Zřejmě se jedná o českou   verzi finského seriálu Syke,   kterou v roce 2018 natočila   také slovenská Markíza.   Vypadá to, že česká verze   je stejně unuděná   patetická a blbá jako ta   slovenská. Možná by bylo   lepší rovnou koupit finský   originál a nadabovat.

Mám rád Pavla Řezníčka.   Žádné hlubokomyslné   poselství jsem nečekal a   proto jsem se bavil. Dávám   slušných 7.

2016
Hloupý film o hloupých   lidech. Jejich sebestřednost   a egoismus neomlouvá ani   poněkud zastydlá puberta.

Příjemný dětský muzikál,   na který se klidně podívám   opakovaně.
Pohádkový   příběh zasazený do   socialistických realit nemá   chybu.

Příjemná komedie s velmi   slušným obsazením. Bavil   jsem se skoro celý film.   Možná po umělecké stránce   se chybičky najdou, ale svůj   účel film plní. Hodnotím   vysoko.

třetí
Třetí serii chápu jako   ukázku nekompetentní   kanadské provinční
policie. Totální   ignorace důkazů,   přehlížení a   nedodržování   elementárních postupů   policie / vrah si denně   prohlíží fotky v ukradeném   mobilu/ a povrchně   vystavěný příběh   pychopatické ženy je   ztrátou času. Čtvrtou serii   vynechám.

Tahle slovenskými herci   oplývající pohádka je   pokračováním období, kdy   si pletu ČT s Čst. Nuda.Ani   paní Janžurová tomu   nepomohla.

Asi mám slabost pro   anglické krimi. Podle mne   profesionálně odvedená   práce bez slabších   momentů. Od první do zatím   poslední šesté řady jsem   se vydržel dívat se   zaujetím.

sice to neni dokument - ale vypravejte TO lidem
někdejší šéf   středočeského úřadu   vyšetřování a nyní   advokát Josef Doucha -   Právě Douchovi podřízení   nakonec obvinili a dovedli až   k odsouzení pachatele   takzvaných orlických vražd,   o nichž pojednávají díly   seriálu Devadesátky. On jako   šéf vyšetřovačky byl   navíc i u toho, když   ostravští báňští   záchranáři objevili v   červenci 1995 na dně   orlické přehrady první sud   s jednou z obětí orlických   vrahů.
„Z reality   těch případů je sebraná   kostra, kterou napsal život,   a sama o sobě je velice   zajímavá. A na ni autoři   nabalili svůj pohled, své   příběhy tak, aby to bylo   pro diváky zajímavé. Nemám   s tím problém, ani se   spoustou těch nepřesností,   které tam jsou,“..
Nikdy se s mafií   nespustil
Chápe, že   autoři seriálu v čele se   scenáristou a někdejším   šéfem pražské mordparty   Josefem Marešem mají právo   na jakousi uměleckou licenci,   kterou podle něj poměrně   dost použili. „Například   při vykreslování   jednotlivých charakterů   těch osob. Protože znám oba   detektivy, kteří všechno   objasnili, tak vím, že jsou   tady vykresleni poněkud   nepřesně,“ řekl.

„Především   bych se ohradil proti tomu,   že jeden z těch detektivů v   určité fázi začal   spolupracovat s ruskojazyčnou   mafií. To prostě nepřipadá   v úvahu. Ti kluci byli   perfektní policisté do   poslední chvíle, co   sloužili,“ narážel Doucha   na seriálovou postavu   detektiva Františka Tůmy,   jehož předobrazem byl   policista Havlovič.
Stejně tak podle něj   jsou zavádějící v jednom   díle Devadesátek například   pokusy o vtipy v souvislosti s   údajným špatným a pomalým   řízením auta detektivem   Plíškem, ve skutečnosti   Janem Štočkem. To zarazilo i   Právem osloveného   někdejšího člena   mordparty.

„Dělají tam z něj   úplně zbytečně blbce,   stejně tak z těch   báňských záchranářů, s   jedním z nich se měl v tom   seriálu dokonce poprat. Není   to pravda. Navíc ti   záchranáři jsou tam   popsáni jako nějací   omšelí starší pánové,   ale ve skutečnosti šlo o   mladé chytré kluky ve věku   od pětadvaceti do   pětatřiceti let, s kterými   policie skvěle vycházela,“   řekl někdejší   policista.

Hloubku neřešili
Ten rovněž odmítl   seriálovou verzi o   problémech pražských   detektivů sehnat na výlov   sudů s oběťmi orlických   vrahů potápěče, kteří   zvládnou hloubku větší   než třicet metrů.

„Takový   problém se tam tehdy   neřešil. Ostravští   záchranáři měli prostě   nejlepší vybavení a dost   lidí na to, aby policii s   těmi sudy pomohli,“ podotkl   někdejší detektiv.

„Je tam hodně   umělecké licence, ale   diváka to nezajímá,   protože není ten seriál   chápán jako hraný dokument.   Faktem je, že tam   používají různé zkratky,   dávají dohromady kauzy,   které spolu ani zdánlivě   nesouvisely. Je to ale   koukatelné, má to náboj,   napětí, pro diváka je to   příznivé. Osobně mě však   zarazilo, že tam jsou přímo   jmenovaní pachatelé,   podezřelí a svědci,“   podotkl Doucha.

A s úsměvem bere podle   svých slov i to, jak autoři   vykreslili jeho samotného v   podobě seriálové postavy   šéfa středočeských   vyšetřovatelů Otakara   Duchoně. Má prý pochopení   pro scenáristu, který si ho   zřejmě vykreslil tímto   způsobem.

„S   autorem scénáře Marešem   jsem se ale prakticky vůbec   neznal. Viděl jsem ho jen   jednou na tom pontonu s jeho   tehdejším šéfem Jiřím   Markovičem. A ne, nejsem   vůbec uražen, jak mě tam   popsal,“ poznamenal   Doucha.

Mareš   nehrál žádnou roli
Mareš sám se stal   předobrazem seriálové   postavy mladého   vyšetřovatele Tomáše   Kozáka, který se podle děje   výrazně podílel na   objasnění orlických vražd   a z jeho hlavy prý vyšel   nápad pátrat po sudech v   přehradě.
Podle   Právem osloveného bývalého   detektiva ale Mareš alias   Kozák nehrál v případu   orlických vrahů takřka   žádnou roli a podnět hledat   sudy v přehradě prý   přišel odjinud v rámci   pražské policie.

Také Doucha prý Mareše   zaregistroval snad jednou či   dvakrát jen jako doprovod   Markoviče. Jako pražský   vyšetřovatel neměl Mareš   podle Douchy v případu   žádnou roli.

„Byl jsem tam“
„Tam se ještě žádné   vyšetřovací úkony   nedělaly. Teprve až se   vytáhl sud a bylo jasné, že   se začne stíhat ta skupina   kolem hlavního organizátora   vražd Karla Kopáče, tak se   dohodlo, že to budou stíhat   vyšetřovatelé ze   Středočeského kraje, a   nikoli z Prahy, která tam   tedy po vyšetřovací linii   nedělala nic,“ upozornil   Doucha.
Doplnil, že po   operativní stránce udělali   veškerou práci, která vedla   k objasnění případu,   pražští detektivové   Štoček a Havlovič, tu   vyšetřovací už pak vedli   Douchovi podřízení.   „Vzali to naprosto v   pohodě, že jsme to převzali   my. Měli jsme výborné   vztahy. Jejich práce jsem si   nesmírně vážil,“   vyzdvihl oba detektivy   Doucha.

Jeho   samotného v seriálu autoři   pojmenovali jako plukovníka   Duchoně a popsali jako   šéfa, který jen z dálky z   auta s cigaretou v puse   dohlížel bez většího   zájmu na pátrání po   sudech.

„Zase   je to veliká licence. Takhle   to samozřejmě nebylo.   Všichni jsme čekali, co se   stane a zda se podaří aspoň   nějaký sud z toho dna   dostat, protože na tom   záviselo, jestli ta kauza   bude, či nebude pokračovat   dál. Dokud nebyl přímý   důkaz, tak to všechno mohly   být jen pohádky   podsvětí,“ poznamenal   Doucha.

Odmítl, že by seděl jen   v autě, byl podle svých slov   opakovaně na pontonu na   přehradě, z kterého se   spouštěli potápěči a na   který se pak vytahovaly   sudy.
„Velice dobře   si pamatuji na první z nich.   Tehdy jsem na pontonu byl s   Markovičem a po vytažení   prvního sudu jsme se dohodli,   že to vyšetřování povede   naše středočeská   vyšetřovačka, a nikoli   Praha,“ přiblížil Doucha   s tím, že o tehdejší   domluvě koluje i jedna   vtipná historka.

Kauza prodaná za flašku   rumu
„Šíří ji   můj přítel Markovič,   který říká, že mi tu   kauzu prodal za flašku rumu,   kterou pak nakonec ze mě i   vytáhl. Ale faktem bylo to,   že já jako Středočech jsem   měl volné kapacity na tu   kauzu, Markovič jako Pražák   byl zavalen násilnou   kriminalitou. On uvítal, že   si případ vezme   Středočeský kraj a že jeho   lidem se uvolní ruce na jiné   kauzy,“ nastínil Doucha.

On a jeho lidé   prý tedy nakonec hráli v   případu aktivní,   vyšetřovací roli. Přesto   se v seriálu objeví   opakovaně kritika na adresu   právě středočeských   kriminalistů v tom smyslu,   že v minulosti podcenili   prověřování zmizení   jedné z obětí orlických   vrahů, podnikatele Aleše   Katovského, jehož případ   původně řešili.
Dokonce prý Duchoňovi   (Douchovi) lidé nevyslechli   nějakého důležitého   svědka.

Nic   jsme nepodcenili
„Považuji to za   určitý projev nekolegiality   ze strany někoho, kdo si   chtěl s tou středočeskou   vyšetřovačkou vyřídit   účty. Ale netrápí mě   to,“ komentoval to   Doucha.

„Skutečně jsme ale   tehdy to zmizení Katovského   neobjasnili, podařilo se to   až pražským kolegům v   souvislosti s orlickými   vraždami, to všechna čest.   V žádném případě jsme my   ale nic nepodcenili,   nevynechali,“ bránil své   někdejší podřízené   Doucha.

V   seriálu se také objevila   informace, že pražské   detektivy přivedl jako první   na stopu orlických vrahů   Petr Chodounský, který byl   později jako člen této   skupiny dokonce pravomocně   odsouzen ke čtrnácti letům   vězení za podvody, nikoli za   vraždy.
Také mě to   malinko zarazilo. Vím, že   Chodounský pak byl opakovaně   vytěžován operativou a   vymlouval se na to, že o   těch činech sice věděl,   ale že je nehlásil, protože   měl strach o život. Ale   myslím si, že je to spíš   zase licence než   skutečnost,“ míní   Doucha.

Bál se   o život, a tak mluvil
A v podobném duchu   hovořil i bývalý detektiv   pražské mordparty.   Chodounský podle něj sice   přispěl následně svou   výpovědí k odsouzení   hlavních aktérů kauzy, tedy   Kopáče, vykonavatele vražd   Ludvíka Černého a také   Vladimíra Kuny, ale od něj   prý prvotní a ucelené   informace nepřišly.
Ty se nejprve objevily z   podsvětí na severu Čech,   kde měl své osobní vazby   Černý. Toho policie navíc   podezřívala, že zastřelil   v centru Liberce 1. června   1993 opět samopalem   Škorpión kosovského   Albánce zvaného Frenkie. Z   této vraždy ale nebyl nikdy   Černý obžalován.
Kdo ale s policisty mluvil   o pachatelích a možných   obětech jako jeden z   prvních, byl podle bývalého   kriminalisty Lumír Werner,   majitel posilovny, kam mimo   jiné chodili Kopáč s   Černým, ale i jejich   pozdější oběť Katovský.   V seriálu to je právě   Werner, který Chodounského   přivedl za policisty, aby jim   o vraždách i sudech v   Orlíku řekl.

„Ve skutečnosti ale   mluvil nejdřív sám Werner,   protože se taky bál o život   a že je na něj   objednávka,“ sdělil Právu   bývalý detektiv.

Pro mne je česká verze   lepší než původní   anglická. I když obě   vypráví téměř shodné   příběhy venkovského   doktora, je česká verze   mnohem opravdovější. I   volba protagonistů byla   myslím celkem štastná.Na   další pokračování se   těším.

Mám rád tenhle typ   anglického humoru a považuji   seriál za velmi dobrý. Dnes   jsem si pustil čtvrtou řadu   a děs a hrůza. Český   dabing na úrovni Studio Zero.   Kde je pan Hromada?

Další počin   Československé televize s   povinou kapkou slovenského   šovinismu. Trochu se divím,   že majitel licence dal   souhlas ke zneužití značky   Doktor Martin. Ubohý   scénář a ještě horší   zpracování. Výkony herců   bych přirovnal až na   vyjímky k amaterům. Co   ještě můžeme od   Československé televize   čekat. Bude ještě větší   dno? Dal bych nulu.

trochu málo
Pár zajímavých pohledů na   Bratislavu je přece jen málo   na seriál. Parodie a obdobné   zahraniční seriály. Tohle   fakt nemusím.

Slabý scénář, velmi slabá   režie. Po téměř roce   neustálých repríz na ČT1,   konečně premiérový   seriál. A obrovské   zklamání
po první   části.

Velmi,ale opravdu velmi   jednoduchý příběh bez   invence postavený na jednom   herci. Hodnotím první díl,   takže doufám, že se to   zlepší. Další z   nekonečné řady   nepovedených ćesko   slovenských koprodukcí.   První díl hodnotím dvojkou   s nadějí na lepší   pokračování.

třetí řada je totální   kravina. Obrázek Česka v   americkém seriálu je ubohost   sama. Víc už kvalita   zejména scénáře klesnout   nemůže.Kdyby se aspon   naučili vyslovit jedno   jméno, ale jsou to přece   američani.

komedie
Komedie jen pro zasmání mi   vůbec nevadí. První půlka   celkem slušná. Pak přišla   naprosto zbytečná americká   bitva šlehačkovými dorty.   Už jen chyběla někde v rohu   vlající americká, pardon   česká vlajka. Konec bez   nápadu. Jen jsem si znovu   potvrdil, že v každém   českém filmu musí   bezpodmínečně někdo mluvit   slovensky. Holt českých   herců je furt nedostatek.

Za což nemohou letní kulisy místo minulých závějí,
Ještě před dvěma lety   mohla štědrovečerní   premiérová pohádka Jak si   nevzít princeznu působit   originálně. Ale po   Hodinářově učni a zejména   po Princezně zakleté v čase   ztratila nárok.

Prvek sudiček a   cestování časovými   rovinami se zkrátka opakuje   stejně jako šablona   hodinových ručiček nebo   předpokládané prozření a   polepšení protivné   nevěsty, přičemž jako   sci-fi i jako komedie se   Princezna zakletá v čase,   která už chystá   pokračování, prostě   povedla lépe.

Také motiv Kukaček   zrovna nevoní novotou a   klasické „co se   škádlivá, to se rádo   mívá“, jak do omrzení   opakují matky královských   snoubenců, novinka pouze   posunula k úsloví Spolu   kradli, spolu visí, neboť s   lehce kostrbatým odbojem   dovede hrdiny až před kata;   tak trochu Černý   tulipán.

Cestování časem   vyrábějící alternativní   osudy má tu výhodu, že se   může stát prakticky cokoli,   ovšem i nevýhodu, že to   musí dávat smysl. Takže   běda, začne-li se divák   ptát, proč vševědoucí   sudičky netušily, co se   strhne, a proč tvůrci   nenašli jiné řešení než   omluvné zjihnutí   ústředního padoucha.

Nicméně   dobrácká Naďa   Konvalinková, zmatkářská   Iva Janžurová a komisní   Daniela Kolářová daly svým   věštkyním alespoň trochu   humoru, jehož další várku   zařídí milý nápad s   únosem sebe sama v podobě   miminka – „asi potřebuju   přebalit“ nebo bizarní   vladařský exil.

Díky třístranné   koprodukci Česka, Slovenska a   Německa si novinka mohla   dovolit slušnou dávku akce,   byť za ni platí daň v   podobě zahraničních herců   – třeba Sonsee Neu v roli   královny je vyloženě   sošná – a také triků,   jakkoli brány mezi časovými   rovinami se od západních   fantasy moc neliší.

Loňská   štědrovečerní pohádka O   vánoční hvězdě měla   více jedinečnosti,   tajemství, magie i poezie,   kdežto letošní Jak si   nevzít princeznu vsadila   spíše na racionální   šarádu než na emotivní   kouzlo. Za což nemohou letní   kulisy místo minulých   závějí, nýbrž pouze   scénář.

Ale   vznikly už i slabší.

Další letošní sváteční   pohádka mi přišla trochu   "východní". Při   závěrečném tanečku jsem   si notoval Váňo, Váňo,   Ivane. Filip Cíl odvedl   slušný výkon, proto   hodnotím čtyřkou.

bohužel nelze přidělit záporné body
Že by to byl vrchol   československé nostalgie v   české a snad i slovenské   televizi? Vydržel jsem u   téhle pohádky asi 15   minut.
Výkony herců i   neherců nelze hodnotit.   Hodnotit pana Gotta?
Je   škoda, že pomalu, ale   jistě, tenhle velký umělec   zašlapává svůj přínos   české kultuře v poslední   době v nevydařených   návratech. I vědět, kdy je   třeba ukončit svou kariéru,   je zdá se velké umění. Ale   vrátím se ještě k česko   slovenské spolupráci. Tady   asi taky už platí že,   všeho moc škodí.

krásný film
Znovu jsem se podíval na   tenhle film, který je pro mne   spojen se zimou.Jemný   příběh v krásné   přírodě.Nádherná Hapkova   hudba a přirozené výkony   dětských herců. Myslím,   že trochu nostalgie k pěkné   zimné atmosféře patří.   Dávám 10.

To byla trapná pohádka.   Nudný příběh. Opět pan   Prachař, který je podle mne   druhořadý herec, jen o   trošku lepší než nudný   pan Sokol. Nevýrazný,   ukřivděný pán   hor.Slovenský režiser,   který říká, že nezná   české pohádky. Kvalitu   pohádky nezachránily ani   pěkné záběry přírody a   exteriérů. Hrádek u   Nechanic, Doudleby a Sovinec   byly tak jedinými klady   tohoto dílka.

Další z řady nekonečných   česko slovenských   zbytečných   "koprodukcí". Pro   mě bez režijní jiskry. Sice   jsem vydržel skoro do konce,   tak proto ode mne je to   dvojka.

Jemná pohádka s nevtíravým   humorem, plejádou dobrých   herců a výborným Jiřím   Strachem. S chutí jsem se   dnes podíval znovu.

technicky dobrý
Technicky dobře provedeno.   Jinak klasicky tendenční   neomarxistický námět.   Nemravní politici a   podnikatelé a neúplatný   charakterní novinář. Jenže   ten existuje tak leda v   pohádkách. Další z řady   tématicky podobných   seriálů. Za mě za   provedení 7, za námět 1.   Výsledná 4.

Jen doufám, že vykreslení   vyšetřovatelů je určitá   nadsázka. Jinak pán Bůh s   námi a zlé pryč.   Bezdůvodné tykání,   vyhrožování vazbou bez   relevantních   důvodů,neoprávněné   vniknutí, zastrašování   při výslechu a další a   další postupy rozhodně   nepatří do právního   státu. Proro je asi lepší   se podívat na britské nebo   severské detektivky, které   napětím do poslení chvíle   udrží u obrazovky, ale   přesto policie postupuje s   nejvyšší korektností.

tenhle
Tenhle film mě dostal.   Syrový lidský příběh.   Před výkonem obou herců   smekám. Takže ode mne   deset.......

Mnohokrát zpracovaný námět   byl ve filmu celkem   realisticky vykreslen. Možná   mi chybělo něco navíc. Dal   bych průměr, tedy 5, ale   výkon Jindry Skokana za 10.   Výsledná 7.

dávám
Dávám desítku ani ne tak za   režii, ale slušně   zpracovaný scénář. A v   neposlední řadě za   vynikající výkon pana   Svehlíka
i jeho   vietnamského kolegy. Dílko   mě celkem zahřálo u srdce.

asi
Asi nejhorší seriál všech   dob. Pravda je, že jsem tu   hrůzu vydržel jen 15 dílů.   Nezapomenutelný zážitek.