Člověk bez osudu

POZOR, SPOILER

Mladý György Köves se uvolnil ze školy, protože jeho otce povolali do pracovního tábora, jsou totiž židé. Györgimu je čtrnáct a půl roku. Jeho otec předává klíče od obchodu a ještě se zúčastní společného stolování. Nejprve v úzkém rodinném kruhu a pak se všemi příbuznými.

Jednoho den při cestě do práce je vyvolán z autobusu. Není sám. Z jiných jsou také vyvoláni mladí chlapci a všichni nosí žlutou hvězdu. Dlouho čekají, co s nimi bude, nakonec jsou zavřeni do jakési staré haly. Ani postele zde nejsou. Poté jsou obráni o věci a končí ve vlaku.

Po příjezdu na místo jim někdo napoví, aby tvrdili, že je jim šestnáct. Györgymu lež projde a několika dalším také. Jejich kamarádovi však ne. Ti, co jim to vyšlo, se ocitají v koncentračním táboře v Osvětimi. Po delší době následuje opět převoz vlakem. Tentokrát je to jiný tábor. Po Buchenwaldu se ocitá v Zaitzu. Tento tábor je jen malý, bez krematorií a sprch. Zde si najde kamaráda s velkými zkušenostmi. Ten mu dává dobré rady k přežití.

Opět je dlouhý nástup a někteří nevyspaní padají k zemi.

Život v lágru jde stále stejně. Boj o přežití je hrozný a někteří umírají. Také se musí pracovat, a to velmi tvrdě. Na vykládce kamení z vagonu, ale také se nosí těžké pytle. Když György pod tíhou jednoho pytle klesne, podá si jej dohlížející voják. Aby toho všeho nebylo málo, oteče našemu hrdinovi koleno. Takže se dostává k operaci bez umrtvení. Jednoho dne tak končí na hromadě skoro mrtvých. Odtud se pak dostává do lazaretu. Žádná špína, klid a pohodlí.

Ale to jsou zde již Američané. Tábor je osvobozen a i György se blíží k domovu. Neví, co má očekávat…

Neumím napsat, co tomu chybělo. To, že je to obehrané téma je snad zbytečné psát. Aha. Už vím, co tomu scházelo. Jakýkoli nový pohled, cokoli. Protože takto to prostě bylo o ničem. Mimo velmi dobré hudby jsme sledovali jen další a další z mnoha a mnoha osudů několika tisíc lidí. Natočeno to však bylo velmi dobře. Jenže stokrát nic i osla umořilo.

Přepis novely maďarského spisovatele Imreho Kertésze nás zavádí do světa koncentračních táborů pohledem teenagera, jedná se o citlivé vyprávění chlapce, který se propádá do beznaděje nacistického lágru, netušící důvod této situace, později přichází na fakt, že nemá cenu hledat důvod nebo smysl této krutosti, nejhorší ale je, že postupně v lágru ztrácí i důvod žít!

Režijní debut známého maďarského kameramana Lajose Koltaie Člověk bez osudu je adaptací proslulého stejnojmenného románu Imreho Kertésze, za nějž především dostal spisovatel, publicista a překladatel Nobelovu cenu (2002). – Autobiografická kniha, vydaná poprvé v roce 1975 (a stejně tak i film), patří k nejvýznamnějším svědectvím o holocaustu. Od mnoha děl s obdobným tématem se liší zejména tónem, jakým je popisován úděl Židů za druhé světové války. Je totiž vyprávěním patnáctiletého Gyury Kövese o jeho odvlečení do koncentračních táborů v létě roku 1944, o osudu nevinně vězněných lidí i o návratu domů v roce 1945. Chlapec přijímá události s naivitou a nezkušeností mládí, postupně se však v krutých podmínkách zoceluje a vrací se zpět do vlasti jako jiný člověk. – Imre Kertész se jako scenárista poměrně věrně přidržuje předlohy, přidává k ní však postavu amerického vojáka, který po osvobození Gyuru zrazuje před návratem do Maďarska, patřícího do sovětské zóny. Právě zajímavý odstup a věcnost přinášejí nečekaně emotivní obraz nelidské zvůle, bez obvyklých melodramatických prvků zato s jasným mravním vyzněním. Jedním z hrdinových problémů se stává otázka, jak se postavit k minulosti i k budoucnosti a jak se vyrovnat s těmi, kteří nikdy nemohou „sdílet nesdělitelné“. – Snímek s vynikajícím audiovizuálním řešením i s úctyhodným výkonem Marcella Nágyho je nejdražším maďarským filmem, i když jeho příběh je vlastně komorní...

Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2009/3