Doteky osudu

Touch – dotkne se vás, ale jak silně? Seriál „Touch“ („Dotek“) přivedl na obrazovky kanálu FOX Tim Kring, autor úspěšných „Heroes“ (2006) a je evidentní, že stále rád spojuje události a osudy postav z celého světa. Již ve druhé řadě se autoři snaží dotknout duší a emocí diváků. Pro začátek si připomeňme, o co jde. Bývalý úspěšný reportér Martin Bohm (Kiefer Sutherland) přišel 11. září 2001 o milovanou ženu, se kterou vychovávali syna Jakea (David Mazouz). Jeho život se pak změnil a vše podřídil synovým potřebám, které jsou o to intenzivnější, protože je autista, který navíc vůbec nemluví. Jeho potřeby jsou však ještě více specifické. Malý Jake totiž se světem komunikuje pomocí čísel, ve kterých vidí to, co je ostatním skryto – souvislosti. Vidí události, lidi, osudy, které se v určitém bodu střetávají, aby získaly význam. Martin začne synovu schopnost vnímat až v jeho jedenácti letech, kdy navíc potká trochu podivínského vědce Arthura Tellera (Danny Glover), který podobně obdařené děti vyhledává a pomůže Martinovi, aby lépe chápal synovy němé vzkazy. Jenže právě teď Martinovi hrozí, že mu sociální odbor Jakea odebere. Naštěstí na svou stranu získává sociální pracovnici Cleu Hopkins (Gugu Mbatha-Raw)… Tím začíná série událostí, které proplétají osudy lidí napříč celým světem. Vždy mají ale styčný bod v nějakém novém čísle, které Jake vyhledává v neuvěřitelných rovnicích nebo je „náhodně“ píše do bloku. Každý díl tak odhaluje nové postavy, ale i ty staré neustále vrací do hry, aby v promyšlené souhře okolností získaly nový smysl. Fanoušci „Heroes“, které struktura seriálu připomíná, plesají radostí. Citlivější diváci minimálně u prvních dílů (než se stanou otrlejšími) potřebují kapesník. Určitě také prvotnímu nadšení nebo, chcete-li, zájmu přispívá účast Dannyho Glovera. Co ale dál? Hned na začátek si dovolím ryze soukromý pocit. Začínám být totiž naprosto alergický na jakékoli zmínky o „11. září“ v amerických filmech a seriálech. Samozřejmě, že šlo o obrovskou tragédii, která přímo či nepřímo ovlivnila životy tisíců lidí a ti, kdo přežili, na ni asi nikdy nezapomenou. Samozřejmě chápu význam té události pro světové dějiny. Ale téměř stálá přítomnost této události ve většině věcí, které se od té doby natočily, mi připadá z prvé jako zbytečná propaganda, za druhé jako takový oslí můstek (potřebujeme výrazný bod – hele, máme tu 11. září). Ale dobrá, prostě je třeba se od „něčeho“ odrazit. Seriálu to nijak neuškodilo. Jaký tedy je? Promyšlenost scénáře v první půli řady vás naprosto dostane. Propletence osudů a kroky, které vedou ke společnému střetu, jsou velmi dobře vystavěné, seriálu se daří také vyhýbat mnoha klišé. Díly spojuje boj Martina Bohma o syna, který neustále různé pohovory a znalecká zkoumání přerušuje nalezením nového čísla, které Martin následuje. Rozhodně se nenudíte. Řada postav má také velmi pohnutý osud a tvůrcům se skutečně daří dotknout srdce diváků. Ale… Vše má i své slabé stránky. U seriálu „Touch“ je to stereotyp. Ačkoli výkony herců jsou skvělé, nápad i zpracování také, sem tam se stane, že si říkáte „už zase?“. Logicky se divák zamyslí nad tím, že v realitě už by asi Martin byl obezřetnější a Jake by se tak často nemohl jen tak vypařit. Také Martinovo „Hey, buddy…“ (Hej kámo) zní v komunikaci se synem až příliš často. Navíc každý díl vždy dopadne dobře, všichni jsou šťastní a svět je super. Jenže tahle pozitivita po čase působí velmi nerealisticky, dalo by se říct až kýčovitě a leckdy kostrbatě. Situace, které prostě logicky dobře skončit nemohou, tak končí. Příklad? Dobrá – pozor spoiler! Hned v úvodních dílech poznáváme muslimského chlapce, který je za trest opásán výbušninou od teroristů a vyslán na tržiště. Jemu se podaří z vesty dostat, nikoho včetně sebe nezabít a ještě být prospěšný rodině i jiným. Teroristi si nejspíš nevšimli, že jejich bomba nevybuchla, nebo se na to prostě vykašlali a chlapce nechali jít (což teroristi běžně dělají) a chlapec žije spokojeně dál. Zkrátka – „Touch“ je opět jedním ze seriálů, které mají velmi dobrý potenciál, skvělé obsazení (třeba David Mazous je v roli Jakea zranitelný, tajuplný a dětsky roztomilý). Vizuální zpracování a režijní vedení (Milan Cheylov, Francis Lawrence) je také kvalitní. Hudba v supervizi Jennifer Barak („Děcka jsou v pohodě“ – 2010) a Lizy Richardson („Hotel Transylvania“ – 2012) je též dobrá. Takže – pokud máte rádi tento typ vyprávění, věci z dílny Tima Kringa, herecký koncert Kiefera Sutherlanda (je vážně vynikající) a jste ochotni občas přimhouřit oči, pak se vám seriál bude líbit. Já mu dávám 65% (i když jsem byl ze začátku nadšený na víc) a nenechám si ujít druhou řadu. Už proto, že bych své hodnocení rád zvýšil. Ivan Hladík Touch (TV seriál) Drama / Mysteriózní / Sci-Fi USA, 2012, 43 min Režie: Milan Cheylov, Francis Lawrence Hrají: Kiefer Sutherland, Gugu Mbatha Raw, Danny Glover, Titus Welliver, David Mazouz, Elijah Nelson, Mark Ivanir… Premiéra: 2012, FOX TV www.fox.com/touch