FDb.cz - filmová databáze

Poprvé kdy mě u Kubricka   přepadla absolutní   nerozhodnost jak tento film   vlastně ohodnotit. Razantní a   těžkotonážní záležitost, která   svou nekonečnou zdlouhavostí   dokáže znudit nejednoho   filmového nadšence, a když   připočtu nejasný a prapodivný   závěr začne vycházet hodně   rozporuplný výsledek. Důmyslný   divák si musí v hlavě srovnat,   na co se vlastně koukal a brát   v potaz všechna pro a proti   filmu. 2001: Vesmírná odysea   není jednoduchý film a pro   "běžného" diváka je   takřka nekoukatelný, už pro   zmiňovanou zdlouhavost jež   sama o sobě půl publika odradí   - bohužel. Nabízí se tedy   otázka, zda má vůbec cenu   dávat pěti hvězdičkové   hodnocení... já myslím, že   určitě, už proto jak film po   technické stránce předběhl   dobu alespoň o dvacet let   dopředu a pro ohromnou duši,   kterou uvnitř sebe skrývá.

Parodie Leslieho Nielsena mně   vždycky upřímně rozesmáli -   mám na mysli zejména série   Bláznivých střel. U Vesmírné   prdy se jedná už o pouhé   opakování se dobře fungujících   vtipů ze zmiňované Bláznivé   střeli, a ještě k tomu vsazené   do tak imbecilního scénáře   (svého žánru), že logika a   pointa humoru tu upadá hluboko   na dno trapnosti.

Romantická komedie bez velkých   nároků jak na sebe tak na   diváka. Dobrý scénáristův   nápad je hojně využit, i když   ne všechen jeho potenciál,   který v sobě ukrývá. Tak či   onak se jedná o příjemnou   podívanou.

Další vydařený scénář z dílny   Andrew Kevina Walkra si ani   zde s divákem nebere přílišné   servítky. Jeho precizní   vykonstruovanost vzal do rukou   výtečný Joel Schumacher a   vdechl do něho patřičnou   syrovost a zběsilou brutální   náladu. Nepokažený a hustě   nasáklý thriller atmosférou na   dané téma.

V prvé řadě se hluboce skláním   před herectvím Haley Joel   Osmenta. Chlapec se z rolí   vypořádal bravurně, je   neustále v záběru a to co   předvádí mu může závidět   leckterý herecký veterán. Jak   by to natočil Kubrick, zůstane   navždy dohadem, ale důležité   je, že Spielberg to nepokazil.

Dustin Hoffman v mých očích   opět stoupl. Je nádhera   pozorovat, jak se čerstvý   absolvent "střední"   pomalu zbavuje snobského   pozlátka, které mu přišili   rodiče od útlého dětství.   Ztráta panictví s rozmrzelou   paničkou nastartuje gradaci   výborných scén, které bohužel   vrcholí na moje gusto až   příliš "filmově" -   nebýt toho dám deset.   Každopádně se mi dostalo   výborného zážitku - zejména   díky výtečným dialogům, které   se svým napůl čerstvě   absolventským a napůl rádoby   chlapským projevem Hoffman   chrlí.

Nejpřekombinovanější scénář, a   jedna z nejoriginálnějších   adaptací knihy vůbec. V tomto   směru před Charlie Kaufmanem   hluboce smekám, neboť se mu   vydařilo něco (scénáristicky)   neskutečného. Mám však i   určité výhrady ohledně   celkového tempa filmu, zejména   na začátku a i více méně jako   celek to celé jede na strašně   pomalém a fádním tempu. Na   jednu stranu je to celkem   logické, divák musí mít   neustále na paměti, že sleduje   adaptaci knihy ze zoufale   nudným tématem. Je dobře, že   do toho vsadil Charlie sám   sebe a své trápení, celkově   děj (v rámci možností) oživil.   Nebýt toho, bylo by pozorování   Adaptace něco jako   sebemrskačství.

Při spatření snímku Agenti   dementi musím smeknout před   parodiemi Leslieho Nielsena.   Formát humoru Agentů je hodně   velký trapas s otřepaným   scénářem a nulovou režií. Suma   sumárum, hodně smutná   záležitost, ale jestli se Vám   líbí třeba Klub sráčů, tak   prosím nechť je libo...

Není to úplně bídné, ale   spousta věcí tomu chybí.   Hlavně vymakanější zápletka,   protože Otakar Fuka co by   režisér nevydává nejhorší   tempo. Za pochvalu stojí   Hapkova hudební kompozice a   Božidara Turzonovová, která je   v roli marťanky pro mně docela   zajímavá.

Miloš Forman si vzal za úkol   poslat proti sobě genialitu   (Mozart) a průměrnost   (Salieri). Amadeus se mu bez   debat vyvedl po všech možných   filmových stránkách až na   jednu - a tou jest obrovská   stopáž, která se prostě v   poslední půl hodině už velmi   těžko snáší.

Nitky osudu se neustále   proplétají a potkávají. Tu a   tam se jedna o druhou jen   lehoulince otře, jindy se zase   tvrdě střetnou. Tak či onak   následky si vždycky odnášíme   byt o tom častokrát možná ani   nevíme. A právě o tom Amores   Perros pojednává - o vrtkavém   životním údělu a   nevypočitatelné budoucnosti,   která je pro nás nejčastěji   tou největší kurvou...

Za poslední léta jedna z   nejhezčích českých pohádek.   Scénář Lucie Konášové je psaný   lehkou rukou a dobře staví na   dialozích. Z režie Jiřího   Stracha, je třeba míti do   budoucna již patřičný respekt.   Nezklamal ani Ivan Trojan (což   ani nepřekvapí), a jemu   výborně nahrávající Jiří   Dvořák. Z výpravy Vám sice   nepoklesne spodní čelist, ale   přesto neurazí. Příjemné   překvapení v žánru české   pohádky, které stojí za   pozornost.

Idylický příběh se vztyčeným   moralizujícím prstem   využívajíc typických žánrových   klišé. Auta jsou klasická   story o jednom napraveném   charakteru a poznání sebe   sama. To vše je navlečené v   dokonalém digitálním   "autokabátu" a   protkané neuvěřitelnou smrští   inteligentního humoru.

Poslední Ińárritův opus by měl   zakončit pomyslnou dramatickou   trilologii, kterou tento   mexický režisér za poslední   léta vytvořil. Předně říkám,   že Babel je zakončením více   než-li důstojným a za svými   předchůdci pozadu rozhodně   nezůstává. Babel je kvalitním   dramatickým dílem, které   vzbuzuje emoce a strhuje   pozornost - rozhodně zde   Ińárritu potvrzuje, že na   momentální filmařské mexické   vlně asi něco opravdu bude. Co   všechno způsobí jedna darovaná   puška napříč kontinenty a kdo   za to ve výsledném dojmu bude   pikat nejvíce... asi tolik k   samotnému tématu, které je   díky vypilovanému scénáři   (opět Guillermo Arriaga)   ohromě nosné a přivádí postavy   na zásadní životní křižovatky.   Babel beru jako výbornou tečku   za úchvatnou trilologii.

"Co je to ten nový   Rus?" Na tuto otázku,   kterou Babka pokládá svým   příbuzným při pohledu na   zasněžené vilové novostavby z   jedoucího žigula, by se dalo   odpovědět více jak   mnohovrstevně. Při pohledu do   tváře této staré babičky   dokáže člověk zachytit   veškerou katarzi, která rusko   za posledních sto let potkala.   V babiččině tváři se zračí   dobrosrdečnost, skromnost a   určitá pokora - vytvořená   během přetěžkého života v   Rusku. Přesto že snímek je   dějově triviální nabízí   výborný pohled na současný   stav východního obra, a   naprosto výborným způsobem   dokázala Nina Shubina v roli   babičky ztvárnit postavu,   jejíž výraz tváře nese snad   všechny strasti, které Rusko   bude ve své duši ještě mnoho   let překonávat.
profil   / všechny komentáře uživatele   Houdini

Cesta obrazem, napříč celím   světem. Baraka je obrazová   vizualizace, zachycující   aktuální stav světa.   Devadesáti minutová procházka   kulturami národů, přírodní   scenérií, až po koloběch   moderní civilizace. Projít se   po planetě zemi od A do Z, to   je Baraka.

Ne vždy je pravidlem, aby se   tří hodiny dlouhý film tak   dobře sledoval. Barry Lyndon   je přesně ten typ, který pro   své kvalitní vyznění potřebuje   více času než-li je to u   standardního filmu běžné. Kdo   to vydrží bude odměněn   neobyčejně zajímavým filmovým   zážitkem, protože toto téma   sebou nenese jen obyčejný   pohled na životní osud   člověka, ale dává divákovi   možnost nahlédnout do bujarého   a rozmarného života lordů a   šlechty jako takové. Příběh   Barryho je provázen velmi   trpělivým a řekl bych, že   lehce ironickým hlasem   vypravěče. Dále nechybí - jak   už je častým zvykem u   Kubricka, takřka dokonalé   audio-vizuální ztvárnění   obrazu, bezchybné herecké   výkony (Ryan O'Neal je prostě   výtečný) a dobře ubíhající děj   s nádhernou dobovou výpravou.

Majid Majidi rozumí dětské   duši. Stejně jako u Božských   dětí hraje dětské nitro hlavní   roli a dokáže v příběhu   rozvinout pasáže plné   přirozeného citu. I přesto, že   by se na první pohled mohla   zdát, že slepý chlapec je   velmi vděčné téma, tak Majidi   dává hned v úvodu jasně   najevo, kam přesně má   namířeno. Scénář předepisuje   mnohem víc než pouhé chlapcovo   počínání se slepotou, takže   není divu, že jeho celková   skladba musí vyústit v   nádherné finále.

Odvážný film z veksláckého   prostředí ani dnes neztrácí   svůj půvab. Dobrý soundtrack   (i když ne původní), skvělé   herecké výkony a také poslední   tečka za vydařenou Olmerovou   filmografii kterou do té doby   vedl.

Doporučuji: Kazaškou   diskotéku, únik slepice, nákup   vozidla, "autoškola -   kundolap", řečník na   rodeu, večeři o dobrých   mravech, fanatický obřad   věřících a na něco jsem ještě   určitě zapomněl... Vrcholná   scéna: Souboj   "Titánů" v hotelovém   pokoji včetně jeho zakončení   na firemním meetingu.

Netradiční pojetí pohádky z   prostředí stavební firmy. Zní   to divně, ale na děti to   funguje - zejména zvídavá   míchačka Julie dává dost   prostoru na vtažení malého   diváka do firmy Bořka   stavitele ;o)

Kdyby někde v Hollywoodu   napadl podobný námět jednoho z   tamních scénáristů, určitě by   vznikla lehce pod průměrná   komedie s gumovým happy endem.   To Íránští filmaři to vzali z   jiného konce a vzniklo tu   překrásně natočené dílo, které   na první pohled může působit   jako sociální drama, jenže   opak je pravdou. Film je o   pravé sourozenecké lásce a   obětování se. Vše natočeno   citlivou a jemnou kamerou z   naprosto přesvědčujícími   dětskými herci.

Po tomhle filmu je zřetelné,   že Jimovi „šklebící komedie“   pomalu ztrácí své kouzlo. Jim   Carrey je neservíruje s   takovou vehemencí jako třeba v   Ace Venturovi, ale je jich tu   dost na to, aby nešel   přehlédnout jejich   pohasínající šmrnc. Jim je   perfektní komik ale jeho   mimické kotrmelce se pomalu   stávají nudnými, když je   vidíme v každém jeho druhém   filmu.

Přijmete-li "jazyk",   kterým Pasolini tyto povídky   vypráví, královsky se   pobavíte. Nejedná se o nic   mravokárného, jde spíše o   zábavné skeče osazené lehkou   erotikou.

Jen pro pravidelné sledovače   Prima vařečky. Ano přátelé,   kdysi dávno (ačkoliv se to zdá   neuvěřitelné) se Martin Zounar   podobal člověku.

Chobotnice v žánru horor nebo   thriller nesplňuje ani jedno   kriterium což si nevykládejte   zle, protože Sommers je kluk   šikovná, takže je z toho   docela zábavná šaškárna.

Vypořádat se tímto tématem a   ještě k tomu si zachovat   přirozenost a nestraný pohled   na cirkusové umělce není tak   jednoduché jak by se mohlo   zdát. Rozsáhlé téma je bohaté   na spousty postav, solidní   výprava, která je doprovázená   hudbou Karla Svobody (líbezný   až depresivní hlavní hudební   motiv se velice povedl) a   šikovná režie Františka Filipa   spolu s hereckými výkony mají   za následek jeden z nejlepších   Československých seriálů   minulého století.

Když to s odstupem času   pozoruji, nostalgie mi   oprašuje vzpomínky z   osmdesátých let kdy jsem jako   malý kluk nesmírně těšil na   každý díl a obdivoval tohoto   vychrtlého čaroděje.

Velice často se setkávám v   různých časopisech nebo   novinách se zajímavou otázkou:   S kým byste chtěli ztroskotat   na opuštěném ostrově? Má   odpověď je jasná: MacGyver.   Díky jeho dovednostem a   vynalézavosti, které předvádí   v seriálu by náš pobyt na   ostrově určitě nepřesáhl jedno   odpoledne...

Rowan Atkinson ve své životní   formě. Je neuvěřitelné co   všechno se dá vyklepat z tak   všedních věcí jako je   rozbalování nové televize,   návštěva holiče či zubaře,   večeře v restauraci atd. atd.   Scének je opravdu hodně, každá   je svá a vždy spolehlivě   vtipná.