Opičí král

Jakmile se Nefritový císař dozvěděl, že podkoní utekl z nebe a dal si titul Velkého světce, přikázal sešikovat vojsko a opičáka zajmout. Duch Velké osvícenosti a třetí syn nebeského krále Li, korunní princ Natča se s opičákem utkali, ale porazit jej nedokázali. Hvězda dlouhého věku se opět opičího krále zastal a poradil Nefritovému císaři, aby Sunovi přidělil úřad Velkého světce rovného nebi. Nefritový císař tomu svolil a znovu pozval opičáka do nebe. Při audienci jej obdaroval květy a císařským vínem. Jenže Opičák se v paláci začal nudit a tak byl pověřen hlídáním broskvového sadu. Od bůžka půdy se dozvěděl, že to nejsou obyčejné broskve - kdo je pozře, bude žít věčně. Jakmile bůžek zmizel, Sun vyskočil na nejbližší strom a začal jíst broskve. Toho dne pořádala královna matka nebes broskvovou slavnost. Pozvala na ni všechny bohy a světce a také Nejvyššího Buddhu ze západního ráje. Když přišly víly natrhat broskve, opičák se zeptal, koho královna na slavnost pozvala. Sotva se dozvěděl, že jeho jméno na seznamu není, proměnil víly v broskvové stromy a vydal se rovnou k Nefritovému jezírku, kde již bylo vše připraveno. Sun na nic nečekal a hned se pustil do jídla a pití. Zmožen císařským vínem se dopotácel až k laboratoři praotce Cesty. Opičák v mžiku spořádal elixír a kuličky nesmrtelnosti a co zbylo odnesl na horu Bujných květů a rozdělil mezi své poddané. Když se to dozvěděl Nefritový císař, přikázal nebeskému králi Li opičáka polapit a řádně potrestat. Jenže Sun se svým opičím vojskem nebeské generály porazil a tak bohyně Milosti doporučila k boji boha Opravdovosti Er-langa, který se vyzná v proměnách. Ovšem ani jemu se nepodařilo Suna zkrotit a tak jej praotec Cesty chytil do diamantové smyčky. Sun byl polapen a uvězněn do veliké pece. Po čtyřiceti dnech praotec Cesty rozžhavenou pec otevřel v domnění, že opičí démon je již roztaven. Sun byl ale zcela v pořádku a jakmile vyskočil z pece, rozbil ji na kousky a začal nepříčetně běhat po nebi a mlátit kolem sebe svou železnou tyčí.