Rybí legendy Jakuba Vágnera

Připadá mi to dost trapné, když někdo jen tak, aby si nahodil a chydil velerybisko, lítá po světě a ukazuje světu, jak je dokonale sladěný s přírodou. Dokoukal jsem to a dosti Jakuba Vágnera, pokud jde o jeho rabářskou deviaci.

Mám ráda lidi, kteří mají svůj sen a dokážou si za ním jít, mám ráda dokumenty o přírodě i vyprávění o neobvyklých dobrodružstvích - a právě proto se mi líbí i tenhle seriál o podivuhodných velkorybách a jejich blonďatém lovci. Ano, spousta scén je tu určitě naaranžovaných a Jakub Vágner má k projevu herce z Národního divadla dál nežli na Měsíc, ale kupodivu mi nic z toho nijak extra nevadí. A líbí se mi i Jakubův přístup k (často i hodně těžko vydřeným) úlovkům - fotka, pusa a ...adié, rybičko! I když nejsi zlatá, plav si zase svobodně dál.

Tiší blázni mají koníčka, který je většině lidí záhadný - sedět na břehu rybníka nebo řeky a chytat ryby. Jenže v téhle uspěchané době je to balzám na nervy tom ví své svérázný leč mne velice sympatický Jakub Vágner, kterému se jeho koníček stal i povoláním a díky němu se dokonce stal jedním z hostů v USA velice populární talk show ( a teď si za boha nevybavím její jméno) do které jsou zváni jen velice zajímavý hosté a je to perstižní hodně lidma sledovaný pořad. Celkove se mi Rybí legendy Jakuba Vágnera líbí, neboť jsou zajímavě natočeny a je v nich jasně vidět, že Jakub má velice rád přírodu a ryby loví ne pro jejich zabíjení, ale pro pocit, že chytně v souboji vytáhne z vody zajímavou rybu, ( o které navíc dokáže poutavě vyprávět) kterou pak pustí na svobodu a ani po ní nechce, aby mu splnila tři přání.

Jsem zase viděl pár dílů a v každém se opakuje to samé, expedice se pomalu blížila ke konci a zbývalo málo času. A nakonec jako na potvoru tu rybu vždycky vytáhne. To není náhoda. To je zázrak. Prostě na něj se ty ryby lepěj, jako na verbitche body.