Bezdětná

Bezdětná
Eva Hallerová(Nataša   Gollová) se provdá za   továrníka Hrona(Otomar   Korbelář). Nemohou mít   spolu tolik očekávané   děti, ale Eva má jedno   velké tajemství......

Není důvod ke studu
Snímek Bezdětná lze   zřejmě právem řadit do   kategorie   "cajdáček",   přesto si nemyslím, že je   špatný, ač je pravdou, že   k jeho sledování jsem   "dozrála" až po   čase. Má sice prostinký   děj a typický sladký   "hepík", přesto   bych jej rozhodně   nezatracovala. Herectví   Nataši Gollové je zde   poněkud nezvyklé - není to   ten rozesmátý   "diblík", ale   vážná mladá dáma,   poznamenaná zradou své   první lásky a navzdory   bolestným okolnostem   narození dcerky ji velmi   miluje celým svým srdcem.   Odmítá se zprvu podvolit   přání rodičů a provdat se   za laskavého ředitele Hrona,   neboť nechce jejich   manželství poznamenat lží.   Současně však odmítne i   variantu, aby její rodiče   žili v bídě, proto nabídku   na záchranu rodinné firmy   sňatkem s ušlechtilým   Hronem přijímá...

Láska dcery k   rodičům, láska matky k   dítěti - to jsou dvě   hlavní hodnoty tohoto   snímku, který navzdory   červené knihovně   přináší i určité   morální poselství. Spoustě   současníků chybí smysl pro   zodpovědnost, úcta k   rodině, umění   sebepřiznání si vlastního   selhání...Nataša Gollová   se rozhodně neměla důvod za   tento snímek stydět -   dokázala, že navzdory svému   mládí a dívčímu vzhledu i   poměrně malým hereckým   zkušenostem uměla zahrát   vážnou roli, tolik   diametrálně odlišné od   pozdějších rozpustilých Ev   tropících hlouposti či   vymýšlejících si Pold   Krušinových.

Dojemný je samotný   závěr filmu, kdy Ivan Hron v   podání šarmantního O.   Korbeláře přijímá dítě   své manželky za své.   Roztomilou holčičku hrála   velmi přirozeně Alenka   Pospíšilová, o níž se   žádných bližších zpráv   o jejím osudu poté, co   ukončila svou dětskou a   dívčí kariéru koncem 40.   let, nepodařilo zjistit. Jako   velkého milovníka koček mě   bere za srdce scéna dívenky   tisknoucí se k bílému   koťátku, jehož si odváží   z venkovské hájovny za   maminkou do Prahy. Milý a   dojemný film, neprávem   zatracovaný a opomíjený   televizními obrazovkami,   naštěstí k jeho   připomenutí pomohla zlatá   studnice dat a tou je jistý   internetový server, díky   němuž mám možnost si   zapomínané černobílé   poklady připomínat.

Pozapomenuté melodrama s   afektovanými hereckými   výkony, kdy se drama   vyjadřovalo dlouhými   záběry kamery do tváří   herců, v jejichž obličeji   se zračila emoce. Nejlepší   herecký výkon podalo bílé   koťátko, které cestovalo s   dívenkou a pak to zalomilo na   stole v obýváku. To bylo   alespoň přirozené.

Děj je sice naprosto pitomý   a banální, ale zato je to   tak fantasticky natočeno, až   zrak přechází. Zvláště   se mi líbí detailní studie   tváří, v nichž se   dramaticky rozehrávají   poryvy rozervaných duší   romantických hrdin. Zlatá   filmová třicátá léta!   Takové krásné záběry už   později, např. v   následujícím desetiletí,   nejsou vídány a dnes už   teprve ne.

první hlavní role Nataši   Golové,ale v tomto filmu moc   nehraje jenom kouká do kamery   a skoro nemluví.Vypadá tady   njako nějaká éterická   bytost,která se může   každou chvíli   rozpadnout.Ostatní herci taky   nějak extra nehrají.Drobná   role Karly Oličové.Film jen   pro opravdové fandy Nataši   Golové.

Stud!
Snímek jsem bohužel   neviděl, jen je zajímavé,   že se za něj Nataša   Gollová na podzim života   doopravdy styděla!