Obsah filmu Neopouštěj mě
Příběh se odehrává ve fiktivní historii, v níž v roce 1952 došlo k vědeckému průlomu v medicíně, díky kterému se střední délka života prodloužila na 100 let. Dívka jménem Kathy začíná vyprávět svůj životní příběh...
Kathy prožívá dětství a dospívání v internátní škole Hailsham, kde platí přísná pravidla, na jejichž dodržování dbá přísná ředitelka slečna Emily. Do školy občas přijede žena přezdívaná Madame, která si vyzvedává vybrané kresby od žáků školy. Kathy se během svého pobytu začne sbližovat se svým prostoduchým, ale dobrosrdečným spolužákem Tommym. Také často tráví čas se svou nejlepší kamarádkou Ruth, která ale Tommym opovrhuje....
Příběh se odehrává ve fiktivní historii, v níž v roce 1952 došlo k vědeckému průlomu v medicíně, díky kterému se střední délka života prodloužila na 100 let. Dívka jménem Kathy začíná vyprávět svůj životní příběh...
Kathy prožívá dětství a dospívání v internátní škole Hailsham, kde platí přísná pravidla, na jejichž dodržování dbá přísná ředitelka slečna Emily. Do školy občas přijede žena přezdívaná Madame, která si vyzvedává vybrané kresby od žáků školy. Kathy se během svého pobytu začne sbližovat se svým prostoduchým, ale dobrosrdečným spolužákem Tommym. Také často tráví čas se svou nejlepší kamarádkou Ruth, která ale Tommym opovrhuje. Do školy pak nastoupí nová vychovatelka Lucy, která neunese tíživou atmosféru a prozradí dětem, že jsou klony určené pro darování orgánů lidem zasaženým nějakou smrtelnou chorobou. Po zhruba třech dárcovstvích klony umírají. Po prozrazení tajemství je Lucy ze školy odejita...
Mezi Tommym a Ruth mezitím vznikne vztah, ačkoliv to vypadá, že Ruth do něj Tommyho donutila. Když se Kathy o jejich vztahu dozví, propadne smutku, avšak její přátelství s Tommym a Ruth vydrží až do období dospívání. Po několika letech jsou Kathy, Tommy a Ruth převezeni na farmu Cottages, v níž se setkávají s dalšími dospívajícími klony. Mezi Tommym a Kathy stále přetrvává nějaké pouto, on však zůstává ve vztahu s Ruth. Na farmě začnou kolovat zvěsti, že dvojice klonů, které jsou do sebe opravdu zamilované, mají nárok na odklad termínu svého prvního dárcovství orgánů. Kathy se rozhodne stát pečovatelkou. Pečovatelé jsou také klony, které se starají o ostatní klony při jejich dárcovství, pomáhají jim smířit se se ztrátou orgánů. Po nějaké době pečovatelé své práce zanechají a stanou se rovněž dárci...
Ruth a Tommy se během pobytu na Cottages rozejdou. Uplyne několik let a Kathy se při své pečovatelské práci v nemocnici setká s Ruth. Ta po dvou dárcovstvích není v moc dobrém stavu, přesto vysloví přání, že by chtěla s Kathy a Tommym, který za sebou má rovněž dvě dárcovství, ale jeho stav je výrazně lepší než její, vyrazit na společný výlet. Kathy vyhledá Tommyho a všichni si vyrazí na výlet na pobřeží. Tam se Ruth Tommymu i Kathy omluví, že celou dobu stála mezi nimi a v podstatě bránila jejich vztahu. Jako omluvu jim dá kontakt s adresou Madame, ženy, která jezdila do školy v Hailshamu a která údajně dokáže zařídit odklad dárcovství pro zamilované páry...
Zdroj: FTV Prima < Zobrazit méně
oficiální text distributora, zobrazit všechny obsahy (4)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 3 / 10
Přidáno: 15.7.2018
Snímek podle stejnojmenné knihy Kazua Ishigura na mě nezapůsobil. Téma je silné, depresivní, ale dějově bez akce a náboje, postavy se nevyvíjejí, stagnují na místě. Jak už bylo řečeno, film Ostrov je lépe zpracovaný a prakticky se stejným poselstvím.
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 13.7.2018
Kdyby stačilo napsat jedno slovo, bylo by to slovo DĚSIVÉ. Myslím, že jsem chvílemi nedýchala a neměla bych asi odvahu si tento zážitek zopakovat, přestože jde o jedinečný film.
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 6.12.2015
Dobré, ale..
něco mi tam chybělo. Asi, jak uz tu někdo napsal, pud sebezáchovy. Film Ostrov se mi líbil více. Herce nehodnotím, film mě moc nedržel v napětí, ale je to tím, že mám rád více akce a efektů.
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 2.1.2015
Moc silný příběh, ale když už vymysleli klonování lidí kvůli orgánům, měli si ty klony upravit nějak, aby neměly žádné pocity nebo emoce. A odevzdanost hlavních hrdinů je taková celkem až nereálná. Lidi chtějí žít.
Reklama
Hodnocení: 2 / 10
Přidáno: 22.10.2014
A kde je kurva pud sebezáchovy
Bylo mi řečeno, že tenhle film je nejsmutnějsí ever. A je to asi pravda, ale trochu jinak než jsem si myslel. S myšlenkou pěstování lidí sem viděl už film Ostrov a byl mnohonásobně lepší, promyšlenejší a přesto, že byl zasazen do budoucnosti i realnejší. Asi nejvíce mě zaraží odevzdanost hlavních "hrdinů". Sakra vždyť se mohli kdykoliv pokusit o útěk nebo mohli aspoň ukoncit život společně a to třeba tak, že to v autě naperou do tý nemocnice a vezmou sebou pár těch bezcitnejch lidí, co tohle zdravotnictví schvalujou. Proč má umírat mladej kluk a holka kvůli velice starýmý člověku:Aby se "dožil" 100 let. Asi sem hold nepochopil o čem tenhle snímek měl být ale mě to připadalo, že je o lidskej kuřatek, který čekaj na porážku. Ale to je špatný přirovnání, protože kuře umře rovnou bez trápení a neví o tom. Ti chudáci o tom věděli a ještě jim ty orgány brali postupně.
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 23.3.2013
NEOPOUŠTĚJ MĚ
Zvláštní snímek o novodobé společnosti, která vytvořila svět bez zákeřných chorob, svět kde se uzdravují těžce nemocní, kde se prodlužují životy vyvolených. Na druhé straně stojí skupina lidí, kteří byli vybráni a dopředu odsouzeni do rolí dárců orgánů. Film vyloženě hraje na city, vypráví o morálce společnosti, která se snaží uzdravovat nemocné za každou cenu, na úkor jiných lidí, a ještě z toho vlastně činí záslužný čin. Dětem, lidem bez domova a bez rodiny dala možnost, aby byli užiteční ve prospěch jiných. Dostalo se jim hmotného zabezpečení, společnost si dala tolik práce s jejich vzděláním a výchovou, vštípila jim, že mají důležitý životní cíl, že mají pro co žít a naučila je, jak prožít svůj kratičký život.
Hlavní postavy žijí v úplné izolaci od vnějšího světa a tak se v něm ani neumějí chovat a orientovat. V podstatě nemají jinou možnost než přijmout úkol, který jim byl vybrán. Když v sobě objeví citový život, ani je nenapadne pokusit se o změnu svého osudu, o vzpouru, ale usilují pouze o odložení svého údělu, nikoli o jeho zrušení. A když se dozvědí, že odklad není možný, lehce se smíří s vysvětlením dvou žen a klidně odejdou dál plnit své životní poslání. Naplnit hlavní smysl svého života svou smrtí.
Smíření dárců se svým osudem přitom působí velmi nepřirozeným dojmem. Dárci neskutečně odevzdaně přistupují na svůj úděl a útrpně čekají na dokončení svého úkolu. Čekají, až se jejich čas naplní a oni budou pozváni, aby darovali své orgány. Jak jsou uvědomělí! Proti svému osudu nikdo neprotestuje, nikdo se nevzepře. To zcela popírá základní vrozený pud sebezáchovy, který velí všem živým bytostem bojovat o život. Stejně tak je popřena vrozená lidská touha objevovat a zkoumat všechno nové a nepoznané a učit se novým věcem i bojovat za právo na lásku, o kterou tolik usilovali. Nikoho z hlavních postav ani nenapadne pokusit se svůj osud změnit.
Film má silný emocionální náboj, působí jako vyložené citové vydírání diváků, jenže někdy toho je přespříliš a vyvolá to téměř opačný účinek. Z našeho pohledu naprosto nenormální chování postav mi nedovoluje vcítit se do jejich příběhů. Zůstávám odtažitá od toho neskutečně umělého světa plného nesamostatných loutek, který je možná kritikou morální prázdnoty budoucí společnosti, evokuje zamyšlení nad lidskostí, osudem, smyslem existence, vědomí vlastní smrtelnosti, zodpovědnosti za svůj život a touze po jeho smysluplném prožití, ale zároveň je tak prázdný, bez radosti ze života, bez živočišné touhy po dobrodružství a odhalování krás světa, kterých je všude kolem tolik…
Atmosféra snímku a všudypřítomná deprese byla takřka hmatatelná, ale natolik účelová a umělá, že mne přes veškerou snahu nechala k problémům dárců orgánů natolik chladnou, že mohu jen ocenit řemeslnou zručnost tvůrců filmu, ale jakkoliv se snažili vyburcovat mé city, nepovedlo se. S hračkami jsem soucítila kdysi dávno, když jsem byla ještě hodně malá…
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 12.2.2013
Za odevzdanost bez boje, neosvětlení příčin i následků a věčně trpitelský výraz Carey Mulligan nemohu dát víc než 40%, i když bych si za zvláštní kouzlo přála dát hvězd šest :-(. NEJSILNĚJŠÍ SCÉNY: Promluva opatrovnice k dětem, proč jsou vlastně na tomto světě a vyslovení ředitelky Hailshamu o smyslu Galerie.
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 20.1.2013
Duši má ten co si přeje žít a ti lidé si přáli žít. Hlavní fakta proč jsem si film přál zhlédnout byla za 1. Upoutal mě název filmu, za 2.plakát. Myslím si, že daleko větší drama se odehrává zde ve filmu než v knize od spisovatele Kazua Ishigura. Podle filmu jsem si odvodil, že kniha zřejmě nevypráví pouze o životě lidí a milostném trojúhelníku, kteří jsou předurčeni k dárcovství, ale vypráví i život nás všech a obsahuje zřejmě hromadu otázek, které si člověk klade. Příběh filmu je totiž hned dán a není moc obsáhlý, čili by čtenáře nijak zvlášť neoslnil. Jsem si jist, že kniha bude jedna velká myšlenka s otázky, které si budeme zodpovídat a kniha nás povede především k zamyšlení než k dramatickému konci. Jsem zvědavý a knihu si pořídím.
Reklama
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 16.5.2012
Deprese,samota,smrt
Tak tenhle snímek se mi dostal pod kůži, aniž bych chtěl. Celou dobu jsem měl staženej žaludek a slzy na krajíčku(a to nejsem žádná měkota). To bylo strašně smutný, od začátku až do konce. Zvláštní kombinace, milostný příběh + klonovaní lidí a celé tak pochmurně natočené. Herci výborní, hlavně Carey Mulligan začínám ji mít čím dál raději. Ten její kukuč vypadá jak utrápený štěnátko. Určitě zajímavej film který stojí za zhlédnutí.Dávám 80%...
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 1.8.2011
takový život hlavní hrdince nezávidím
nemám ráda Carey Mulligan, mám ráda Keiru Knightley. Je ale pravda, že Carey nastoupila na místo Keiry, která se v poslední době z plátna téměř ztratila, nicméně ji nikdo nenahradí - ani malá hvězdička s psíma očima, proslavená především výhružkama se sebevraždou a vzniklou anorexií po rozchodu s Shiou LaBeouf... Film z šedesátých let - no dobrá, spořádaný řád francouzskoanglického stylu, nepříjemná ředitelka, osamocené děti... připomínalo mi to starou francouzskou animovanou pohádku o sirotcích, spících na kovových postelích s křížem na zdi, vychovávaní jeptiškama... dokonce jsem si vzpomněla na horor "Sirotčinec"... a kdyby se tento film proměnil také na jeden velký horor, stál by za to, ale prostě prvních 30 minut absolutně zbytečných, daly se sehrát do minut 5, zpomalený děj, ale krásná prostota a venkov. Hudba se zdála povědomá hudbě z filmu "Vévodkyně" - a už vím proč, takže hudbu na tomto filmu vyzdvihnu - Rachel Portman, Keiru, která je všude jedinečná a jinak mi film přišel ponurý, dlouhý a bezpředmětný, prázdný jako "Škola života", kde Carey také "excelovala". A dále body snad jen za to, že lituji hlavní hrdinku, že po dlouhou dobu asi do třiceti let, nepoznala fyzickou lásku a hezké bylo téměř "celoživotní" přátelství, které si je k sobě zase našlo, ačkoli zde hrála hlavní roli samota a smrt. A jinak jsem vlastně ani nepochopila - o co zde vůbec šlo :D
10 filmů, které komentovali někteří uživatelé co tento film