11'09''01

Na základě originální myšlenky Alaina Briganda vznikl unikátní film 11´09´01 – pohled 11 filmařů na tragické události loňského roku v New Yorku, které zasáhly různým způsobem celý svět. Filmaři pocházející z různých koutů světa a kultur – Ken Loach (Velká Británie), Claude Lelouch (Francie), Danis Tanovič (Bosna a Hercegovina), Sean Penn (USA), Shohei Imamura (Japonsko), Amos Gitai (Izrael), Samira Makhmalbaf (Írán), Youssef Chahine (Egypt), Idrissa Ouedraogo (Burkina Faso), Mira Nair (India), Alejandro Iňárritu (Mexiko) – vytvořili každý svůj film o symbolické délce 11 minut, 9 vteřin a 1 záběr, za podmínek totální tvůrčí svobody a myšlenky vytvoření poselství o míru a toleranci mezi národy.

Na základě originální myšlenky Alaina Briganda vznikl unikátní film 11´09´01 – pohled 11 filmařů na tragické události loňského roku v New Yorku, které zasáhly různým způsobem celý svět. Filmaři pocházející z různých koutů světa a kultur – Ken Loach (Velká Británie), Claude Lelouch (Francie), Danis Tanovič (Bosna a Hercegovina), Sean Penn (USA), Shohei Imamura (Japonsko), Amos Gitai (Izrael), Samira Makhmalbaf (Írán), Youssef Chahine (Egypt), Idrissa Ouedraogo (Burkina Faso), Mira Nair (India), Alejandro Iňárritu (Mexiko) – vytvořili každý svůj film o symbolické délce 11 minut, 9 vteřin a 1 záběr, za podmínek totální tvůrčí svobody a myšlenky vytvoření poselství o míru a toleranci mezi národy.

Autor/Zdroj: /Kino AERO

Po šokujícím teroristickém útoku na Spojené státy z 11. září 2001, jehož tragickým symbolem se stala zkáza newyorského Světového obchodního centra (WTC), přišel francouzský filmař Alain Brigand s myšlenkou odpovědět na televizní obrazy zkázy, jež oběhly celý svět, filmovými obrazy, které by reflektovaly událost v širším kontextu a zároveň by vyjadřovaly subjektivní stanovisko významných umělců. Vyzval jedenáct režisérů z různých zemí a kontinentů, aby se připojili k projektu s jasným zadáním. Každá epizoda má být dlouhá jedenáct minut, devět vteřin a jedno filmové okénko. Samozřejmě musí být inspirována zmíněnými událostmi. Přitom je zaručena naprostá tvůrčí svoboda s podmínkou, že příběhy by měly vyjadřovat poselství míru a tolerance. Zároveň bylo rozhodnuto, že film s názvem 11'09”01 (připomínajícím datum i metráž) bude mít celosvětovou premiéru v den prvního výročí tragédie a že výtěžek bude věnován na humanitární účely. - Mezi tvůrci se objevují zkušení veteráni i autoři nastupující generace, kteří však už přesvědčili o svém talentu. Samira Makhmalbafová (dcera známého íránského filmaře Mohsena Makhmalbafa) natočila epizodu ze školy pro malé afghánské uprchlíky v Íránu a z pohledu dětských představitelů konfrontuje jejich život v bídě se světovými událostmi. Podobný přístup zvolil i africký režisér Idrissa Ouedraogo v humorné a didaktické povídce o chlapcích, kteří zahlédnou na tržišti města v Burkina Faso hledaného teroristu Usámu bin Ládina a chtějí se ho zmocnit, aby za vypsanou odměnu mohli nakoupit léky a učebnice. Veterán Claude Lelouch realizoval precizní etudu o odcizení a opětovném sblížení dvou milenců. Zručně přitom pracuje s nápadem ponechat zvuk v hladině, jak ji vnímá hluchoněmá protagonistka, žijící nedaleko místa tragédie. Egyptský režisér Youssef Chahine konstruuje svou povídku jako vášnivou polemiku s duchem amerického vojáka, který zahynul při atentátu v Libanonu a který se po 11. září režisérovi zjeví. Chahine obviňuje Spojené státy, že sklízejí jen zlo, jež samy zasévají. Podobným způsobem postupuje i Ken Loach, jenž nechává promlouvat chilského emigranta. Ten srovnává nečekané utrpení Američanů s utrpením Chilanů po pinochetovském převratu z 11. září 1973. Britský režisér pracuje zejména s dokumentárními záběry z období chilské krize. Zcela jinak používá dokumentů Mexičan Alejandro Inárritu v sugestivní minimalistické reflexi. Na pozadí černého plátna v dlouhých intervalech probleskují záběry, zachycující pád lidí ze zasažených mrakodrapů, a ve zvukové stopě míchá reportáže, záznamy z unesených letadel a z telefonátů umírajících lidí. Danis Tanović srovnává americkou tragédii s údělem žen z bosenské Srebrenice, které každý rok v den výročí masakru, tedy 11. září, připomínají světu tichou demonstrací své zavražděné příbuzné. Mira Nairová ve svém příspěvku zpracovává skutečnou událost, kdy byl pohřešovaný mladý americký muslim arabského původu hledaný jako terorista, přičemž až po půl roce byly identifikovány jeho ostatky v troskách WTC, kde mladík ihned po útoku zahynul jako dobrovolný záchranář. Podobně jako Tanović i Nairová ukazuje lidskou tragédii na ženském osudu, v tomto případě na údělu chlapcovy matky. Také izraelský tvůrce Amos Gitai konfrontuje dva světy: jeho povídka v reálném čase sleduje práci vojáků a záchranářů po teroristickém útoku v Tel-Avivu, do níž stále zasahuje ambiciózní televizní reportérka. Její snaha dostat se do přímého vysílání je však marná. Přednost dostane nesrovatelně větší teroristický útok ve vzdáleném New Yorku. Sean Penn realizoval propracovanou etudu, postavenou na detailu a na anekdotickém příběhu: starý osamělý muž, hovořící neustále ke své dávno zemřelé ženě, je oslněn prudkým světlem, jež do jeho tmavého bytu pronikne po zřícení obou mrakodrapů. Jeho štěstí je však záhy zničeno starcovým „prohlédnutím“, že milovaná bytost neexistuje. Nejdále se vzdálil tématu Shohei Imamura svým protiválečným symbolickým dílem, v němž se vrací až ke konci druhé světové války. – Jednotlivé epizody jsou odděleny obrazem mapy světa, na níž se vždy rozsvítí čas a místo, odkud pochází tvůrce následující povídky. Na kopiích je uveden český titul 11'09”01: 11. září (odpovídající původnímu názvu). Text úvodu zní: 11 režisérů z různých zemí a kultur, 11 pohledů na tragické události z 11.9.2001 v New Yorku, 11 subjektivních hledisek.
Tomáš Bartošek Filmový přehled 2002/10

Autor/Zdroj: Bartošek Tomáš/Filmový přehled