Čert nespí

Typický film padesátých   let. Lehká satira, aby se   zase moc neznelíbila   "nahoře", na   obvyklá témata např.   alkohol na pracovišti. Film   mě tedy nepobavil, při   druhé povídce jsem dokonce   začal být alergický na   jméno Kvasnička.

Ne že byl proti satiře, ale   tato komedie je jen pro otrlé   diváky, kteří sní   všechno, co se jim   předloží. K tomu, je to ve   slovenštině, která není   tolik srozumitelná a já jsem   více skřípal zubama, než   bych se bavil. Lasica a   Satinský možná, ale tohle   je moc. Režiséra Solana   znám jen z filmu Boxer a smrt   a ten je koukatelný, zbytek   je zbytečný...

Nevím, jestli se i ve své   době tímto snímkem   podařilo vytvořit satirický   a kritický film některých   nešvarů socialismu, ale   osobně si myslím, že   vznikla spíše dosti velká   slátanina.
Byl to   takový ten hodně opatrný   humor. Legrace se maxmálně   mohla dělat z úředníků.   Kladem filmu je herecké   obsazení, ale tím ty plusy   končí.

Snímek poskládaný ze tří   satirických povídek   literárního autora Petera   Karvaša, který svou sbírku   povídek vydal v knize pod   společným názvem ´Čert   nespí´. od čehož je také   název snímku. Karvaš se   svými povídky kriticky   strefoval do nejrůznějších   buržoazních přežitků a to   jak ve veřejném, tak v tom   soukromém životě. Pokaždé   se zaměřil na určitou   vzniklou problematiku, kterou   bylo potřeba politicky   vyřešit, a vždy to pojal   právě oním satiristickým   důvtipem. Stejně jsou   stavěny i povídky   zfilmované, které jako celek   pro jednoznačný povídkový   film propojuje filmová   schvalovací komise, která   výsledné zfilmované   povídky shlédne, okomentuje   a pojme s patřičnými   výhradami a návrhy změn.   Takže vše má svou jednotnou   šablonu a to v zájmu   patřičností vládnoucí   strany své doby. Humor   především konverzační a   vždy cílen k politickým   nepatřičnostem. Obhajoba   práva na soukromý smutek,   kritika propagandistických   lží zveřejňovaných v   novinách a kritika   alkoholismu na pracovišti.   Ono, když se na to podíváme   s odstupem doby vzniku a   režimu, v podstatě se na   těch povídkách v jádru   věci na dnešní dobu zase   až tak moc nezměnilo. V   charakteru postav, ze kterých   se dělá legrace, by se i   dnes mohl leckdo poznat.   Jasně, povídky jsou   vytvořeny v rámci podpory   dobové politické situace,   ale to nic nemění na stavu   věci. Skutečně to stačí   jen mírně upravit v   zohlednění na dnešní dobu   a hotovo.   Společensko-politická satira   z 50. let především   ukazující, že se na   koncepci satiry po léta nic   nezměnilo.