Opičí král

Teprve teď začíná pořádná Sunova rebelie proti nebi. Prohlásil se za Velkého světce rovného nebi, což Nefritový císař nerozdýchal a poslal na Suna vojsko, které si s ním pochopitelně neporadilo a tak jej nakonec přece jen tím světcem jmenují a přidělí mu hlídání broskvového sadu, čímž si pěkně naběhli. Sun rozhořčen, že nebyl pozván na broskvovou slavnost začne v nebi vyvádět, sežere plno broskví dlouhého věku a kuličky nesmrtelnosti, vychlemtá císařské víno i elixír nesmrtelnosti a plno toho odnese i na horu Bujných květů svým poddaným. Teď už má nebeské vojsko definitivní utrum, ani bůh Er-lang Suna nepolapí, nakonec zasáhne až praotec Cesty. Suna ovšem nezastaví ani čtyřiceti-denní tavení v peci pod prudkým žárem. Velmi povedený díl, nebylo v něm zapotřebí ani příliš zdlouhavých dialogů, Sunova rebelie je po většinu epizody provázena nádherným hudebním podkresem. Kdysi jsem tento díl moc nemusel, ale časem jsem mu přišel na chuť, proto uděluji 90%.