O Jimu Carreym je všeobecně   známo, že je skvělý komik   a v komediích většinou   bezkonkurenčně září. Ale   co by se stalo, kdyby byl   obsazen do thrilleru? Opravdu   to chcete vědět? Pokud ano,   tak film Číslo 23 se zdá   být jasnou volbou, protože   jen tady se odhalí jeho   nevídaný herecký rozsah.   Vše působí dojmem, jako by   bylo předem promyšleno a   záměrně propojeno.   Příběh se zpočátku může   tvářit nevinně, ale   postupně mysteriózní   základy vystupují   výrazněji do popředí, jak   celá atmosféra zvolna   graduje až do samotného   finále, které nechává   divákovi volný prostor k   tomu, aby on sám zaujal   nějaké stanovisko. Jenže   právě v tom to je! Vaše   přesvědčení o možném a   nemožném bude možná   nenápadně narušeno.   Přinejmenším to člověka   přiměje se zamyslet nebo   poohlédnout po čísle 23   kolem sebe. A výsledek? U mě   bohužel žádný. Taky jsem   se pokusil sečíst, odečíst   a jinak si pohrát s mým   datem narození, ale nepovedlo   se. Tím se jen potvrzuje   stará pravda o tom, že   člověk vidí jen to, co   vidět chce nebo v co je   ochoten věřit. Každopádně   skládám Carreymu vřelý   dík za to, že přijal tuto   nabídku. Vážná role se u   něj stala příjemnou a   dokonce mimořádně povedenou   změnou. Snadno jsem se   ponořil do světa, jenž byl   vytvořen v oné knížce,   která hlavnímu hrdinovi   změnila život. Postava   detektiva působila   zvláštním dojmem. Klidně   bych podobný charakter   uvítal i v jiném filmu s   Carreym. V podstatě Číslo   23 je přesně tím filmovým   kouskem, který dokáže více   než jen oslovit...

Novější verze seriálu 24 hodin?
Ani náhodou! Sice hlavní   hrdina je také v časovém   presu, také se snaží   zachránit svou dceru, ale to   jsou asi jediné hlavní   společné znaky. 96 hodin je   na rozdíl od zmíněného   seriálu daleko poutavěji   natočené. Od okamžiku, kdy   únosci vtrhnou do pokoje   dívek, započne podívaná,   která rozdmýchá   neutuchající napětí.   Sympatie s hlavním hrdinou   postupně rostou víc a víc.   Není divu, když se role   chopí tak skvělý herec,   jakým bez pochyb je Liam   Neeson. Ten opět vnesl do   filmu svůj typický, mírný,   nevtíravý, ale zároveň   velice silný herecký styl.   Všechno jsem mu uvěřil -   teda, skoro všechno.   Některé akční scény byly   lehce nedůvěryhodné.   Nemyslím pojetím, ale tou   drobnou chybou, jak z Bryana   tvůrci udělali pana   Nezranitelného. Pár ran   utržil až ke konci, čímž   to moc nezachránili. Jinak   ale nemám co bych vytkl. Z   obyčejného a několikrát   už použitého námětu bylo   získáno víc, než jsem mohl   doufat. Senzační práce.

V podstatě je to milý film,   který by se s přehledem dal   zařadit mezi ostatní typu   "neurazí, ani   nenadchne". Krásná   Reese Witherspoon a zatím   neokoukaný Mark Ruffalo jsou   podle mě dobře zvolení   herci do titulních rolí, ale   celkové pojetí snímku   nepřináší nic nového,   nic, co by přineslo   oživení. Tahle variace na   film Duch je sice neškodná,   avšak chybí tu ta pomyslná   jiskra, která by diváka   dokázala silněji propojit s   hlavními hrdiny. Takhle se   nám z toho vylíhla jen   další romantická komedie s   mírnou příměsí   duchařiny. A to je poněkud   málo.

Přijde mi, že celý film je   pojat jako jedna velká sci-fi   pohádka, která se s postupem   děje podobá víc a víc již   dobře známému   dobrodružství, které   zažívá mnohý hrdina (nebo   hrdinové) při svém   putování za vzdáleným   cílem. Vše začíná   nepříjemným zvratem,   pokračuje nalezením   přítele v nesnázích a dál   se děj přemísťuje do těch   nejrozmanitějších končin,   aby hlavní hrdina se snažil   najít pomoc tam, kde na něj   nečeká. A přeci se   dočkáme přislíbeného   vyvrcholení tohoto tolik   známého a stejně poutavého   příběhu. Nevadí, že se   podobá jiným předešlým. I   jiné pojetí může udělat   své. S dojemným závěrem   náš mechanický Pinocchio   zlomí své prokletí jednou   provždy. A postačí mu k   tomu jeden jediný den.

Průměrná komedie, která   ale nemusela skončit jako   průměrná, protože   nápaditostí rozhodně   překypuje. Jenže to samo o   sobě bohužel nestačí.   Někdy jsou vtípky vyvedeny   do hloupého extrému až se   chce člověku nad tím   nevěřícně zakroutit   hlavou. To ale nejspíš byl   záměr, předvést lidskou   stupiditu ve vší parádě.   Dalo by se to taky pojmout   jako menší exkurze nebo   nahlédnutí do vzdálené a   možné budoucnosti. Jen ale   doufám, že v případné   realitě to bude bez   elektrolytů. I když ty byly   jediní, kteří mě dokázaly   slušně pobavit.

Miluju černý humor a v   podání rodiny Addamsových   není co řešit. Živelný a   charismatický Gomez tvoří s   tajuplnou až uhrančivou   Morticií naprosto dokonalý   pár, jako kdyby jeden pro   druhého byly stvořeni už od   počátku věků. Stejně   neodlučitelně působí   sourozenci Pugsley a   Wednesday, kteří se   pokouší jeden druhého, co   nejvíce zmrzačit nebo v tom   „lepším“ případě   zabít co nejbolestivěji.   Kromě nich se v sídle   Addamsů nachází rovněž   Morticiina matka, sluha Lurch   a Věc. Avšak přesto zde   schází jeden důležitý   člen rodiny a to Gomezův   bratr Fester o němž je skoro   celý děj, což vůbec není   na škodu. Film není ochuzen   ani o dojemné scény,   atmosféru, malou zápletku i   lásku. Vše je samozřejmě   podáno v nezaměnitelném   stylu Addamsových.

Pokračování rodiny   Addamsových je velice   zdařilé. Ačkoliv se tu   objevují vtípky a nápady   podobné těm z předchozího   dílu, tak přesto si film   zachovává svoji jedinečnou   a originální tvář. Navíc   máme možnost vidět   některé členy rodiny ve   zcela nových situacích. A   právě na tom je snímek   postaven. Pokouší se   divákovi zodpovědět co   nejvíce otázek, které si   možná položil po   shlédnutí prvního filmu. A   jestli se mu to daří?   Samozřejmě, že ano. Rodina   Addamsových se rozrostla o   novorozeně Puberta, ubránila   se dalším intrikám, které   byly spřádány svůdným   psychopatem (mimochodem   postava černé vdovy Debbie   mi v příběhu perfektně   sedla) a snad úspěšně   odolá i toku času.

Po vizuální stránce nejde   nic vytknout. Pestrost   Alenčina světa je znatelná   v každé scéně. Jen mě   mrzí, že se tvůrci až tak   upnuli k příběhu a   opomněli na Říši divů   jako takovou. Myslím si, že   by film lépe vynikl, kdyby se   našlo více scén, které by   diváka o něco podrobněji   provedly všemi možnými i   nemožnými zákoutími tohoto   světa. Jinak je to velice   zdařilá fantasy pohádka.   Líbilo se mi, jak se tváře   některých postav podobaly   svým dabérům (v původním   znění). Rovněž chválím   některé nápady, které film   oživují a přitom jej nijak   nestahují k pokleslému   klišé. Avšak přesto musím   dodat, že bych více ocenil,   kdyby Tim Burton raději   zfilmoval American McGee's   Alice. Bylo by to pro mnohé   příjemné překvapení a   možná, že také oživení.

Původně jsem si myslel, že   půjde o další americkou   slátaninu a ejhle! Opak byl   pravdou. Byl jsem velice mile   překvapen, protože tenhle   film má co nabídnout. Ať   už smysluplný děj,   občasnou symboliku nebo   samotnou hloubku. Rozhodně to   není ztráta času.

Předem podotýkám, že jsem   knihu nečetl, ale v   porovnání s filmem   "Šifra mistra   Leonarda" je to přeci   jen malý pokrok. Děj i   mystika nezmizela. Atmosféra   filmu a jeho   "skrytý" význam je   hnacím pohonem celého   dění. Ale stále ještě   tomu něco chybí k   dokonalosti.

Chtěl jsem dát vyšší   hodnocení, ale připadá mi,   že tvůrci plně nevyužili   potenciál námětu. Určitě   by se z toho dalo vytěžit   víc. Nechci však jen   kritizovat. Robert De Niro byl   zde v neobvyklé roli.   Vždycky se mi s jeho jménem   vybavil nějaký mafián nebo   zločinec. To se ale díky   tomuto snímku změnilo.   Mickey Rourke taky předvedl   solidní herecký výkon.   Celkový dojem je poměrně   slušný, ale neodpustím si   dodat, že mohl být ještě o   něco lepší.

Poslední řada je u konce a   jak se zdá, tvůrci ji   ukončili hned ve velkém   stylu. Pan Pohlreich vyrazil   do Ameriky, ale největší   muka prožíval v Česku.   Nevadí mi, že nadával a   nekrotil se. Z vlastní   zkušenosti vím, že mnoho   kuchařů nejde pro ostré   slovo daleko, když jsou pod   tlakem, který je během   výdejů jídel zcela   běžný. Ženy holt stresové   situace zvládají o něco   lépe, ale zpět k "Ano,   šéfe". Věřím, že za   dobu své existence přispěl   svým dílem k jistému   zlepšení. A rozhodně   patří mezi ty   nejprospěšnější   televizní pořady. Navíc pan   Pohlreich gastronomii opravdu   rozumí, jedná s lidmi na   rovinu a je mistr svého   řemesla, což se nedá říct   o "kuchaři"   Babicovi. Tenhle pořad mi   bude chybět.

Výtečné DVD! A nemyslím si   to jen proto, že Apocalyptica   patří mezi mé   nejoblíbenější skupiny.   Obsah tohoto nosiče je   doslova nabitý hudbou.   Nechybí zde záznam živého   vystoupení, kde jsou skvěle   podány ty největší hity   včetně nezapomenutelného   songu Hall of the Mountain   King nebo cover verze Nothing   Else Matters. Další věc,   která potěší, je velice   pestrá směsice videoklipů.   Finy zde pěvecky doplňuje ne   jedna hvězda - Ville Valo   (HIM), Lauri Ylönen (The   Rasmus), Nina Hagen a mnozí   další. A jako povedená   tečka na závěr může   posloužit krátký dokument z   turné. Celkově tak DVD   působí bezchybným dojmem,   poněvadž má vše, co by   mělo mít - záznam z   koncertu, promo videa a   dokument. Víc není třeba   dodávat. Snad jen trochu   teskné - kéž by takové   složení měly také DVD   nosiče jiných skupin.

Starý známý příběh v novém obalu
Ano, je to tak. Příběh   originalitou neoplývá, ale   je tak skvěle podán, že ve   vás vzbudí dojem   originality. Což ale není   nikterak na škodu. Atmosféra   filmu je bez diskuzí   jedinečná, stejně jako   soundtrack, jenž celé dění   vhodně dokresluje. Netrvalo   mi dlouho a začal jsem s   obyvateli Pandory   sympatizovat. Jejich zvyky,   jejich svět - vše vypadá   tak reálně, že to ve vás   málem vyvolá věrohodnost...   je vidět, že technologie   pomalu, ale jistě dosahuje   svého vrcholu. Věřím, že   film Avatar se jednou   nesmazatelně zapíše do   historie kinematografie.

Novodobé české filmografii   popravdě moc neholduji.   Nevidím v ní nějaký   zvláštní přínos.   Většinou se natáčí   takové filmy, aby se   zalíbily, co nejširšímu   spektru publika. Stává se z   toho jakýsi náš národní   zvyk. Proto mě taky mile   překvapilo, že Babí léto   si na nic nehraje a nesnaží   se vetřít do divácké   přízně. Humor je zde   nenápadný až téměř   smělý, ale to propletení s   morbidností konce života je   podáno tak elegantně a s   nadhledem, že to působí   skoro až přívětivě. Téma   stáří a smíření se s   vyhlídkou smrti bylo   zfilmováno už několikrát,   ale dosud ještě ne tak   procítěně a pravdivě, jak   je tomu v případě Babího   léta. Sice do věku hlavních   postav mám hodně daleko, ale   díky silné empatii si   dokážu představit,   přiblížit i pochopit   různé situace. Zároveň mi   ale nezbývá než souhlasně   přikývnout na slova pana   Zindulky: ,,Člověk by měl   umřít mladej." Zní to   velice trpce, leč je tomu   tak. Stáří je období,   které v sobě nese hořkost   zmizelých dnů a   nenaplněných šancí.   Jediný lék, který na to   existuje, je právě černý   humor. S ním a lehkým   nádechem smutku snímek   získal vše potřebné k   tomu, aby se stal českým (i   když svým způsobem poněkud   nedoceněným) filmovým   klenotem.

P.S.:   Malá zajímavost na okraj.   Před měsícem, když jsem   jel vlakem do Prahy na   koncert, čirou náhodou jsem   si přisedl do kupé, kde byl   jeden z hereckých kolegů   pana Brodského. Samozřejmě   jsem neodolal a dal se s ním   do řeči. A po chvíli jsme   se dostali právě k panu   Brodskému. Dotyčný pan   herec mi nepřímo (a možná   i nevědomky) prozradil pravý   důvod úmrtí tohoto herce.   Podle něho pan Brodský   údajně spáchal sebevraždu   proto, že se nedokázal   smířit s tím, že ho   tvůrčí síly nadobro   opustily. Nevím, zda je tomu   doopravdy tak, ale je známo,   že mnoho umělců právě z   tohoto důvodu si sáhlo na   život. Berte to ale prosím,   jen jako námět k úvaze,   nikoliv k spekulacím!

Sedm hvězd dávám tomuto   snímku především proto,   že ukazuje divákovi bez   jakýchkoliv servítek co se   na zvláštních školách   doopravdy děje. Rovněž si   myslím, že by jej měli   vidět nejen dospívající,   ale také úředníci z   některých měst, kteří   plánují tyto děti   přesunout na učiliště.   Prý z důvodu, aby   nedocházelo k diskriminaci,   což považuji za hloupost.   Jediní kdo na to pak   doplatí, budou studenti,   jenž budou mít vážný   zájem o studium.

Musím přiznat, že jsem od   toho čekal stejně kvalitní   zpracování, jako tomu bylo v   případě prvního dílu.   Jenže ejhle! Původní   námět nám zmizel do   pozadí, aby udělal místo   tématu pokrevní msty, které   je úzce spojené s   mafiánskými bossy. Z docela   reálného svědectví se   rázem stala prachobyčejná   kriminálka. Nic na tom ani   nezmění fakt, že se zde   vyskytuje široká škála   známých českých herců.   Mnohé postavy mi připadaly   pro děj zcela zbytečné a   objevily se zde pasáže,   které působily jako špatně   zamaskovaná vata. Když k   tomu se ještě přičte   většinou mdlý a monotónní   soundtrack, tak je to skoro   jasné... přesto se ale   občas našly nějaké ty   světlejší chvilky, takže   prozatím nebudu Bastardy 2   úplně zatracovat. Uvidíme,   jak se povede závěrečnému   dílu.

Ačkoliv jde o televizní   zpracování, tak určité   kvality tenhle dvojdílný   snímek bezesporu má.   Příběh je dobře   vyprávěn, herci se   většinou svých postav taky   dobře chopili. Hlavně   Patrick Stewart v roli   kapitána Achaba je jak   (vel)ryba ve vodě. Jeho   posedlost sálá z obrazovky   přímo na diváka. Ani na   chvíli není pochyb o jeho   pomstychtivosti, která nezná   hranic ani ústupků. To se   taky několikrát projeví v   rozhodnutích a činech, kdy   Achabova nesmlouvavost je   nejznatelnější ve sporech s   panem Starbuckem. Navíc   vůbec nevadí, že se vše   odehrává "jen" na   moři. Pořád se něco děje,   takže honba za bílou   velrybou dokáže upoutat   pozornost, probudit potřebnou   touhu spatřit tu   "zákeřnou zrůdu",   jež zmrzačila kapitána.   Ovšem, když už se blíží   závěr a velryba se ukáže,   tak ke vší smůle   očekávaná velkolepost se   nedostaví. Bohužel v době   vzniku nebyly vizuální   efekty na tak vysoké úrovni   jako dnes a je to hodně   znát. Chtělo by to kvalitní   remake se vší parádou,   která k tak impozantnímu   příběhu patří. Snad se   jednoho dne dočkáme.

Z nenápadného námětu se   postupně klube poutavý   příběh. Dospívající   Astrid mění prostředí ve   kterých žije skoro jako na   běžícím pásu a to jen   díky své   "podařené"   matičce, kterou mimořádně   dobře ztvárnila Michelle   Pfeiffer. Její role trochu   vyčnívá nad všechny   ostatní a dává věci do   pohybu. A není se taky čemu   divit, když zatvrzelá,   podezíravá a manipulující   matka se za všech okolností   snaží Astrid přeměnit k   obrazu svému. O to horší   je, že si vůbec   neuvědomuje, že jí tím jen   a jen škodí. I když konec   nějakou tu naději přeci jen   slibuje. A to je dobře,   poněvadž kdo jiný než   vlastní matka by měl dceři   rozumět lépe?

Filmy z vězeňského   prostředí nemám vůbec v   oblibě, protože se v drtivé   většině autoři těchto   snímků snaží všechny   postavy a jejich činy   vykreslit do co   nejdrsnějších póz, aby to   celkově vyznělo ještě   více drsně a celý film byl   "pravdivým" obrazem   kruté reality. Všechno je to   ovšem hra na efekt a na   divákovy lačné   předpoklady. Neříkám, že   pobyt ve vězení je pohodový   jako dovolená někde v hotelu   - to určitě ne! Jen mi v   těch filmech schází trocha   té lidské stránky. Divák   by měl vidět i pozitiva a ne   pouze negativa. A právě o   tohle se svým způsobem   snaží film Brubaker. S   příchodem nového ředitele   věznice se postupně a   hlavně radikálně mění   zajetý režim, což otevírá   nové možnosti v kontaktu se   samotnými vězni. Lepší   motivace, větší důvěra a   později taky loajalita (viz.   závěrečná scéna, která   dozajista mluví za vše). A   hned se rozjíždí kolotoč   podrazů ze strany dozorců,   jejich poskoků a korupcí   prohnilých politiků.   Ředitel Brubaker ale nehodlá   nikomu ustoupit ani o píď,   což samo sobě si zaslouží   obdiv. Díky této jeho   rytířské vlastnosti jedna   komplikovaná situace   střídá druhou, poutavý   příběh nabírá poklidný,   ale zato zaručený spád a   připoutá Vaši pozornost k   sobě. Takže pokud Vám   nevadí starší filmy a   chtěli byste se poohlédnout   po něčem jiném než Vám   může nabídnout současná   kinematografie z vězeňských   prostor, určitě uděláte   dobře, když spolu s panem   Brubakerem uspořádáte   nekompromisní boj za tolik   oslavovanou a přitom   opomíjenou spravedlnost.

Nejedná se o špatnou   komiksovou adaptaci, ale   zároveň o nic přelomového.   Mezi určité klady, na které   je dobré upozornit, patří   dozajista jak hudba a efekty,   tak i nenáročný příběh.   Trochu to kazí absence   nových nápadů, ale co   naplat. Zkrátka, jde o   další snímek, jež se dá s   klidem zařadit mezi večerní   oddechovky.

Comeback je vcelku povedený   seriál. Sice ne každý díl   dokáže spolehlivě   rozesmát, ale pestré   blázniviny postav umí   potěšit. Hlavně Ozzák je   největší sympaťák a   tahoun seriálu. Avšak s   nástupem každé další   řady se nám vytrácí ono   původní kouzlo. Ač nápadů   (čím dál tím víc   absurdních, což je spíše   klad) je stále dost,   nestačí to na udržení   laťky, kterou si seriál sám   sobě stanovil.

Dnes už nejsou Critters tak   známí a oblíbení jako   dříve. To nic ale nemění   na tom, že si vydobyly své   místo. Rozhodně patří do   klasiky hororů z 80. let.   První díl je toho důkazem.   Navzdory toku času si   zachoval svou atmosféru a do   jisté míry i jedinečnost.   Pravda, film působí na   dnešního diváka více   zábavně než děsivě. Co se   ale musí nechat je fakt, že   se ve filmu neobjevuje tolik   amerických klišé jak to   bývávalo běžné a   vizuální efekty na tu dobu   jsou také poměrně slušné.

Druhý díl Critters je vcelku   hodnotným pokračováním.   Ačkoliv se tu najde pár   nedostatků, tak nejde o nic   zásadního. Jen nedokážu   pochopit záměr tvůrců, co   se týče postavy šerifa   Harva. Změna z lenivého   zbabělce na největšího   frajera mi moc nesedí.   Stejně jako dalších pár   věcí, ale jak jsem napsal   výše, jde jen o drobnosti.   Brad Brown je zpět a s ním i   dvojice lovců Crittters –   Ug a Lee. Mimochodem, ti mi   nepatrně a s jistou   nadsázkou připomínají   jakési předchůdce Mužů v   černém.

Třetí pokračování se zdá   být odpočinkovou sci-fi   komedií. Hororové prvky jsou   opravdu minimální (jestli   vůbec). Nějak zvlášť to   ale nevadí. Critters žerou   jako za mlada, pokud se to tak   dá říct. Zmatkař Charlie   je taky zpět a tentokrát v   novém hávu a s novým   elánem. Stále se jedná o   solidní zábavu.

No, tak tento závěrečný   snímek ve mně probouzí   rozpaky, protože jsem si   Critters velice oblíbil, ale   kvalita s každým dalším   dílem postupně klesala až   dopadla na dno čtyřky. Je   zde znatelné větší   kolísání. V první   půlhodině jsem si ani nebyl   jistý, zda je to opravdu film   o Critters, zatímco v té   závěrečné jsem se málem   přistihnul při vzpomínce na   předchozí díly. Opravdu je   to škoda. Vesmír a základna   Teraconu jako prostředí   děje mě moc neupoutalo, ale   i tak můžeme jen doufat, že   se najde nějaký režisér,   který by se s chutí ujal   remakeu nebo jiného   zpracování této hladové a   žravé klasiky. Nové díly s   větší kvalitou by ji mohly   oprášit a možná   vzkřísit.

Jack Nicholson v roli   svůdného ďábla exceluje na   plné čáře. Podobný výkon   podává i trio dam, které se   nechá od Daryla Van Horna   svést. Žádná složitá   zápletka (to by se ani   možná nehodilo), jen   příjemná podívaná, která   je místama okořeněna   trefným humorem a atmosférou   té doby. Můžu jen směle   doporučit!

Působivý film... ukazuje jak   děsivá doba byl středověk.   Krom toho děj má celkem   svižný spád a fakt, že se   zakládá na pravdě, filmu   jen a jen dodává na   důvěryhodnosti. Jeho   zhlédnutí určitě není   ztrátou času.

Zbožňuju fantasy filmy a   tenhle vyniká především   tím, že je zasazen do   součastnosti, což trochu   vybočuje ze zavedených   standardů. Efekty jsou   úžasné a občas i   nápadité o tom není sporu,   ale co mě hodně mrzí je ta   předvídatelnost jak celý   příběh   "skončí". Žádná   složitá zápletka ani   opravdový zvrat. Prostě   klasická americká   odreagovačka. A vlastně,   proč ne? I filmy takového   typu jsou občas zapotřebí.

Jeden z mála televizních   pořadů, který má smysl.   Umožňuje obyčejným a   talentovaným lidem snadněji   se prosadit. Ne všichni se   totiž dokáží sami   vyškrábat až na výsluní.   Jistě, dalo by se namítnout,   že jen pár jedinců se   později uchytí, ale jak kdo   naloží s nabytou popularitou   a nabídkami, jež se mu   dostanou, je jen a pouze na   něm. Tahle soutěž poskytuje   šance, ne hotovou kariéru.   Zároveň si ale cením   kvality ČSMT. Na rozdíl od   hloupé Talentmánie se drží   na vyšší kvalitativní   úrovni. Zde se hledají   skuteční talentovaní lidé   a ne cvoci kvůli vysoké   sledovanosti. Porota má   leckdy bystré poznámky. Ve   složení Jaro Slávik, Lucie   Bílá a Jan Kraus (1.   série)/Martin Dejdar (2.   série), zdá se, že jde o   nejpestřejší výběr   odborníků. I když musím   namítnout, že v letošním   ročníku bylo zbytečně moc   zpěváků/zpěvaček. Porota   by se měla spíše zaměřit   na výraznější a   ojedinělé talenty.   Například mi v   semifinálových kolech   chybělo hned několik   favoritů, kteří museli   odejít a přenechat místo   někomu, kdo zazářil ve   zpěvu, což je velká škoda.   Jinak se ale nedá moc   vytknout. Velice mile mě   překvapilo velké finále,   kde vyhrál Atai Omurzakov z   Kyrgyzstánu. Jsem rád, že   se nepotvrdila moje obava, že   čeští a slovenští diváci   nedopustí, aby se výhercem a   vlastně také zástupcem   České a Slovenské republiky   v Las Vegas, stal cizinec.   Atai dokázal tanec spojit s   uměním tak obratně a s   citem, až to člověka   zamrazilo. Stal se   oprávněně vítězem, ale   zajímavé je, že soutěž   znovu vyhrál někdo, kdo   předvedl netradiční věci s   tělem. V prvním ročníku to   bylo duo Dae Men, teď Atai,   tak doufám, že příště   zvítězí talent, jenž bude   spojený především s   kreativitou ducha než těla.