...a pozdravuji vlaštovky

Období 2. světové války a   mladá dívka odsouzená   německým soudem k trestu   smrti za napomáhání   komunistickému odboji. Trest   bude vykonán za dva měsíce   a příběh poeticky sleduje   její poslední dny a   rekapitulaci jejího   dosavadního života. Snímek   plný flashbacků krapet mate   co že je vlastně hlavní   dějová linka, ale to je v   podstatě jen jedna jediná   vada na kráse. Tragický   příběh o děvčeti plného   života a usměvavé tváře,   které ji neopouštělo ani v   cele smrti. Málo se dnes už   ví, že Marie Kudeříková,   hrdinka tohoto snímku,   skutečně žila a tento film   byl natočen podle 32 dopisů,   které poslala z věznice.   Byla to však mladá   komunistka a tak z ní   komunistický režim udělal   doslova mučednici a tento   snímek, byť to ani tak   nevypadá, je jen další   formou propagandy. Ano,   propagačně-agitační   záměry tu patrné jsou, ale   to nemění nic na faktu, že   se jedná o mimořádné   dílo, na kterém si tvůrci   dali opravdu záležet.

Maruška Kudeříková se   dostává od chapadel gestapa   až do cely, kde čeká na   svou popravu, zde se jí   vrací vzpomínky zpět,   může přemýšlet, co měla   udělat, nebo co udělala   špatně. Magda Vašáryová   se s rolí poprala   obdivuhodně a lze jí věřit   každé gesto...

V polovině šedesátých let   jsem se dostal s mladými a   začínajícími autory do   Strážnice na soutěž   Strážnice Marušky   Kudeříkové. Prošel jsem si   Strážnici, poseděl pod   starými stromy. Beseda s   básníky Janem Skácelem,   Oldřichem Mikuláškem,   Zdeňkem Kriebelem, ale   především spoluobčany   Marušky Kudeříkové, to mne   připravilo nato, abych tento   film vnímal v poněkud   širších souvislostech a s   větší trpělivostí,   než-li jsou zvyklí dnešní   filmoví diváci. Myslím si,   že jde o film, který má   stále vypovídací i   uměleckou hodnotu. Rozhodně   větší, než-li dnešní   pseudopolitická filmová   dílka.

Dříve jeden z povinných   filmů při školní   návštěvě kina. Vše stojí   a leží na hereckém výkonu   Magdy Vašáryové, která   obstála na výbornou. V   kontextu doby, kterou film   popisuje a situaci ve které   se hrdinka nachází, si   dokážu představit, že   nějak takto se dle svých   zápisků chovala a všechna   čest všem, kteří v té   době projevili alespoň   nějakou odvahu. Z hlediska   filmového zpracování mi moc   nesedlo množství postav,   které jsem si nedokázala   zařadit.

Film,na který v televizních   archivech pomalu usedá   prach.Možná je to unylým   dějem,možná spíše silným   politickým podtextem,jenž z   filmu vyzařuje.Příběh   statečné Marušky-členky   komunistického odboje je sice   dojemný ale občas se do   děje potichu vkrádá   nuda.Snímek tak drží nad   vodou jen dobrý herecký   projev Magdy Vášáryové.To   je však v konečném   důsledku,přeci jen trochu   málo.

Film o lidském hrdinství.
Tenhle film je o dívce   čekající na popravu v cele   smrti. Film je to silný.   Netřeba dělat nějaký   rozbor jakým způsobem byl   film natočen a proč byl   natočen.
Zarazil mne   komentář jistého curila -   hanba! Komentář který   napsal je hrozný, pro něj   samotného je to smutná   vizitka. To je Čech ??? Z   hlediska vyššího principu   mravního by se měl zříci   svého českého občanství.   Tolik českých hrdinů   zahynulo v nacistických   vězeních... a pak si zde   člověk dočte takový   komentář od curila...
Tento film bych ohodnotil   8 body, ale z vyššího   principu mravního mu dám   bodů 10, jako protiváhu   hodnocení curila.

Čest padlým hrdinům!   Čest jejich památce!

Jsem na velkých rozpacích,   jak hodnotit tento film. Má   nepochybně myšlenku,   hovoří o statečnosti mladé   dívky, která dala v sázku   svůj život pro činnost v   odboji. Náhledy formou   jakési sondy do jejího nitra   v podobě vzpomínek v době,   kdy hlavní hrdinka čeká na   svou popravu, jsou zajímavě   vymyšlené, ale...vše je   natočeno poněkud chaotickým   způsobem, mnohá místa   působí hluše a i přes   závažnost tématu nedokáže   příběh vnést diváka do   děje. Magda Vašáryová   hraje nepochybně jako vždy   výborně, ale celková   koncepce snímku je velice   slabá. V hodnocení tedy   nakonec volím průměrnou   střední cestu...

Komunistická ideologie z   filmu vykukuje jako sláma ze   slamníku. Úlitba jinak   výborného Jaromila Jireše   normalizaci českého filmu v   sedmdesátých letech   minulého století. Slabý   scénář. Stoprocentně   kolaborující Čecháčci v   době okupace, po atentánu na   Heydricha plné Václavské   náměstí, údajně kolem   2OO.OOO lidí. Kam se hrabe   odborář Štech se svými   pochody k úřadu vlády a s   jejich píšťalkami. Je jich   tam 146...

Psychologický film. Hlavní   hrdinka čeká v cele smrti na   svůj konec. Svůj čas si   zaplňuje vzpomínkami na   minulost - na dětství i na   svůj podíl v odboji. Film   nepatří k těm příliš   často vysíláným, tedy   patří spíše k těm, které   nejsou vysílány takřka   vůbec. Třeba právě z toho   důvodu, že se politicky   nehodí. Jedním z mínusů   snímků je zvuková stopa,   kdy občas hrdinům nebylo   rozumět. To může být také   jedním z důsledků dlouhého   poléhávání kdesi v   archivu.

Dobrý film s Magdou   Vašáryovou v hlavní roli   dívky, která byla odsouzena   německým soudem za velezradu   k trestu smrti za 99 dní.   Téma vyrovnávání se se   smrtí trošku v odlehčené   podobě. Výborné byly   postavy spoluvězenkyň a   jejich příběhy. Nicméně   film se mi zdál zdlouhavý a   místy nudný.