ve   finále jsem zejména jeho   druhou část sledovala   opravdu se zatajeným dechem.   Oceňuji příběh samotný,   autentické působení,   neobvyklost kamery prolnuté   barevnými kontrasty, v   neposlední řadě i   vynikající český dabing   hlavního hrdiny v podání   Jana Škvora. Film, který by   měl být povinně promítán   dospívající mládeži ve   školách jako součást   výuky o hrůzách nacismu.

Maďarský pohled do světa   nacistických lágrů byl   hodně zajímavý, ať už   silným příběhem,   zajímavým pojetím hlavního   hrdiny, tak i vynikající   kamerou, potlačené barvy   které byly zvýrazněné   pouze v důležitých   situacích (žlutá hvězda,   nafoukklé koleno...) byly   hodně povedené a   umocňující situaci...

Silný příběž na pozadí   hrůz koncentračních   táborů, život a utrpení   židů, kteří se snaží jen   přežít... Podle mě   určitě film roku.. herecký   vákonu nemají chybu..

Doporučuji film i knihu
Nejprve jsem četla knihu a   poté shlédla film. Musím   říci, že byl zpracován   přesně podle předlohy.   Pohled mladého chlapce je až   překvapivě neosobní, brán   s nadhledem.   "Přirozeně". Všem   doporučuji ke shlédnutí -   velmi střízlivý pohled na   koncentrační tábory bez   zbytečných holywoodských   nadsázek a emocí.

Maximálně opravdový,   sugestivní,   "nehollywoodský"   film ve všech směrech.   Nechápu ovšem, proč tento   skvělý snímek uvedla ČT 2   v tak pozdních nočních   hodinách (23,30 a ještě ve   všední den),kdy většina   lidí již spí. Naprosto   souhlasím s názorem, že by   toto dílo mělo vidět co   nejvíce lidí, zejména   těch, co tak rádi zvedají   pravici.

Ukázka toho, že film o   holocaustu lze natočit velmi   silně bez zbytečných   senzací. Navíc nádherná   hudba.

Doporucuji ke zhlednuti.
Tento film bych zaradila k   nejlepsim a hlavne diky   pribehu nejsmutnejsim, co jsem   kdy videla. Kamera, rezie vse   uzasne. Kostymy, herecke   vykony take. Urcite stoji i za   zminku hudba, ktera tak   citlive doprovazi pribeh. A   vlastne i pocity divaka.   Myslim, ze je to ten typ   filmu, kdy po zhlednuti   zanecha cloveka s nutkanim   premyslet o tom co videl.

Clovek bez osudu   je film na ktery se neda   zapomenout...